Platí v dnešní době ještě půst? Proč se máme postit?
P r o č p r á v ě p ů s t?
Bůh nás nabádá k tomu, abychom se postili. „Přijdou však dny, kdy od nich bude ženich vzat; potom, v ten den, se budou postit.“ Tato slova pronesl Ježíš jako odpověď na otázku lidem, kteří se ptali, proč se jeho učedníci nepostí jako ti Janovi.
Boží vůle je, aby se křesťané postili. Činili tak už v počátečním období církve. Například členové společenství v Antiochii se postili a modlili za misijní činnost: „Když konali bohoslužbu Pánu a postili se, řekl Duch svatý: „Oddělte mi Barnabáše a Saula k dílu, k němuž jsem je povolal.“ A tak po modlitbách a postu na ně vložili ruce a vyslali je k dílu.“ (Sk 13,2-3) Postili se za pronásledované křesťany a povolání hlavních představitelů společenství. Pavel a Barnabáš navštěvovali společenství, která již někdy v minulosti navštívili. Tamní bratry a sestry nejen kárali, ale zároveň také povzbuzovali. „V každé té církvi ustanovili starší a v modlitbách a postech svěřili učedníky Pánu, v kterého uvěřili.“ (Sk 14,23) Pavel se mimo jiné zmiňuje také o tom, že se ve své službě hodně postil: „…v námaze do úpadu, často v bezesných nocích, o hladu a žízni, v častých postech, v zimě a bez oděvu.“ (2Kor 11,27)
Půst v dnešní době
Také my žijeme v oněch dnech, které měl Ježíš na mysli, když říkal „v ten den se budou postit“. Tak dlouho, dokud budou lidská společenství, tak dlouho budeme žít v „oněch dnech“. Všechno, co Ježíš tenkrát učil, nepozbylo platnosti ani v dnešní době.
Důvody k půstu
Půst nám napomáhá obměkčit naše tvrdá srdce. Pomáhá nám modlit se s větší soustředěností a vroucností. Odříkání tohoto druhu nám také lépe umožňuje navázat s Bohem kontakt. „Nyní tedy, je výrok Hospodinův, navraťte se ke mně celým srdcem, v postu, pláči a nářku.“ (Jl 2,12)
Já, když byli nemocni, jsem chodil v rouchu žíněném a pokořoval jsem se postem. Ale moje modlitba se mi do klína vrátí. (Žl 35,13) Král David se dokonce postil za své protivníky. Půst nás vede k pokoře a vyrovnanosti. „Obrátil jsem se k Panovníku Bohu, abych ho vyhledal modlitbou a prosbami o smilování v postu, žíněném rouchu a popelu. Modlil jsem se k Hospodinu, svému Bohu, a vyznával se mu slovy: „Ach, Panovníku, Bože veliký a hrozný, který dbáš na smlouvu a milosrdenství vůči těm, kteří tě milují a dodržují tvá přikázání! Zhřešili jsme a provinili se, jednali jsme svévolně, bouřili se a uchýlili od tvých přikázání a soudů.“ (Dan 9,3-5)
Odříkání formou postu nás ladí na stejné vlny s Bohem a tím posiluje naši víru. Jednou se učedníkům stalo, že nedokázali vyhnat z chlapce zlého démona. Když pak k němu přistoupil Ježíš a vyřkl svá slova, démon chlapcovo tělo opustil. Učedníci se ptali: „Proč jsme ho nemohli vyhnat my?“ On jim řekl: „Takový duch nevyjde jinak než modlitbou a postem.“ (Mt 17,19-21)
Přeloženo z německého katolického měsíčníku HEROLD Seines Kommens, 54. ročník, číslo 3 (639), březen 2010, autor článku D. Bell Whitlock
