Svědectví Františka, který žil na ulici, žebral, kradl, bral drogy, dostal se do vězení a tam poznal skutečnou Lásku, která ho uchvátila!
Jmenuji se František, narodil jsem se v Kladně 30 km od Prahy v dělnické rodině roku 1973. U nás víra nebyla to hlavní, v totalitním režimu bylo zajištění více po stránce hmotné. K víře mě vedla jen babička a prababička, ale to nemělo dlouhé trvání. Můj otec těžce pracoval v hutním průmyslu a maminka byla v domácnosti. Když se narodil můj bratr, maminka také nastoupila do práce jako jeřábnice. Otec byl více v práci a tak se nám vzdaloval. Potěšení začal hledat v alkoholu, hospodě a životu bez Boha. Jak se říká, příklady táhnou, když jsem prožíval pubertu, dal jsem se na karate, ale cigarety a alkohol mně začaly také přitahovat. Když jsem dosáhl 18 let, museli se naši rozvést. Můj otec se pod častým vlivem alkoholu a špatné společnosti přestával ovládat, několikrát matce vyhrožoval a jednou ji přede mnou napadl s nožem v ruce. Já jsem s rozvodem rodičů souhlasil.
Aniž jsem si to uvědomoval, byl jsem i já otrokem alkoholu, cigaret a sexuálních pudů a ani v nejmenším mě nezajímalo, že dělám mamince starosti a viděl jsem jen sám sebe. Moc se za to stydím a je mi z toho do pláče.
Asi 3 roky po rozvodu mých rodičů jsem si našel dívku. Poznali jsme se před jednou diskotékou. Já jsem v té době patřil do party, která kradla a peníze jsme utráceli pro své potěšení. Po seznámení s touto dívkou a budoucí matkou mých dětí, jsem opustil špatný způsob života a začal jsem znovu pracovat. Bydleli jsme společně u jejích rodičů. Z počátku nebylo takové soužití jednoduché. Po prvním dítěti se situace zlepšila, ale po delší době se u tchána projevily také problémy s alkoholem a závislot na hraní automatů, což jsem toleroval, ovšem ne dlouho. Když jsem tedy tchánovi říkal, že není dobré, co dělá, odbyl mne větou: "Co jsem pokazil, to napravím", což částeně byla pravda. Ale po třech letech přišel tchán opilý a řekl mi: "Vypadni odsud!" Má dívka, se kterou jsem měl tři děti, ale nebyli jsme sezdáni, a kterou jsem si chtěl vzít, stála mezi dveřmi a na mou obhajobu neřekla ani slovo. Byli 2 dny před svátkem Narození Páně.
Šel jsem ke své mamince, která mně vzala k sobě. Poté jsem se začal scházet s jedním kamarádem, který užíval drogy. Nevěděl jsem o tom, až mi to jednou řekl. Taky jsem to zkusil. Jednou... dvakrát... a už jsem se vezl. Po nějaké době nás droga více a více rozdělovala. Neměl jsem peníze, tak jsem odjel do Prahy a byl jsem na ulici, kde jsem žebral. Tam jsem se dozvěděl o charitativní organizaci, kde jsem spal v noclehárně a hledal si příležitostnou práci. Nebyla to má vůle, ale povinnost vůči charitě. Netrvalo dlouho a také mezi lidmi, jež využívali služby charity, jsem našel takové, kterým nevadilo vydělat si peníze drobnými krádežemi. Celou dobu jsem neposlal ani korunu na mé děti, až jednou pro mne přijela na ubytovnu, kam jsem se s naší partou přestěhoval, policie, s příkazem na vyšetřovací vazbu. Následoval soud a výkon trestu na 20 měsíců s dozorem.
Po 16 měsících jsem byl propuštěn na podmínečný trest. Po propuštění jsem znovu odcestoval do Prahy a vrátil se do té charitativní organizace, ve které jsem dříve žil. S krádežemi a kriminální činností jsem skončil, našel jsem si kamaráda, s kterým jsme si našetřili peníze a hledali práci po celé republice, až jsme skončili v jednom jihočeském městě. Nejříve jsme též byli na charitě, ale brzy jsme si našli práci a podnájem.
Jednoho dne se do mé blízkosti dostal manželský pár a já měl oči jen pro ni, takže jsem znovu začal zanedbávat svou vyživovací povinnost a z mého kamaráda se stal sok v lásce. Začal jsem s tou dívkou žít a odstěhovali jsme se do Prahy, kde jsem pracoval načerno. Jednou, když jsem šel opět hledat práci, mě zkontrolovala policejní hlídka. Při kontrole se zjistilo, že jsem celostátně hledaný pro neplacení výživného, znovu vazba, soud, výkon trestu.
Tam mně Pán Ježíš poslal do cesty člověka, který mě znovu začal zasvěcovat do Božích tajemství. Jmenoval se Vasil a byl z pravoslavné církve. Pomalu jsem se začal dívat zpět svým životem a snažil jsem se pochopit, kde jsem udělal chybu. Vasil mi začal vysvětlovat význam a obsah Svatého písma, úctu k Pánu Ježíši a Panně Marii. Pamatuji si, jak často říkal, že náš život je před Bohem Otcem jako pára, která se rozplyne a už nebude. Můj dík patří Robertovi, který mi daroval Nový zákon. Při čtění Nového zákona mě oslovily skutky apoštolů, žalmy a nejvíce listy apoštola Pavla, hlavně První list Korintským 13. kapitola a samozřejmně evangelia. Při čtění písma pro mne neexistovaly mříže na oknech, ani vězení, ale jen putování s Ježíšem a apoštoly. To je ta pravá svoboda.
DÍKY JEŽÍŠI!
Četl jsem Boží slovo a poznával Boží milosrdenství.
Potom jsem si požádal o přeřazení do věznice s mírnějším režimem. Tak jsem se dostal do Příbrami, kde jsem poznal Svatou horu, kam jsem pravidelně docházel, a kde jsem se nechal po propuštění z výkonu trestu pokřtít u Redemtoristů.
Tento druhý výkon trestu byl projevem velké Boží Lásky, zásluha oběti Pána Ježíše a mocné přímluvy Panny Marie.
Touha dát se do služby Boží ve mě vzrostla ještě více. Dá-li Pán, moc si přeji být redemptoristou a přivést co nejvíce lidí do nebe.
Bratře, sestro, člověče, JEŽÍŠ TĚ MIULUJE!
ALELUJA
František
