Vrcholí přípravy na Lidové misie v Brně - Obřanech a v souvislosti s tím jsme se zeptali Petra Šplouchala, zdejšího jáhna, na několik skutečností, které by nám tuto farnost přiblížily.
1. Představte Vaši farnost, čím je typická?
Úvodem musím zdůraznit pro naši dobu netypičnost a přitom plnost která, se
týká správy farnosti.
Netypičnost asi v tom, že naše farnost je spravována "plně", to znamená z
pověření našeho otce biskupa Vojtěcha knězem i jáhnem. Dále je pro mnohé
zajímavé a překvapující, že i když farnost roste, prozatím oba, tedy se
spolubratrem P. Danielem, sídlíme mimo farnost. To je způsobeno nemožností
obývat farní budovu, našimi vyřešenými bytovými podmínkami apod.
Já bydlím ve vedlejší blízké farnosti a P. Daniel , který je členem
františkánského řádu, bydlí v komunitě svých spolubratří také ve vedlejší
farnosti, ale opačným směrem.
A co se týká farnosti samotné? Já osobně ji mám rád. Je malá. A rád ji mám
proto, neboť i když je malá tvoří ji hodní a dobří lidé. A tam, kde je Bůh,
je i Láska, a tam je dobře.
Navenek to pak vypadá tak, že do naší farnosti i druzí přijíždějí rádi a
cítí se ve společenství jako v malé rodině.
A máme také, na počet věřících, spoustu dětí. To znamená naději.
2. Co Vás zaujalo z historie farnosti?
Na co kouknout do historie?
Úžasné lidské osobnosti, v nichž nyní můžeme vidět velké přímluvce. Mezi ty
které si Pán již povolal patří takoví kněží jako P. Alois Kotulán, P. Jan
Podveský který trpěl podobně jako P. Bula - ale přežil, P. Fryčaj, moravský
buditel ...
Ale i velká spousta neobyčejných obyčejných věřících. Ať kostelníci, lékaři,
vinaři, skauti, včelaři... Ale velicí lidé.
Nevím, jak to vyjádřit. Jistě nebyli vždy pohodoví, klidní, apod. Ale
věděli, za kým jdou a co hledají. Některé jsem zažil. Vím, že hledali Lásku,
a tu i rozdávali. A vím, jak ji dokázali prožívat i v komunistických lágrech
nebo při zavírání skautských oddílů apod. A přesto jim Láska dala sílu
odpustit těm, které jsem také znal.
A právě proto pomáhali jakýmkoli způsobem i dál. Věděli, kam patří. Znali
své povolání a znali i toho, který je povolal.
Jen asi těžko může člověk zde na zemi docenit milosti Boží, že se s
některými setkal nebo přátelil a nebo doposud žije vedle nich.
3. Jak probíhají přípravy na Lidové misie ve Vaší farnosti?
Přípravy na lidové misie probíhají báječně.
Jenom občas mám pocit, když lidé potřebují "pošťouchnout", že mají brzdu. A
tou brzdou se cítím občas být i já. Jenom chci říci, že nechci být úmyslná
brzda.
Vidím totiž kolem sebe spoustu lidiček a duší, kteří by o misiích chtěli
vědět mnoho nebo po zavedení rozhovoru by byli probuzeni. Ale jsou i jiné
povinnosti než misie?
Mám pocit, že farníci se báječně zapojili. V kostele je nás sice jenom
hrstka, ale jsme živí. A nejkrásnější je, že se misiím nebrání ani obyvatelé
a vedení našich městských částí, a právě u vedení obce a všech organizací i
škol jsme našli podporu. Řekněte, není to báječné? A jak v takové situaci
odpovědět Nejvyššímu?
4. Čím je zvláštní misijní kříž?
To je zajímavá otázka.
Asi nikdo nemá misijní kříž požehnaný samotným Svatým otcem. Nám se tohoto
daru dostalo.
Kříž stojí téměř uprostřed obce před farou a již nyní je živou přípravou na
misie. Bezprostřední příprava započala loni při návštěvě našeho Otce biskupa
ve farnosti právě "povýšením" misijního kříže. Právě on dosvědčuje přípravu
na misie a každého, kdo kolem projde, vybízí k zamyšlení. A dál budou misie
kolem něho vrcholit.
A co tomu předcházelo? Již hledání tvaru kříže a autora spojilo několik
farností a autor kříže, mladý výtvarník a řezbář Roman Slaný z Řícmanic,
pochází z rodiny, která se podílela na opravách a chodu chrámu Páně ve
Křtinách atd..Člověk se jenom diví.
5. Proč si myslíte, že je dobré pořádat ve farnosti Lidové misie?
Proč rodiče dávají dětem jíst? Proč se je snaží zabezpečit?
