Paní Marie Vacková, odborná pracovnice Pohřebnictví Nostalgie, o které jsem se zmiňoval ve svém příspěvku
Pohřbení nenarozených dětí nám zaslala svůj článek pojednávající o důstojném způsobu pohřbívání, úctě k zemřelým a o příležitosti, kterou bychom neměli promarnit...
POHŘBÍVÁNÍ ZEMŘELÝCH JE POSLEDNÍ SLUŽBOU LÁSKY, KTEROU PROKAZUJEME TĚM, KTEŘÍ NÁS PŘEDEŠLI
„Myslel jsi na mne, Hospodine, dřív než jsem se narodil, stvořils mě k svému obrazu. Do tvých rukou vracím svou duši, kterous mi dal.“ Takhle zní jedno z responsorií, která se zpívají při církevních obřadech. Žijeme v 21. Století a běh života se nemění. Člověk se narodí a zemře. Ale co se mění je úcta k pohřbívání a úcta k lidskému tělu, které z pohledu křesťana je chrámem Ducha Svatého.
Při úmrtí svého blízkého stojí často pozůstalí před rozhodnutím, jaký způsob pohřbu zvolí, a kde. Jedná se o pohřby do země s rozloučením v kostelích nebo v obřadních síních nebo kremační rozloučení rovněž v kostele nebo v obřadní síni nebo jiné obřadní místnosti. Mezi nejkrásnější obřadní síně patří kostely, které jsou prodchnuty modlitbami a prosbami našich předků. V kostelích se křtí, oddává, chodí na bohoslužby a také se doprovází na poslední cestě. Dá se říci, že je zde taková rodinná tradice. Pozůstalí, kteří přicházejí vyřídit pohřeb, mají první setkání se sjednávajícím pohřební služby, odkud si odnášejí pozitivní nebo negativní dojem. To, jak na ně zapůsobí svým chováním, způsobem oblečení, znalostmi ve věcech církevních, hudby, hřbitovnictví, vkusem pro parte a květinovou výzdobu v kostele nebo v obřadní síni, někdy i u hrobu, jedná-li se o rozloučení u hrobu, to vše je důležité pro profesionální vypravení pohřbu. Sjednávající by si měl být vědom toho, že samo sjednávání je společenská záležitost, která vyžaduje důstojné oblečení, znalosti o pohřební liturgií.
Dále by měl vědět, co je zádušní mše svatá, bohoslužba slova, kondukt, responsorium, procesní kříž, šerpa na kříž, jak se dělá pohřeb v mariánském duchu. Krásným zvykem u pohřbů z kostela bývá, že farnost vyprovází farníka nebo toho, kdo si zvolí daný kostel místem posledního rozloučení, zvony …
Neměly by chybět znalosti ani o jiných církvích – pravoslavní, řeckokatolíci, starokatolíci, církev čsl. husitská, evangelíci a jiné církve. Pro pohřební služby je téměř velká neznámá vypravit stavovský pohřeb. Mezi ně patří kněžské pohřby, pohřby jáhnů, řeholníků a řeholnic, pohřby z jiných oborů, např. vojenské pohřby, státní pohřby, kde je předepsán protokol. Dříve to byly i pohřby šlechtické, kde se vycházelo z rodinné tradice. Veřejnost může pozorovat kvalitu pohřební služby hlavně na veřejném prostranství. Jsou to pohřby v kostelích, kde lze sledovat chování zaměstnanců jak uvnitř, tak vně. Rozhodně nepůsobí dobře, když jde zaměstnanec pohřební služby za „farářem“ s dotazem, „jak dlouho to bude trvat“, anebo se dokonce po obřadu musí zaměstnanci pohřební služby hledat, aby odnesli rakev. Rozhodně nepůsobí profesionálně otvírat a zavírat během obřadu dveře kostela za účelem zjištění, kdy bude konec. Je to neetické a nevkusné vzhledem k pozůstalým i zemřelým nehledě na to, že se tím ruší bohoslužba.
Přestože je již 20 let po politických změnách v naší společnosti, dosud se nenašel výrobce pro tvorbu náboženských znaků na rakev. Mímo římskokatolických křížů chybí insignie pro pravoslaví, církev československou – husitskou, evangelíky a jiné. Pohřební služby by si měly uvědomit své postavení ve společnosti. Jejich posláním je sloužit zemřelým na poslední pozemské cestě pečlivě, s úctou a láskou. Pozůstalí, kteří dávají pohřebním službám peníze, by si měli pečlivě vybírat, hlavně v případě církevních pohřbů. Můj tatínek říkával, že jsou tři povolání, která jsou posláním – lékařství, kněžství a funebráctví. Všechna tři slouží lidskému tělu a duši.
Za pár dní budeme slavit svátek Všech svatých a následně Památku všech věrných zemřelých – dušiček. Máme velikou příležitost poděkovat našim zemřelým předkům za všechno to krásné, co nám zanechali. Jsou to hodnoty duchovní, morální, mravní a materiální. V jedné duchovní písni se zpívá: „Na dušičky vzpomínejme, z očistce jim pomáhejme, budou na nás vzpomínat, až my budem umírat…“
Marie Vacková
Vedoucí pohřebního ústavu
Vyšlo v časopise Hospital
Pohřeb v Brně - Židenicích z kostela na hřbitov. Pohřeb vypravoval prestižní pohřební ústav Charitas, který také zařizoval stavovské pohřby.
Fotografie je z roku 1937
