Během pracovního týdne v Jeníkově jsem udělala ještě krátký rozhovor s Janou a Pepou, kteří se pracovního týdne zúčastnili. Nyní jste i vy zváni přečíst si jejich odpovědi. Jsou opravdu moc zajímavé a mohou se stát inspirací i pro ostatní.
Můžete se nám trochu představit?
Jana a Pepa, jsme z Prostějova, Jana pracuje v knihkupectví Bonum, Pepa zámečník, svářeč.
Máme dceru 16 let.
Vaše koníčky nebo záliby...
Jana: Páchat dobré skutky. Životní krédo:“Lépe zažehnout třeba jen malinkaté světlo, než žehrat na velkou tmu“(Konfucius). Píše básničky,které je možné si přečíst zde:
básničky,
básničky,
básničky,
odpuštění
Pepa: historie, architektura, numismatika.
Proč jste se na pracovní týden do Jeníkova přihlásili?
Jana:Potřebuji dělat věci, které mají smysl. Přišlo mi to užitečné, zvláště, když jsem viděla, co všechno je potřeba udělat. Ráda také potkávám nové lidi, navazuji nová přátelství.
Pepa: Protože mě manželka ukecala (smích). Nenechám ji na konec světa jet samotnou.
Měli jste představu co vás bude čekat?
Jana: Ano.
Pepa: Jo, práce.
Jaký byl váš první dojem, když jste do Jeníkova přijeli?
Jana: To co jsem viděla, jsem i čekala. Nějak mě to nepřekvapilo.
Pepa: Ze začátku pozitivní. Z architektonického hlediska je to pěkná památka a mělo by se s tím fakt něco dělat, aby se zachránila.
Co pro vás bylo během týdne nejtěžší?
Jana: Nic, všechno jsem si užila. Moc se mi zde líbilo.
Pepa: Ani po dlouhém přemýšlení jsem na nic nepřišel...
Co bylo naopak krásné?
Jana: Všechno. Lidé, oběd, vyzkoušela jsem si novou práci. Hlavně výsledek. Zanechání stopy. Investovaná energie měla smysl.
Pepa: Zúčastnit se a něco spravit a poznat nové lidi. Vidět proměnu.
Stihli jste kromě práce také něco jiného?
Jana: Procházky po okolí, návštěva u Salačů. Zvonění na zvon - životní zážitek.
Pepa: Ano. Podívat se do Duchcova, do zámecké zahrady. Projít si okolí Jeníkova. Prohlížet si faru, kostel.
Jeli byste ještě někdy na takový pracovní týden?
Jana: Ano. Vzala bych ještě více lidí. Bylo by skvělé moci předávat to, co jsme začali někomu dalšímu, jako takovou štafetu....
Pepa: Spíše ano. Zajímalo by mě, jak to tu bude pokračovat.
Chtěli byste se do Jeníkova ještě někdy vrátit? Nemyslím nyní pracovně,ale třeba jen tak na dovolenou.
Jana: Ano. Hlavně pracovně. Chodba, ta opravdu volá po opravě!!!
Pepa: Klidně.
Budete o tom, co jste zde prožili, někomu povídat?
Jana: Ano.
Pepa: Ano.
Neodrazovala vás tak dlouhá cesta až do severních Čech?
Jana: Ne.
Pepa: Trochu ano. Ale nyní nelituji!!!
Jaké jsou vaše nezapomenutelné zážitky?
Jana: Pád ze žebříku.
Pepa: Výborné jídlo paní Salačové, její výborná kuchyně!
A co nám Pepa s Janou vzkazují na závěr?
JE POTŘEBA TO ZACHRÁNIT. BYLA BY ŠKODA KDYBY TO SPADLO!!!
¨