Takové otázky nám připadají zbytečné. Ale ony ukazují na vnitřní postoj
rodičů. Vždyť to rodiče dělají, protože mají své děti rádi.
Pokud mám rád Boha, pokud jsem od něho dostal mnoho dobra, toužím to říci i
ostatním. Jaký je v Boží Lásce nádherný život. Neříkám tím, že by byl snadný
nebo že by se člověku vyhýbaly problémy. To spíše naopak. Bůh je docela
hodně náročný. Ale to snad i správný rodič. A tak se chci více a více k Bohu
tulit a tu radost rozdávat i ostatním, co mi síly stačí, a vydávat o tom i
svědectví. A ostatní se připojují a já se připojuji k nim.
6. Co vy sám od Lidových misií očekáváte?
Možnost hlubšího a stálejšího zakoušení Boha, a této Lásky ve svých
bližních.
Uvědomuji si totiž, že když mě má někdo rád, tak to v sobě nedokáže navěky
utajit, ale musí se o to podělit s někým druhým a stejné dobro touží
rozdávat kolem sebe.
Tak je to i se mnou. I když mám stále velmi mnoho co na sobě v pohledu ke
druhým zlepšovat.
Nedovedete si představit, jak bych si přál, "abychom všichni jedno byli,
zvláště s Ježíšem".
7. S čím myslíte, že by bylo při jejich přípravě potřeba pomoci?
Asi se vším. Ale v tom je velikost misií. Stále vidíme, a já to na sobě
zažívám, jak jsme maličcí a jak bez Božího požehnání je marné lidské
namáhání.
Příklad ze života naší farnosti:
Kdybyste se před sedmi lety zeptali většiny farníků, jak a z čeho opravit
střechu farního kostela, tak by vám bez vytáček vmetli do očí odpověď, že
jste blázen a šílenec.
A tak jsme se začali modlit... a ...koukejte na odpověď.
A tak je to podlé mne i s misiemi.
Před chvílí jsem uvedl, že nic nestíháme. A tak se modlíme. Mimochodem,
modlitba je báječná a krásná, i chvilková a přesto stálá. Někteří jistě ví,
o čem mluvím a že to nejsou nafoukaná a prázdná slova. Proto věřím, že se
misie uskuteční!!!!!!!!!!!!!!!
8. Máte Vy sám s misiemi nějakou zkušenost?
Ani ne.
Nějakou malou snad. Ale toužím... a konec konců jako křesťan to mám v
náplni života...
9. Jak vznikl nápad uspořádat u vás ve farnosti Lidové misie?
Ani si nevzpomínám. Snad v mých 13 letech, kdy jsem se chtěl prát za
nenarozený život a zakusil Lásku a zamiloval si Marii a Ježíše a
Milosrdenství.
A pro farnost? Snad již za předchozího faráře MUDr. Pavla Prince, který mi
otevřel velký prostor pro duchovní činnost. A pak když nás oba s P. Danielem
do farnosti otec biskup poslal a P. Daniel souhlasil. A tak se nadchlo pár
farníků. Někteří nám pomáhají, doufám, už z nebe.
A už to jelo. Jenom jsme nevěděli, který misijní tým bude ten správný. A
tak jsme se modlili. No a když jsem požádal P. Dundu po předchozím souhlasu
pana faráře P. Prince, tak ten mi odpověděl: "Tak se modlete".
Abych se přiznal ještě, mnohokrát potom zaznělo "tak se modlete." A vidíte,
samotný misijní kříž otevřel cestu. Ale o tom jindy, nebo nebude stačit
papír...
10. Jaké jsou zatím reakce farníků?
Docela dobré, někdy u některých trochu rozpačité..., ale pro mě je dost
zajímavé a důležité, že nejsou negativní. Myslím, že si v modlitbě vzpomněl
každý farník.
11. Kdy byly Lidové misie ve Vaší farnosti naposledy?
Snad někdy v r. 1947. Farní kroniky a matriky byly zlikvidovány v době
budování komunismu. Ta se na farnosti podepsala. Z farníků, kteří ještě žijí
a něco pamatují, jsem napočítal tři. S nimi jsem mluvil a jedna farnice
přislíbila i něco málo písemně vzpomenout.
A pokud chcete vidět a vědět více, přijďte a přijeďte. Není to jistě daleko.
A navíc: Chcete být svatí? Tak tak žijte . Nevím, jak to jde nám v Obřanech,
ale snažíme se. A jednou za to budeme souzeni. Kéž se všichni sejdeme
nejpozději v nebi u Boha.
A to přeji vám i sobě.
Tak Ahoj.
Děkuji za rozhovor!
