Panna Maria projevila na tomto místě svůj zármutek nad špatnou morálkou
lidstva a chtěla svým zjevením připomenout zapomenuté pravdy evangelia.
MARIÁNSKÁ ZJEVENÍ
ZJEVENÍ PANNY MARIE V LA SALETTE VE FRANCII 19. ZÁŘÍ 1846
Ve Starém Zákoně Bůh napomínal lid skrze proroky, v moderní době
posílá svoji Matku Pannu Marii. V r. 2006 uplynulo 160 let od zjevení
Panny Marie v La Salette.
Panna Maria projevila na tomto místě svůj zármutek nad špatnou morálkou
lidstva a chtěla svým zjevením připomenout zapomenuté pravdy evangelia.
Obec La Salette se nachází poblíž Grenoblu ve francouzských Alpách.
V době zjevení ji tvořilo dvanáct osad, roztroušených v široké kotlině horského hřebene Chamoux, ve výšce 2 200 m n. m. Nežilo zde víc jak 600 obyvatel. Tito lidé žili velmi uboze, orientováni na své problémy a jen velmi málo se starali o to, co se děje jinde ve světě. Byli těžce zkoušeni následky neúrody a epidemiemi.
Pasáčci Maximin Giraud a Melanie Calvatová, kterým bylo v době zjevení 9 a 15 let pocházeli z městečka Corpsu, ale navzájem se neznali, protože Melanie bývala doma jen když bylo škaredé počasí. Jinak ji posílali rodiče k okolním sedlákům pást krávy. Obě děti neuměly číst ani psát.
Nad místem kde děti po polední svačině usnuly, se pohyboval ohnivý kotouč
„jakoby spadlo slunce“. Otáčel se, zvětšoval a pak se otevřel a uvnitř děti zpozorovaly postavu krásné paní. Seděla schýlená, s lokty opřenými o kolena, na „hradě“ z kamínků, který si děti předtím postavily. S hlavou v dlaních vypadala jakoby klesala pod tíhou hlubokého zármutku.
Krásná Paní vstala a vyzvala děti, aby přistoupily blíž. Byla vysoká a celá zářila. Její oděv připomínal úbor prostých žen tamního kraje: Dlouhé šaty, kolem pasu převázaná zástěra, přes ramena šátek, překřížený a svázaný za zády, na hlavě čepec, jaký nosily zdejší ženy. Její hlavu korunoval věnec z růží, které lemovaly také její šátek a zdobily její boty. Nad čelem zářilo silné světlo připomínající
diadém. Kolem ramen jí visel velký řetěz a na druhém, menším, měla zavěšený zářící kříž. Na koncích ramen kříže bylo vidět kladivo a kleště. Všechna záře vycházela z velkého kříže, který měla Panna Maria na hrudi. Jas její tváře byl tak silný, že Melánii oslňoval a Maximin Paní nemohl pohledět do tváře. Jak uvedl Maximin později, plakala po celou dobu co s dětmi mluvila.
Panna Maria mluvila řečí chudých venkovanů té doby: „I KDYBYSTE SE
SEBEVÍC MODLILI A DĚLALI COKOLI, NIKDY MI NEMŮŽETE VYNAHRADIT TRÁPENÍ, KTERÉ PRO VÁS SNÁŠÍM. NECHCI-LI, ABY VÁS MŮJ SYN OPUSTIL, MUSÍM HO NEUSTÁLE PROSIT. CELÝM SRDCEM SE OBRAŤTE K BOHU“. Tato i všechna ostatní slova Panny Marie souznějí se slovy, která vyslovila k lidem i ve svých pozdějších zjeveních až do současnosti. „JESTLIŽE SE LIDÉ OBRÁTÍ….“ Jestliže se lidé obrátí, bude jim Bůh žehnat a jako v bibli se kamení a skály promění v úrodnou krajinu, neboť „ u Boha je možné všechno“ /Mt 19,26/
Cestu k obrácení vyznačila Panna Maria připomenutím hříchů tehdejší doby: lidé se
nemodlí, nesvětí sedmý den, berou Boží jméno nadarmo, žijí bezbožně. „A VY, DĚTI MOJE, VYKONÁVÁTE DOBŘE SVÉ MODLITBY?“ „Ne, Paní, nevalně!“ doznali
oba pasáčci.
My bychom dnes museli odpovědět stejně jako tehdy obě děti. Panna
Maria dětem doporučovala modlit se každý den ráno a večer. Současně ale také
povzbuzovala, aby toto minimum překročili: „BUDETE-LI MOCI, MODLETE SE
VÍC“. V zápětí obrátila pozornost k dalším dvěma hříchům, protože „TYTO DVĚ
VĚCI TOLIK ZATĚŽUJÍ RÁMĚ MÉHO SYNA: DALA JSEM VÁM ŠEST DNÍ K PRÁCI,SEDMÝ DEN JSEM SI VYHRADILA PRO SEBE ALE LIDÉ MI JEJ NECHTĚJÍ DOPŘÁT. V LÉTĚ CHODÍ NA MŠI SVATOU JEN NĚKOLIK STARŠÍCH ŽEN. OSTATNÍ PRACUJÍ CELÉ LÉTO“.
Nerespektování sedmého dne nás vrací k prvním knihám bible: „Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty, ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok…V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý“ /Ex 20,8-11/.
Toto je den, v němž se má člověk setkávat s Bohem. A my, lidé 21 století: Dodržujeme jej víc než tehdy lidé v oblasti Corpsu?
Co pro nás znamená neděle? Je pro nás dnem odpočinku, oslavou vzkříšeného Pána, dnem shromáždění božího lidu?
