Při pobytu soluňáků v Jeníkově, oznámil Josef ostatním soluňákům, že odpověděl na Boží pozvání k zasvěcenému životu a odchází od září do Polska, kde bude žít v komunitě bratří Minoritů,a kde začne se také připravovat na kněžství.
Ještě než Josef odjede, požádali jsme ho o krátký rozhovor, který vám nyní nabízíme a zároveň prosíme o modlitbu nejen za Josefa, ale také za jeho rodiče a blízké.
V pondělí 26.7. přijal Josef po modlitbě ranních chval v Jeníkově ve společenství ostatních soluňáků „svátostné požehnání“ pro svoji novou životní cestu
Josefe, na setkání soluňáků v Jeníkově jsi prozradil, že odcházíš do Polska k bratřím minoritům a studovat kněžství. Můžeš nám k tomu prosím ještě něco říct?
Důvod mého rozhodnutí předcházela touha sloužit Bohu a lidem , vykonat co nejvíc dobra a zjištění jak velice potřebný je kněz . Cítil jsem a ujišťovalo mě okolí, že je důležité se pro něco rozhodnout, někam svůj život nasměrovat. Bůh mě před toto rozhodnutí postavil a já se rozhodl, Aleluja Chvála Pánu. Do řádu Minoritů mě pozval sám otec provinciál Bogdan Sikora a spatřuji v něm pozvánku od Boha.
Kdo jsou to Minorité?
Řád sv. Františka z Asisi "bratři menší ", přímí pokračovatelé jeho řádu, který založil. V loni slavili Minorité 800 let od založení (r. 1209).
Proč odcházíš právě do Polska, když i v České republice jsou Minorité?
Pro malý počet uchazečů (je sám za celé Čechy a Moravu) se nemohl otevřít noviciát u nás. Studovat v Polsku bylo rozhodnutí otce provinciála.
Co tě čeká v nejbližších dnech?
9.8. odjíždím na 2 týdenní kurz polštiny do obce Glogowek v Polsku a od září tam zůstanu studovat .
Jak dlouho jsi byl soluňákem?
Na první setkání Soluňáků jsem jel o Vánocích 2004.
Co osobně ti dalo to, že jsi soluňákem byl?
Stále se považuji za Soluňáka. Pamatuji, že se mě někdy nechtělo na ta setkání jezdit, ale nikdy jsem pak nelitoval, že jsem se jich zúčastnil. Měl jsem radost a nadšení, že tam je parta kluků, kteří stejně smýšlejí a snaží se vykonat mnoho dobrého. I díky tomuto společenství vděčím za své rozhodnutí.
Budeš moci být i nadále nějak v kontaktu se soluňáky?
Myslím že ano. Kromě 2. roku studia, kdy celý rok je omezen veškerý kontakt se světem.
Jaké jsou tvoje "dojmy" z pondělního rána, kdy se za tebe modlili ostatní soluňáci a kdy jsi na závěr dostal svátostné požehnání?
Mám z toho radost a děkuji Bohu za každého Soluňáka.
