Do redakce nám přišlo svědectví jedné poutnice o její radostné zkušenosti a prožívání cesty do Říma...
Jsem šťastná, že jsem věřící!
Už dlouho – přes 10 let jsem nebyla nikde dál v zahraničí, přestože jsem po tom toužila. Měla jsem velmi složité období, kdy mě trápilo zdraví, a já jsem se bála – netroufala jsem si vyjet na delší cestu.
Asi před čtyřmi roky do Jimramovské farnosti nastoupil otec Jakub Holík. Moje teta do této farnosti „spadá“ a tak jsme se postupně dostávali na různé poutě, které otec Jakub pořádal. Nejdříve jednodenní pak i třídenní. Vzpomínám, že nás jelo i 90 poutníků!
Byli to velice dobře zorganizované poutě, duchovně bohaté a radostné. Žádná nebyla pro nikoho vyčerpávající. Snad z každé mám místo, které se mi hluboce zapsalo do paměti.
Už 2x farníci navštívili Řím a Assisi, teta o tom moc krásně vypravovala a ta moje touha „jet“ byla čím dál větší. Postát, pomodlit se u hrobu Jana Pavla II. byl můj veliký sen!
V polovině září 2009 ohlásil otec Jakub, že v červnu 2010 se pojede do Říma! Zapsal mě i moji kamarádku na seznam, přestože nejsme farnice.
Modlila jsem se za tuto pouť a prosila Boha, aby mi ji dopřál. Trochu jsem se bála cesty autobusem, ale klasickou „cestovní horečku“ jsem neměla.
Nastal den „D“ a vyjeli jsme pohodlným autobusem a asi za 17 hodin jsme byli v Římě. Navštívili jsme spoustu historických památek…
Největším zážitkem pro mě byl můj splněný sen – díky mons. Josefu Laštovicovi , aniž bychom museli projít kontrolou, jsme se mohli pomodlit u hrobu Jana Pavla II. Stačila jsem říct je „Otče náš, jenž jsi na nebesích“ a dál už se mi jen koulely slzy dojetí, radosti i lítosti… Nechal jsem na hrobu Jana Pavla II. maličký obrázek Panny Marie Fatimské.
Druhým silným zážitkem byla audience u Svatého Otce. Atmosféra očekávání příchodu Benedikta XVI se nedá dost dobře popsat. Svatý Otec nás česky pozdravil a jeho slova se vztahovala k sv. Janu Křtiteli, abychom i my připravovali cestu Kristu.
Třetím zážitkem bylo krásné, přímo posvátné městečko Assisi. Připadalo mě, že jsme se ocitli snad i v jiné době.
A co si odnáším celkově? Na každém místě jsme nalézali věci, svědky událostí, které se bezprostředně vážou ke křesťanství. Když přijdete s otevřeným srdcem, tak vás bohatě obdarují! Mě Bůh obdaroval opravdu vrchovatě! Celou dobu se mi zdálo, že jsem jen někde kousek od domova, byla jsem úplně oproštěna od starostí, necítila jsem žádnou únavu ani bolest. Uvnitř mě bylo tak krásně a pokojně, jako už dlouho ne. Jsem moc šťastná, že jsem věřící a děkuji Bohu, že mě obdařil vírou – bez jeho darů by byli zážitky poloviční.
Pokud má člověk nějaké pochybnosti, tak ať si v Římě stoupne třeba k hrobu sv. Petra nebo sv. Pavla, v Assisi sv. Františka a nasaje tu atmosféru a „nebude nevěřící, ale věřící.“