„ROVNĚŽ TI, KTEŘÍ JEZDÍ S VOZY, NEDOVEDOU KLÍT, ABY DO TOHO NEMÍSILI
JMÉNO MÉHO SYNA“. Panna Maria přišla připomenout, že
jméno jejího Syna je svaté. „Neboť pod nebem není lidem dáno žádné jiné jméno, v němž bychom mohli dojít spásy“/Sk 4,12/ „SKAZÍ-LI SE SKLIZEŇ, PAK VAŠÍ VINOU. UKÁZALA JSEM VÁM TO LONI NA BRAMBORÁCH, ALE VY JSTE SI Z TOHO NIC NEDĚLALI. BA NAOPAK. KDYŽ JSTE NACHÁZELI ZKAŽENÉ BRAMBOTY, KLELI JSTE A BRALI JSTE NADARMO JMÉNO MÉHO SYNA JEŠTĚ VÍC. BUDOU SE KAZIT DÁL A LETOS O VÁNOCÍCH UŽ JICH NEBUDE.
KDO MÁ OBILÍ, AŤ HO NEROZSÉVÁ. VŠECHNO, CO ZASEJETE, SEŽEROU ČERVI A VZEJDOU-LI Z NĚHO NĚJAKÉ KLASY, PŘI VÝMLATU SE ROZPADNOU V PRACH. NASTANE VELIKÝ HLAD A DŘÍVE NEŽ NASTANE,MALÉ DĚTI MLADŠÍ SEDMI LET BUDOU DOSTÁVAT ZIMNICI A BUDOU UMÍRAT V NÁRUČÍ OSOB, KTERÉ JE BUDOU CHOVAT. OSTATNÍ BUDOU TRPĚT HLADEM. OŘECHY SE ZKAZÍ, HROZNY SHNIJÍ“.
Panna Maria neodváděla pozornost od reality. Naopak. A i dnes nás vybízí, abychom události všedního života uváděli do souvislosti s Božím působením a viděli je v Božím světle.
Nejistá životní situace a pomíjivost života nás mají přivádět blíž k Bohu. Ježíš řekl:
„Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude
přidáno“ /Mt 6,33/.
Tehdy byla důsledkem odklonu od Boha ohrožená úroda, kazily se brambory, obilí se rozpadalo se v prach, prázdné ořechy, zkažené hrozny, hlad, epidemie….. Nyní v důsledku bezbožnosti úpadek mravnosti, přibývá násilí, politici schvalují zákony odporující zákonům Božím a v důsledku toho ve společnosti vzrůstá chaoz, nestabilita, nejistota, frustrace, dvě třetiny lidstva trpí hladem a podvýživou,
v některých zemích jsou pošlapávána lidská práva, den ze dne roste nebezpečí úplného zániku.
Dokážeme rozpoznat „znamení času“?
Posledním hříchem, pro který musela Matka Boží v La Salette zadržovat trestající
ruku svého Syna byla
bezbožnost: „V POSTNÍ DNY SE SBÍHAJÍ K ŘEZNICTVÍ JAKO PSI“. Jak jadrně je zde vyjádřeno, co děláme z důstojnosti dětí Božích.
Když bible přirovnává lidi ke psům /srov. Flp 3,2; Mt 7,6; a jinde/ chce tím říct, že lidé ztratili svou důstojnost. Nalézt svou lidskou důstojnost znamená žít „nejen z chleba, ale z každého slova, které vychází z Božích úst“ /Mt 4,4/. Veškerá naše důstojnost i v současnosti pochází od Božího Syna. On je kmen a my jsme ratolesti./Jn 15,5/
„NUŽE, MÉ DĚTI, POVĚZTE TO VŠEMU MÉMU LIDU!“…Novina se šířila velmi rychle. Poutníci, zvědavci, nevěřící i pozorovatelé přicházeli, aby se obou vizionářů vyptávali, vyhrožovali jim a podezírali je, že si to vymysleli. Byli mezi nimi novináři, zástupci státních orgánů ale hlavně vyšetřovací komise pověřená grenobelským biskupem. Z právního hlediska příslušelo jedině jemu, aby se k celé věci vyjádřil. Ten se nechal podrobně informovat o všem, co se děje na místě zjevení a jak
se chovají obě děti. Závěr komise jíž předsedal zněl: „Děti nebyly oklamány ani
neklamou. I kdyby chtěly podvádět, nebyly by schopny si něco takového vymyslet“.
Biskup byl o pravosti zjevení přesvědčen již r. 1847, nicméně pokračoval ve
shromažďování informací a v konzultacích další čtyři roky. V pastýřském listě z 19.
září 1851 se potom vyjádřil: „Usuzujeme, že zjevení Panny Marie dvěma pastevcům 19. září 1846 na jedné hoře alpského pásma, příslušející k farnosti lasalettské a spravované arciknězem z Corpsu, nese v sobě všechny známky pravosti a věřící mají oprávněné důvody uznávat je za nepochybné a pravé“. Už za dva dny po zjevení začali lidé chodit na místo zjevení. Když po pěti letech církev zjevení uznala za pravé, množství poutníků přibývalo.
Přijmeme za své pravdy evangelia, které jsou zapomenuté v dnešní době ještě víc než tehdy ve francouzských Alpách v kotlině horského hřebene Chamoux poblíž Grenoblu? Odpovíme na prosbu Panny Marie a obrátíme se celým srdcem k Bohu? Poselství z La Saletty je stále živé.
Helena Švubová
Farní zpravodaj Šumperk
číslo 4, duben 2009
Odkaz, kde se Vám zobrazí tento farní zpravodaj:
www.farnostsumperk.cz/
(Na Fatym.com vydáno 22. 9. 2010; 19. 9. 2016 - 15732; 19. 9. 2020 - 23511; 19. 9. 2023 - 31023 přečtení)
