Nyní vám ještě nabízím krátký rozhovor s paní Salačovou, která je přímo z Jeníkova. Snad i její odpovědi mohou být povzbuzením a nebo mohou vést k zamyšlení. Posuďte to sami.
Jak hodnotíte pracovní týden v Jeníkově, paní Salačová?
Měla jsem možnost celý týden sledovat zblízka, protože jsem tam vařila. Celou akci hodnotím velmi kladně. Z počátku jsem ani nečekala, že se to všechno stihne. Bylo tam hodně práce – vynosit nábytek, oškrábat zdi, vymalovat, natřít podlahu, okna, uklidit po malování, stěhování nábytku zpět....
Myslíte,že takový pracovní pobyt na faře má smysl?
Má! Zvláště, když se sejde správný tým. Každý věděl, co má dělat. Všichni byli dobře naladěni.Potěšilo mě, že se jim líbily i obědy. Přála bych si, aby se takových akcí dělalo více, protože je to nutné. Rádi bychom se postarali i o více pracovníků, protože práce je tu skutečně hodně a chtěli bychom, aby se při vstupu na faru každému líbilo!
Myslíte si, že by do budoucna bylo možné zapojit i místní spoluobčany?
Myslím si, že ano, ale ve skutečnosti to není moc reálné. Byla bych ráda, kdyby to bylo opačně než si myslím.
Co si myslíte, že bychom měli udělat my, aby se i místní lidé zapojili?
Dát informaci do zpravodaje o tom, že se něco na faře bude dít. Možná by nebylo špatné dát i nějakou informaci o tom, že se zde již něco dělalo.
Jak si vysvětlit to, že se místní lidé nezapojují?
Nemají k tomu vztah.
Děkuji paní Salačové touto cestou nejen za rozhovor, ale také za to, že se o nás skvěle celý týden starala, a že jsem se tak více mohli věnovat opravám. Též panu Salačovi patří velký dík za pomoc a za rady, které nám udílel. Těšíme se už nyní na další spolupráci a v modlitbě jim vyprošujeme Boží požehnání.
