15. prosince 1935 uložil Ježíš
Consolatě, aby napsala pro
všechny duše: Consolato, často
Mě urážejí v nitru mého Srdce
dobré duše, zbožné duše a velmi
často duše Mně zasvěcené, větou
nedůvěry: „Kdoví, zda dosáhnu
spásy?“
Otevři evangelium a čti
moje zaslíbení. Svým ovečkám
jsem slíbil: „Dávám jim život věčný,
žádná z nich nebude ztracena
a nikdo je nevyrve z mých rukou“
(Jan 10,28). Chápeš, Consolato?
Nikdo Mi nemůže vytrhnout duši.
A čti ještě: „Můj Otec, který Mi
je dal, je větší než všichni a z Otcových
rukou je nemůže nikdo vyrvat“
(Jan 10,29). Chápeš, Consolato?
Nikdo Mi nemůže vyrvat
duše, nezahynou navěky, protože
Já jim dávám život věčný. Komu
jsem slíbil tato slova? Všem ovcím,
všem duším. Proč tedy narážka:
„Kdoví, zda se spasím?“, když Já
v evangeliu slibuji této duši věčný
život, a proto nezahyne? Věř
Mi, Consolato, do pekla jde ten,
kdo chce, to znamená, chce tam
jít opravdu. Proto Mi nikdo duše
nemůže vyrvat z rukou.
Duše vzhledem ke své svobodě
Mi může utéci, může Mě zradit,
zapřít a jít tedy z vlastní vůle k démonu.
Ó, kdyby místo této nedůvěry
raději myslely trochu více na ráj,
který je čeká! Přece jsem vás nestvořil
pro peklo, ale pro nebe, nikoliv
abyste dělali společnost démonu,
ale abyste se věčně radovali
z lásky. Hleď, Consolato, do pekla
jde ten, kdo tam chce jít... pomysli,
jak hloupý je váš strach, že budete
zatraceni: poté, co jsem pro spásu
vaší duše prolil svou krev, poté,
co jsem ji po celý život zahrnoval
milostmi, milostmi a milostmi...
V posledním okamžiku života, když
se chystám sklízet plody vykoupení,
a tedy tato duše Mě má začít
věčně milovat, Já, právě Já, který
jsem ve svatém evangeliu slíbil, že
jí dám věčný život a že ji nikdo nevytrhne
z mé ruky, – přenechám ji
démonu, svému nejhoršímu nepříteli?
Ale Consolato, kdo by mohl
uvěřit takovému nesmyslu? Hleď!
Konečnou nekajícnost má ta duše,
která chce jít záměrně do pekla,
a proto tvrdošíjně odmítá moje
milosrdenství, protože Já jsem nikdy
nikomu neodmítl odpuštění;
všem nabízím dar svého nesmírného
milosrdenství, protože za všechny
jsem prolil svou krev, za všechny.
Ne, není to množství hříchů,
co zatratí duši, protože Já jí je odpustím,
jestliže jich lituje, ale je
to zatvrzelost a odmítání mého odpuštění,
vůle být zatracen.
Svatý
Dismas měl jen jeden úkon důvěry
ve Mne, a takové množství hříchů,
ale v jednom okamžiku mu
byly odpuštěny; ve stejném dni,
kdy zemřel, vstoupil a obdržel moje
království a je svatý! Zde vidíš
triumf mého milosrdenství a důvěry
ve Mne.
Ne, Consolato, můj Otec, který
Mi je dal, ty duše, je mocnější
než všichni démoni! A nikdo je
nemůže vytrhnout z ruky mého
Otce. Consolato, ty důvěřuj, důvěřuj
vždy! Věř slepě, že Já splním
všechny své sliby, které jsem dal,
protože jsem dobrý, jsem nesmírně
dobrý a milosrdný a „nechci
smrt hříšníka, nýbrž aby se obrátil
a byl živ“ (Ez 33,11).
