Jak určitě víte, ve Vranově nad Dyjí proběhl od 10. – 17. července jeníkovský tábor. Pojďme se na něj podívat trochu blíže.
Tábor začal v sobotu příjezdem celkem 13 účastníků z Jeníkova, Hudcova, Oldřichova, Výšiny a Mariánských Radčic. My vedoucí jsme ještě dopilovávali program, když se na nás vyřítili právě tyto děti. Po večeři jsme se v rotundě pomodlili večerní chvály. Pak jsme se seznámili nejen sami mezi sebou, ale také s bezpečností a jakýmisi pravidly, kterými jsme se měli řídit. Následoval čas pro večerní hygienu a noční klid, který nikdo nedodržoval. V noci byly děti probuzeny a objevil se faraon, který nás Izraelity vyhodil z Egypta. Prý ať si jdeme do té naší země zaslíbené. Vydali jsme se tedy na cestu, kde jsme si pomocí obrázků připomněli deset egyptských ran. Účastníci byli rozděleni do svých izraelských kmenů: Ruben, Juda, Šimeon. Museli jsme načerpat dost sil na další cestu, a tak jsme šli spát.
Druhý den začal budíčkem, rozcvičkou, ranními chválami, snídaní a odchodem na mši svatou do zámecké kaple. Pak následoval velký úkol: Projít Rudým mořem. Ale ouha, byl tu jeden problém: Egypťani, kteří nás pronásledovali a házeli po nás nějaké koule. S menšími zraněními jsme se dostali až na faru, kde už na nás čekal výborný oběd. Poté měl každý čas sám pro sebe. Když jsme si odpočali, tak jsme se vydali na přehradu, protože krásně svítilo sluníčko a byla by škoda toho nevyužít. Až jsme se dost vykoupali, vrátili jsme se zpět na faru a navečeřeli jsme se. Bylo potřeba ujít část cesty vodou a abychom se nenamočili, mohli jsme dále postupovat jen po určitých místech vždy po dvojicích tak, že dva měli k sobě zavázané nohy. Během celého odpoledne si děti měli vymyslet pokřik pro svůj kmen a ten jsme po večerních chválách s nadšením vyslechli.
V pondělí Izraelité našli manu, pokrm z nebe. Ale byl tu problém: Každý kmen našel manu cizích dvou družstev a museli si je vyměňovat tak, aby měli každý tu svou. A aby to nebylo tak uplně jednoduché, tak se po poušti potulovala divá zvěř, která Izraelity chytala a manu jim brala. Putovali jsme dál a došli jsme do oázy, kde na nás čekala osvěžující voda. Po výborném obědě si mohli děti vybrat, jestli chtějí něco vyrábět, zpívat písničky, hrát hry. Odpoledne se nám začaly objevovat křepelky. A ty, jelikož mají vajíčka a jsou vzácná, tak si je museli Izraelité chránit. Museli tedy vymyslet způsob, jak vajíčko pustit tak, aby se nerozbilo. Každý kmen dostal určité suroviny (vajičko, noviny, čtvrtka, hedvábný papír, nůžky) a začalo velké přemýšlení, modlení se a vytváření. Některé kmeny byly důvtipné a vajíčko se jim opravdu nerozbilo. Odpoledne pokračovalo tím, že kmeny vymýšleli básničku ze zadaných slov. Po večeři jsme i s místními domorodci odešli na mši svatou na přehradu na terasu restaurace Štika. Pak už jenom umýt a spát.
V úterý ráno jsme se vydali na celodenní výlet. Autobusem jsme přijeli do Bítova, odtud jsme šli pěšky na Cornštejn, kde jsme se podívali na středověkou přípravu pokrmů. Pak jsme si snědli svačinky a pokračovali na přehradu, kde jsme se krásně vykoupali. Následovala cesta na hrad Bítov, kde měla být mše svatá. Tak tak jsme to stihli a pak jsme měli co dělat, abychom chytli autobus, který nás dovezl až do Vranova. Po večeři a večerních chválách následovalo vyhodnocení výsledků za dnešní snažení se a každý kmen jsme po zásluze odměnili šekely.
Ve středu ráno každý izraelský kmen dostal papírek se surovinami, které museli sehnat. Za sehnané suroviny každý získal svitek s desaterem. Po obědě a odpoledním klidu měly kmeny za úkol z brambor, mouky, oleje, majoránky a dalších věcí, které sháněli dopoledne, vytvořit na ohni co nejlepší bramborovou placku. Všem dětem se to opravdu povedlo, nicméně vítěz může být jenom jeden. Ten den jsme vyhlásili soutěž Doremi ve zpívání, aby se děti do druhého dne připravili. Následovala večeře, večerní chvály, vyhlášení, večerní hygiena a noční klid. V noci jsme museli prozkoumat zemi zaslíbenou, a proto si děti prošly i stezkou odvahy.
Ve čtvrtek jsme vstávali později a pak kmeny dostaly šifrovanou zprávu, kudy mají jít. Vydali se na cestu do země zaslíbené, kde podle šipek hledali různé předměty ze země zaslíbené – granátové jablko, med, mléko a další. Po výtečném obědě a odpoledním klidu jsme se začali připravovat na mši svatou, která byla venku za kostelem. Večer jsme měli kulturní program, kdy zpívali ti, co chtěli. Navštívila nás i vzácná kapela Vašek a Eva a Apokalypsa. Při tomto zpívání jsme si chtěli opéct špekáčky, ale vyhnal nás déšť, takže trouba špekáčky opekla za nás. Pokračoval večerní program na půdě.
V pátek ráno jsme byli už na pokraji země zaslíbené, stačilo jenom přejí Jordán, ale zjistili jsme, že se u nás vyskytují vši. V prvé řadě bylo nutné je odstranit. Během shánění odstraňovacích přípravků jsme přenášeli pitnou vodu Jordánem. Museli jsme chodit po kamenech, abychom se neutopili. Odpoledne měly děti čas na to, aby si nacvičili scénku na večer, která byla podle nějakého přikázání z desatera, a současně si měly děti sbalit svoje věci a uklidit místo, kde bydlely. Večer nám všichni v rámci Filmového a divadelního festivalu ve Vranově nad Dyjí 2010 předvedli to, co si nacvičili. Vzácní hosté Julia Roberts a Johny Depp vyhlásili nejlepšího herce a herečku a nejlepší scénku. A nakonec následovalo celkové vyhlášení podle toho, kdo za celý tábor získal nejvíc šekelů. A pak nezbývalo než se vyspat do posledního dne.
V sobotu jsme si dobalili poslední věci, uklidili to, co jsme den předtím nestihli a vydali jsme se na dlouhou cestu na sever. Na nádraží bylo velké a uslzené loučení se všemi účastníky.
Chtěla bych upřímně poděkovat všem účastníkům, vedoucím za jejich trpělivost, kuchařkám (paní Šremrová s dcerou a paní Křížová) za výborná jídla, otcům za duchovní pomoc a podporu, všem těm, kteří nás jakkýmkoliv způsobem podpořili - finanční dary, sponzorské dary, materiální pomoc, modlitby – a hlavně a především děkuju Pánu Bohu, protože bez Něj by to nešlo. Díky moc vám všem, bez kterých bych to nezvládla a nebylo by to ono. Díky!!!
Marteo Nováková, hlavní vedoucí.
