"Chin" cestoval celou noc. Před úsvitem překročil řeku Tumen a na druhém břehu vstoupil do své vlasti, Severní Koreje. Vojáci, kteří hlídali oba břehy, jeho kroky nezaslechli. A tak jim unikl i jeden velmi nebezpečný předmět, který měl Chin ukryt ve svém plášti. Byl si dobře vědom toho, že kdyby jej u něj pohraničníci našli, zcela jistě by ho poprava neminula. Přesto se Chin rozhodl s sebou tu věc vzít.
Podeseti dnech se Chin vrátil domů. Jeho manželka a dcera ho přivítaly s oddechnutím a úlevou. Pokud by jejich sousedi pojali podezření, že tajně odešel za hranice, oznámili by to zcela jistě úřadům a a Chin by skončil v pracovním táboře, odkud by se již zřejmě nikdy nevrátil. Chinova manželka věděla, jak nebezpečný předmět Chin přinesl domů. Neměla klid, dokud jej společně neukryli. Ale ani jejich šestnáctiletá dcera nevěděla, co otec přinesl domů. Rodiče jí o tom neřekli ani slovo. Bylo to tak lepší. Když se venku snesla tma, zabalil Chin předmět pečlivě do pytloviny a zakopal jej na vhodném místě na jejich pozemku, kousek od domu. Bylo to již počtvrté, co Chin podnikl tuto riskantní cestu a modlí se, aby mu Bůh daroval ještě alespoň dva takové úspěšné výlety. Když Chin pohlédl na čerstvě zaházenou jámu, kam ukryl nebezpečný předmět, prolétlo mu hlavou, že ani neví, kdy anebo anebo zda vůbec někdy bude mít odvahu tento předmět zase vykopat. Dobře si uvědomoval, že když ho bude používat, nebo kdyby jej někomu daroval, mohlo by to vést k naprosté zkáze jeho rodiny. To co ukrývá Chinův pozemek, jsou výtisky nejnebezpečnější knihy v Severní Koreji - Bible.
Setkal jsem se s Chinem tentýž večer, kdy plánoval překročit čínskou hranici a vrátit se do Severní Koreje. Tehdy již to byla ovšem jeho pátá cesta. Chin a jeho známý, který ho tentokrát doprovázel, se rozhodli, že zůstanou v Číně o den déle, aby se mohli se mnou setkat.
Chin je čtyřicátník, který působí velmi klidným dojmem. Podobně jako většina Severokorejců vyrůstal v přesvědčení, že křesťanství je zlo a že misionáři zabíjejí lidi, aby získali jejich orgány. Byl rovněž přesvědčen, že Bible je plná špatností a nemá ji nikdy ani číst, natož potom vlastnit, a že takové věci si opravdu zasluhují vězení.
Oficiální státní náboženství či ideologie Severní Koreje se nazývá čučche. Jejím tvůrcem je zakladatel současného severokorejského režimu Kim Ir-Sen. Čučche hlásá sebedůvěru a člověka prohlašuje za pána všeho. Na druhé straně prohlašuje své zakladatele Kim Ir-Sena a jeho syna Kim Čong-Ila za božské krále a nutí Severokorejce, aby je takto uctívali.
Čučche provází děti po celou dobu jejich školní docházky. Je od nich požadována naprostá oddanost této ideologii a jakákoliv neposlušnost v této záležitosti je nemilosrdně trestána. Součástí čučche je učení, že každý občan je povinen hlásit jakoukoliv aktivitu, která je v rozporu se státním zřízením. Děti jsou ve škole naváděny, aby donášely na své příbuzné a sousedy a všechno podezřelé okamžitě hlásily.
Severokorejci nemají takřka vůbec žádnou svobodu. Ve snaze uniknout vládní zlovůli, pokoušejí se mnozí uniknout ze země.V devadesátých letech však postihl zemi katastrofální hladomor, kterému podlehli asi tři miliony lidí. Jelikož hlad u mnohých eliminoval strach, mnoho severokorejců se přes nebezpečí smrti pokusilo utéct do Číny.
Jeden z nich byl i Chin, který v roce 1999 překročil Čínskou hranici, ve snaze nalézt nějakou církev , protože se z doslechu dozvěděl, že tam dávají severokorejským uprchlíkům jídlo. Když se Chin v jednom sboru najedla dostal také nějakou potravu pro svou rodinu, chtěl se zase co nejdříve vrátit domů. Ale než k tomu došlo, darovali mu čínští křesťané také korejskou Bibli. Chin se zprvu zdráhal tuto knihu číst, protože měl v sobě zafixováno, že obsahuje zlé učení. Ale pastor Bae, který mu Bibli daroval, Chinovi řekl: "Pokud tu knihu budeš číst, nalezneš pravdu."
"Nejprve jsem byl celý nesvůj," vzpomíná Chin. "Jak jsem však četl dál a dál, pochopil jsem, že bible je naplněna dobrem. Nechápal jsem, proč je tato kniha v Severní Koreji zakázána. Uvěřil jsem tomu co jsem četl a vydal jsem svůj život Kristu."
Spolu s nalezenou vírou si Chin přinesl do Severní Koreje celkem šest Biblí. Když o své víře pověděl manželce, i ona začala číst Bibli. Chin ji ale varoval, že pokud by k nim nečekaně vtrhla policie, mohla by všech šest Biblí zničit. Jeden z Chinových sousedů, jeho dřívější přítel, oznámil na policie, že se Chin vrátil z Číny a přivezl s sebou Bible. Policie China okamžitě zatkla a začala ho vyslýchat. Dvacet devět dní ho policisté tloukli a snažili se ho přinutit, aby jim řekl,kde Bible ukryl. V obavě o svůj život Chin při výslechu opúakovaně tvrdil, že Bible sám spálil, protože věděl, že jde o zakázanou knihu, a že byl v Číně přinucen, aby Bible do Severní Koreje odnesl.
