Je neděle 25.7. a pobyt soluňáků v Jeníkově se pomalu blíží ke konci. Přesto však se i tento sváteční nedělní den v Jeníkově událo ještě několik zajímavých věcí. Zveme vás proto na krátkou reportáž do adoptované farnosti Jeníkov.
I přesto, že jsem zůstali po odjezdu otce Marka jako ovce bez pastýře, začali jsme tento nedělní den modlitbou ranních chval a rozjímáním. Po té následovala snídaně a v 9:30hod. odešli soluňáci do kostela, aby se před bohoslužbou slova ještě pomodlili růženec. V 10:00hodin pak začala bohoslužba slova, kterou vedl otec jáhen František. V kostele nás sice moc nebylo, ale i přesto jsme vytvořili krásné společenství. Po obědě pak bylo volné odpoledne, kdy někteří tento čas využili k vzájemným rozhovorům, jiní si zahráli hru s názvem „sázky a dostihy“, nebo „člověče nezlob se“ apod. Někteří volné nedělní odpoledne využili k psaní článků.
Uprostřed těchto různých činností a her jsem však najednou zaslechla ve vedlejším pokoji nějaký podezřelý klid, po kterém začala modlitba. šla jsem se tedy do pokoje podívat a zjistila jsem, že kluci soluňáci se modlí „Korunku k Božímu Milosrdenství“, zůstala jsem se modlit s nimi. Byl to pro mě hluboký zážitek! Uprostřed různých her a jiných činností se tito mladí kluci dokázali ztišit a dát také prostor modlitbě. DÍKY za to!!! Po modlitbě pak každý pokračoval v tom, co před tím dělal. Někteří kluci se však odebrali na farní zahradu, aby zde přichystali ohniště na večerní táborák. V podvečer jsme se pak ještě vydali na koncert do Zabrušan. Po návratu zpět na faru jsme se šli všichni společně pomodlit do kostela večerní chvály a poté šli někteří kluci hrát ještě fotbal, jiní šli k táboráků. Celý den byl velmi pěkný a také společné chvíle u ohně byly krásným zakončením celého pobytu v Jeníkově.
V pozdních večerních hodinách se pak ještě u ohně ujal slova jeden ze soluňáků, který se jmenuje Josef. Řekl nám všem, že odpověděl na Boží pozvání a od září odchází do Polska k bratřím Minoritům a také zde bude studovat na kněze. Za všechny soluňáky se pak s Josefem rozloučil Honza Kříž, který také navrhl, že by Josef mohl dostat zvláštní svátostné požehnání. Otec Marek s tím souhlasil.
V pondělí ráno pak byla poslední společná modlitba ranních chval v kostele a u Panny Marie-Matky důvěry. Po modlitbě pak bylo ještě společné focení před farou a po něm pak většina soluňáků nasedla do „Frajárky“ a vyjeli směr Morava.
Na závěr vám ještě přinášíme rozhovor s jedním soluňákem, který jsme pořídili při jejich pobytu v Jeníkově. Rozhovor nám poskytl Lukáš Vybíral
Odkud jsi?
Z Unanova
Jak dlouho jsi sluňákem?
Půl roku.
Jak jsi se k soluňákům dostal?
Rodiče znají otce Marka. A chtěli, abych s otcem jezdil na tábory.
Jak se si se soluňáky líbí?
Jo, dobrý.
V čem ti soluňáci pomohli?
Získal jsem nové znalosti o sv. Cyrilu a Metodějovi.
Co jsi zde zajímavého prožil?
Místní lidé pomáhají při práci na faře.
A na úplný závěr ještě několik fotek.
Bohoslužba slova
Odpolední hry
Příprava na táborák
Modlitba korunky k Božímu Milosrdenství
Táborák
Modlitba u Panny Marie – Matky důvěry
Balení
Společné foto
Odjezd
