Zvu vás na krátkou reportáž o tom, jak pokračovaly práce v Jeníkově v druhé polovině týdne našeho společného pracování.
Ve čtvrtek jsme se opět posilnili ráno snídaní, někteří z nás ještě před snídaní i mší svatou v Teplicích u bratří salesiánů. Po snídani jsme se pak pustili do malování pokoje, lépe řečeno do ředění barvy. Protože nám však odstín připadal příliš světlý, a protože jsem ještě chtěli vybrat barvu na podlahu, nalodili jsem se všichni do auta a odjeli směr Duchcov, kde jsme nakoupili potřebné věci a vrátili se zpět na faru.
Mirka s Pepou se dali do malování pokoje a Janča šla škrábat spodní koupelnu, kterou jsme se také rozhodli trochu zkrášlit tím, že ji vymalujeme a natřeme podlahu. Práce to však byla opravdu nesnadná. Zúžený prostor v koupelně a k tomu ještě vysoký strop způsobily, že se muselo pracovat na žebříku a to velmi opatrně. I přesto však došlo k tomu, že Janča ze žebříku spadla, ale naštěstí to odnesl jen rozbitý záchod. Paní Salačová nám opět chystala skvělý oběd, kterým dnes byly bramboráky a zelná polévka. Dnešní polední pauzu jsme vyplnili diskuzí o politice, o minulém režimu a o současném stavu. Byla to poměrně zajímavá a chvílemi až bouřlivá diskuze.
Snídaně.
Začínáme ředit barvu na malování.
A teď důkladně promíchat!
První zkouška barvy na stěnu.
A začíná se malovat.
Mirka se dala do zvýraznění vrchní linky.
Jana při škrábání koupelny.
Pani Salačová nám připravuje opět chutný oběd.
Odpoledne, když bylo vymalováno, se pustila Mirka ještě do opalování a natírání oken. Jana a Pepa pak dodělávali přípravné práce v koupelně. Pepa se také pokoušel opravit sprchový kout, ale nepodařilo se mu to a to ani přesto, že jsem se ho snažila povzbuzovat. Já jsem pak zaklekla k podlaze, kterou bylo třeba umýt, aby se pak mohla natřít.
Na večeři jsme pak byli pozváni k Salačům. Večer byl tedy tentokrát společný a navázala se zde pěkná přátelství.
První část pokoje je vymalovaná.
A škrábání v koupelně pokračuje.
Pepa opravuje sprchový kout.
Mirka se dala ještě do opalování oken.
V pátek ráno nás pak Mirka opustila a tak jsme už zůstali jen tři. Jana se dala opět do opalování okenních parapetů a oken a Pepa začal malovat koupelnu. Já jsem nejprve uklízela skříň s potravinami, která je na chodbě a také jsem vyklízela chodbu, aby byla připravena na případné škrábání, které je velmi nutné.
Odpoledne pak bylo ve znamení natírání a to jak oken, tak i podlahy. I přesto, že celý den pršelo, neodradilo to Janu ani Pepu, kteří se vydali prozkoumat okolí Jeníkova. Večer jsme pak společně seděli v kuchyni a povídali o všem možném. Přišel za námi i pan Salač. Hodnotili jsme celý týden a přemýšleli nad tím, co udělat proto, aby se příště přihlásilo více lidí a fara v Jeníkově se tak opět díky jejich pomoci mohla proměnit v krásné a útulné místo.
Památka na vymalovaný pokoj?
Opalování rámů u oken – Jana.
Pepa nám ještě vymaloval koupelnu.
Stará podlaha v pokoji.
Nově natřená podlaha v koupelně.
Vymalovaný pokoj a natřená podlaha.
V sobotu ráno jsem pak Pepu a Janu odvezla na nádraží a po návratu na opuštěnou faru jsem se dala do uklízení a dodělávání toho, co ještě nebylo hotové. Ještě jednou bylo potřeba přetřít okna, natřít podlahu v koupelně, uklidit po sobě všechno nářadí, pozametat a vytřít celou faru, vyvést odpadky do kontejneru, nastěhovat zpět do pokoje nábytek a postele a mnoho jiného. Večer jsem pak byla ráda, že pracovní týden je už u konce.
Znovu jsem si uvědomila, jak to Pán Bůh skvěle zařídil, že sedmý den nám dal k tomu, abychom odpočívali.
I přesto, že jsem byli jen čtyři, podařilo se nám s Boží pomocí udělat kus práce. Chci poděkovat i těm, kteří se sice fyzicky nezúčastnili, ale kteří na nás pamatovali alespoň v modlitbě. Vždyť i modlitbu jsme velmi potřebovali, abychom vůbec byli schopni něco dělat, neboť jak se říká: „Bez Božího požehnání, marné lidské namáhání.“
Uklizená skříň s potravinami.
Likvidace staré skříně.
Pan Salač při montování postele.
A to je konečná podoba nového pokoje.
Chci doufat, že tento společný pracovní týden nebyl na faře v Jeníkově poslední, ale že se z něho stane každoroční tradice a příští rok se k nám připojí ještě někdo další. Práce je tam skutečně hodně a každý má možnost se realizovat v tom, co ho baví nebo co umí. A nejen to. Je zde také příležitost se i něčemu novému naučit. Pracovní týden není jen o práci, ale je zde prostor i pro osobní volno, modlitbu, vycházky, navázání nových přátelství apod.
Termín další podobné akce bude v dostatečném předstihu uveřejněn na webových stránkách. Pokud by nás někdo chtěl podpořit finančně, pak je možné zaslat jakýkoliv finanční obnos na účet. Pán Bůh zaplať za všechny vaše dary.
Číslo účtu: 184058097/0300