Policisté jeho dům několikrát důkladně prohledali, ale Bible se jim nalézt nepodařilo. Chinova manželka je totiž sama spálila, takže Chin mluvil při výslechu pravdu.
Nakonec jako zázrakem nebyl Chin uvězněn, ale vrátil se ke své manželce. Zanedlouho se vzpamatoval z útrap, které prodělal ve vyšetřovací vazbě. A stále více musel přemýšlet o Biblích, které byly nenávratně zničeny. Nakonec začal uvažovat znovu o zakázané a životu nebezpečné cestě do Číny. Návrat do Číny znamenal další noční přechod přes přísně střeženou hranici. Ale co z toho vzejde? Bude ochoten riskovat zadržení s Biblemi, když už má za sebou podobnou událost. Takové zatčení by byla jistá smrt. Chin i jeho žena nevěděli co dělat. Ani jeden z nich nechtěl, aby jejich dcera vyrůstala bez otce. Ale po dvouletém rozvažování se Chin rozhodl tuto cestu znovu podniknout.
Když se dostal do Číny, vyprávěl pastoru Bae o svém zatčení i o spálení všech Biblí. Potom pastora pokorně požádal, zda by mu nedal ještě jednu Bibli, kterou by mohl s sebou vzít do Severní Koreje.
O rok později se Chin vrátil do Číny znovu a požádal pastora Bae o další Bibli. Pouze jedinou. Tentokrát ale slíbil, že se zase vrátí a pak s sebou vezme Biblí více. "A jak jsem tehdy seděl s Chinem a hovořil o jeho životních cestách, Chin se najednou usmál a řekl mi: "Dnes v noci s sebou vezmu do Severní Koreje již pátou Bibli. A příští rok již budu mít zase všech šest Biblí o které jsem přišel." Zeptal jsem se China co vlastně hodlá s těmi Biblemi dělat. Je už připraven dát je dalším lidem? Po dlouhé odmlce se na mě Chin smutně podíval a řekl: "Ještě nejsem připraven zemřít... dosud ne."
Vedle China seděl na pohovce jakýsi mladík. Budu o něm hovořit jako o veliteli Yongovi. Velitel Yong je čerstvě obrácený křesťan, ale současně i aktivní činovník severokorejské komunistické strany. Svou víru samozřejmě chová v naprostém utajení. Dokonce ani Yongova manželka nic netuší o přesvědčení svého manžela. Yong mě prosil: "Neuvádějte o mně vůbec žádné podrobnosti. Pokud by komunistická strana zjistila, že jsem křesťan, čeká mě okamžitá smrt." Velitel Yong byl sám svědkem, jak skončily celé rodiny ve vězění, když se zjistilo, že jen jediný člen domácnosti je křesťan.
"Partner usvědčeného křesťana se může vyhnout vězení jedině tehdy, když prohlásí, že je nevěřící a okamžitě souhlasí s rozvodem. Pokud odmítnou, spoutají je a okamžitě je odvlečou do pracovního tábora.
Velitel Yong dostal od svých nadřízených rozkaz, aby pátral po Biblích. V jednom policejním nařízení stálo: "Chytili jsme pětadvacetiletou osobu, která se vracela z pobytu v Číně a nesl si odsud Bibli. To je častým jevem. Mějte to stále na paměti! Ať ve vaší oblasti k ničemu takovému nedochází!"
"Osoba, která je přistižena, že má u sebe Bibli, prostě zmizí." prohlašuje velitel Yong "Je-li někdo zatčen za takového důvodu je považován za politického vězně a ti většinou končí na popravišti. Soudní přelíčení s takovými lidmi nejsou veřejná a nejsou o nich podávány ani žádné informace. Tito lidé prostě zmizí." Při výslechu velitele Yonga učili, že víra v Boha paralyzuje revoluční uvědomění a tvořivost lidí.
Velitel Yong také vznesl zvláštní modlitební prosbu: "Prosím, modlete se za mě abych mohl pokračovat ve studiu Bible. Musím všechno udržovat v tajnosti. Moje víra byla tímto setkáním posilněna. Věřím, že to co jsem se již z Bible dozvěděl je pravda. Tohle přesvědčení je v mé mysli již nezvratné. Prosím, modlete se za mě."
Severokorejští křesťané často utíkají do Číny, aby zde studovali Bibli. Navštěvují v Číně podzemní Biblické školy a mnozí se rozhodnout propašovat Bible nebo další křesťanskou literaturu do Severní Koreje. Pokud jsou severokorejci chyceni čínskou policií, čeká je deportace zpátky do jejich vlasti. Repatriovaní severokorejci pak většinou končí ve vězení, kde je čeká mučení nebo dokonce smrt. Těm, kteří mají peníze, se někdy podaří podplatit policisty, aby jim byl trest snížen na tři měsíce v pracovním táboře nebo aby byli dokonce propuštěni. Pokud se však uprchlíci dopustili "zvláštního prohřešku" (což je fráze používaná pro křesťanské aktivity), musí se připravit na ty nejhorší tresty. Jedna žena, deportovaná do Severní Koreje, se dopustila zvláštního prohřešku tím, že měla na krku křížek. Zatímco ostatní utečenci, kteří s ní byli na hranicích zadrženi, dostali jako trest tříměsíční vězení, skončila tato žena v pracovním táboře a nikdo již o ní neslyšel.
