Je středa a lidové misie ve farnosti Obřany a Maloměřice jsou ve své polovině. Jak rychle to utíká. V dnešní den také bylo první vyvrcholení lidových misií, jimž bylo kající procesí. Zvu vás na reportáž, kde si průběh dnešního dne vezmeme zase pěkně popořádku tak, jak jsme jej jako misionáři i jako farníci společně prožívali.
Středeční den jsme opět začali ve spojení s Pannou Marií při růženci a při mši svaté jsem pak vytvořili společenství kolem Pána. Ranní mši dneska sloužil otec Nik. Při mši svaté jáhen Ladislav Kinc naznačil, jaké téma promluv bude pro dnešní den. Po mši svaté pak byla promluva na téma:
Svátostný život. Z této promluvy nabízím několik myšlenek, jež zazněly.
Pán Ježíš chce zůstat se svými, a proto ustanovuje sedm svátostí.
Nevidíme sice do budoucnosti, ale můžeme a máme plánovat, co budeme dělat, ale za všechno to naše plánování musíme přidávat stejně jako sv. Jakub „dá-li Bůh“. I to co prožíváme těžkého a bolestného má smysl.
KŘEST – ten, kdo není pokřtěn je v moci zlého ducha.
- Církev za tebe ručí svou vírou. A nejsme to jen my, kdo jsme v kostele, ale máme ještě taky Církev vítěznou, Církev trpící, Církev bojující. Děkujme za křest! Obnovujme v sobě tuto milost křtu.
BIŘMOVÁNÍ – člověk upevňuje svou víru. Tato svátost je pro nás zatím dost nedoceněná.
SVÁTOST MANŽELSTVÍ – většina lidí je volána do manželství, kde Bůh říká: „milujte se a množte se“. Modleme se za manžele, aby se otevřeli životu!
SVÁTOST KNĚŽSTVÍ – vzrůst kněžství začne stoupat, až pochopíme, jaké je to vyznamenání pro rodinu, když z její rodiny vyjde kněz. V našich rodinách začneme toužit mít kněze.
SVÁTOST SMÍŘENÍ - jednou za rok musíš. Jednou za měsíc máš. A kdykoliv můžeš, máš jít.
SVÁTOST NEMOCNÝCH - v této svátosti máme ještě hodně velké rezervy. Uzdravuje tělo i duši.
NEJSVĚTĚJŠÍ SVÁTOST- můžeme ji přijímat, když litujeme svých hříchů. Naše Církev více začne zářit ve chvíli, kdy budeme více adorovat, kdy si budeme vážit každého svatého přijímání.
Dopoledne jsme pak opět procházeli farností a zvali lidi na misie. Také jsme chtěli proniknout s krátkým příběhem za dětmi do dvou mateřských školek, které ve farnosti jsou, ale nepodařilo se nám to. Škoda! Sestry ze Slavkova, které při misiích také pomáhají, se opět vydaly na místní sídliště, kde se snažily navazovat kontakt s maminkami, které byly právě s dětmi na hřišti. Podařilo se nám udělat jednu fotku, kdy sestry mluvily s jednou maminkou a fotku vám nyní nabízíme.
Odpolední byla pak další promluva jáhna Ladislav, tentokrát na téma:
Očistec, duše v očistci, odpustky. Z této promluvy opět nabízím jen několik málo myšlenek, jež mě zaujaly.
Je potřeba děti od malička učit vzývat a prosit o pomoc naše patrony. Je třeba s našimi patrony udržovat vztah.
Každé jméno má svého zástupce v nebi a je třeba své patrony vzývat.
Církev trpící, to jsou duše v očistci.
Odpustky:
Jsou buď „úplné“ nebo „částečné“
Odpustky člověk může získat buď pro sebe, nebo pro duše v očistci.
Aby člověk mohl získat odpustky, tak musí být v milosti posvěcující. Pro získání odpustků je také důležitá svátost smíření. Dále je to modlitba na úmysl Svatého Otce. O většině odpustků také rozhoduje papež. Další podmínkou pro získání odpustku je vykonat skutek, který je spojen se získáním odpustků. Skutků je velká řada.
Od 15:00 hodin pak opět byla příležitost k adoraci a v 16:00 hodin pak v boční kapli kostela začala mše svatá pro děti a mládež, kterou celebroval otec Milan spolu s otcem Nikem. Mši svatou doprovázela místní schóla spolu se sestrou Benediktou.
V promluvě otec Milan povídal dětem příběh o vodě a o stromcích a děti dostaly za úkol tento příběh potom doma namalovat a zítra ho přinést na dětskou mši svatou.
V 18:00 hodin pak ve farním kostele zasvěcenému svatému Václavu začala mše svatá pro farníky, kterou vedl otec Marek a při které měl promluvu jáhen Ladislav Kinc. Nabízím opět myšlenky z jeho promluvy.
Odkud čerpat sílu pro svátostný život, pro mravní život? Pán Ježíš to ustanovil tak, že Pán Bůh je vždycky s námi.
Svátosti dělíme na: svátosti iniciační; svátosti stavu a Nejsvětější Svátost.
Děkujme za to, že máme svátosti a važme si jich. Některé svátosti člověk může přijmout jen jednou za život, ale některé naopak lze přijmout několikrát, opakovaně. Ale pozor, právě u svátosti, které můžeme přijímat opakovaně hrozí nebezpečí, že nám zevšední. Ve svátostech se nám Kristus dává celý. My věříme, že Pán Bůh nám ve svátostech dává nový život.
Ve chvíli, kdy kněz slyší ve svátosti smíření naše vyznání, v té chvíli je tam Kristus!
LÍTOST: Bez lítosti není odpuštění, i kdybychom při svátosti smíření přečetli celé zpovědní zrcadlo. Pán Bůh nás nikdy neopouští. Vždycky nám dává víc, než si dokážeme představit. „LÍTOST“ je dar! Je to snad mnohem těžší litovat, než hřích vyznat.
Po každé promluvě zvonil umíráček a my jsme se v duchu modlili 3x Zdrávas Maria za všechny, kteří jsou duchovně mrtví.
Po mši svaté jsme pak vyšli na kající procesí, při kterém jsem odprošovali za všechny hříchy, které se ve farnosti udělaly od minulých misií, které byly v roce 1947.
Kající procesí vyšlo od kostela v Obřanech a za zpěvů kajících žalmů a modlitby jsme došli až do Maloměřic, kde jsem u místní kaple odprošovali modlitbou za jednotlivé hříchy spáchané proti Desateru. Poté jsme se za zvonu umíráčku dotýkali v kapli oltáře, neboť oltář je nejposvátnější místo a my jsme všechny naše hříchy skrze dotyk na oltář svěřovali Bohu. Kající procesí pak bylo ukončeno požehnáním , které jsme dostali od otce Milana.
