V tomto článku bych vás ráda pozvala na krátkou reportáž do severních Čech, konkrétně do adoptované farnosti Fatymu, kterou je Jeníkov.
Je tomu asi 11 let, co si tuto mrtvou farnost v severních Čechách adoptoval FATYM z Vranova a Přímětic se svými farnostmi a spolupracovníky. Za celou tu dlouhou dobu 11 let se zde vystřídalo několik katechetek a svůj nesmazatelný kus práce zde zanechali i civilkáři, kteří sem z Moravy jezdili. Z mrtvé farnosti se postupně stává farnost, kde se věci pomale dávají do pohybu. Přesto však je tu stále mnoho práce, zvláště co se týká úprav a oprav, a to nejen na místní velké faře.
Spolu se slečnou katechetkou Petrou ze Štítar, jsem se už v březnu vydala na týdenní pracovní pobyt do Jeníkova a i přes náročnou práci se nám v tomto kraji velmi líbilo. V březnu jsme se věnovaly hlavně úklidu kostela, zejména podlaze, která je zde velmi znečištěna. Ve zbývajícím čase jsem pak dělaly všestranný pořádek na faře.
Nyní je to asi tak týden, co jsem se vrátila z Jeníkova, kde jsme tentokrát náš pracovní pobyt prodloužili na 14 dní a opět s Petrou se snažily dát faru v Jeníkově do lepšího stavu. Tentokrát bylo naší náplní práce vyklízení sklepa a úklid půdy a také jsme připravovaly jednu místnost na prázdninový pobyt mladých lidí. Znovu jsme se pokoušely o čištění podlahy v kostele a také jsme pracovaly na místním dvoře, kde bylo třeba rozvést hlínu. Když už bylo těžké práce dost, ulevovaly jsme si prací lehčí, jako bylo třeba vyklepání matraček nebo vyklízení skříní, apod. Tyto věci nepíšu proto, abych se zde chlubila, jak jsme byli dobré, a co všechno jsme udělaly. Spíše naopak.
Po celou dobu svého posledního pobytu jsem si čím dál častěji kladla otázku, proč to na faře v Jeníkově vypadá tak, jak to tam vypadá. Kam se člověk podívá, tam na něj kouká nějaká práce. Stále je co uklízet, opravovat, vynášet a vyhazovat… Zdá se to být snadné, vždyť přece když se do toho pustí více lidí, tak to musí být za chvíli hotovo, jenže jak už to tak několik let pozoruji, tak v Jeníkově tomu tak není. A mně se v hlavě stále objevuje otázka, proč tomu tak není. Napadá mě hned několik příčin:
1) snad ani mnozí netuší, v jakém stavu fara je, a proto nemůžou nabídnout svoje síly k pomoci,
2) protože není dostatek financí, práce, která je potřeba se dělá svépomocí, a proto to jde mnohem pomaleji,
3) je zde tolik drobných i větších prací, že se může na jednom konci skončit a na druhém znovu začít...
A zde se dostávám k tomu, proč tento článek vlastně píšu. Možná už to někteří tuší od začátku, ale pro ty, co to ještě nepochopili, je tu rozluštění.
Během 14 dní, které jsme v Jeníkově strávily, jsme udělaly hodně práce. Pokud by nás ale bylo více, práce by se dalo zvládnou mnohem víc a fara by mohla být zase o trochu lepší a hezčí. Chtěla bych tímto poprosit všechny, kteří by mohli a hlavně chtěli přiložit ruku k dílu, že mají nyní jedinečnou šanci. A co je nyní potřeba hlavně dělat?
- Především oškrábat na chodbě zeď a připravit ji pro malování
- vymalovat pokoj
- obrousit a natřít podlahu
- najde se i práce na farním dvoře a na zahradě
- nasekat a nařezat dřevo, které jsme dostali
- všestranný pořádek
- znovuoživení zahrádky, která kdysi bývala velmi pěkná
- a mnoho dalšího
Možná si řeknete, že jsou to věci, které jste nikdy nedělali, a že nevíte jak na to? To vůbec nevadí. Já sama jsem některé věci v Jeníkově také dělala poprvé a musela jsem se je naučit a nyní vím, že to jde, pokud člověk chce. Vždycky se najde někdo, kdo poradí a pomůže.
Pro ty, kteří by měli zájem a chtěli nám s opravou fary pomoci, nabízím termín od 2.8. do 10. 8. 2010.
Je možné se přihlásit na tel. čísle 728 501 132, kde obdržíte podrobnější informace, jak o cestě do Jeníkova, tak i o dalším.
Pro takový malý přehled ještě uvedu, jak vypadá jeden pracovní den v Jeníkově na faře. Většinou se stává kolem 7:00 hodiny ráno, jde se na modlitbu ranních chval do kostela a potom je do 8:00 h rozjímání. Poté následuje snídaně a zhruba v 8:45 h se začne pracovat. Kolem 13:00 hodiny je oběd a pak krátká pauza. Pak opět práce, která končí tak kolem 19:00 hodiny, kdy je večeře a potom společná modlitba večerních chval. Večer je pak volný. V neděli samozřejmě nepracujeme, ale pokud je pěkné počasí, tak je možné vyrazit na nějaký výlet do okolí Jeníkova, případně i někam dál. V neděli také chodíme na mši svatou a to buď do Duchcova nebo třeba i na poutní místo Mariánské Radčice nebo do Oseku.
Na úplný závěr nabízím pár fotek z toho, co se již podařilo udělat, ale také z toho, co ještě čeká na dodělání. Je to však jen malý zlomek z toho, co je třeba.
Znečištěná podlaha v kostele, kterou se snažíme vyčistit.
Během práce jsme se i modlily korunku k Božímu milosrdenství.
Rozvážely jsme hlínu po farním dvoře
Simona upravovala terén na farním dvoře.
Vylepšoval se i jeden pokoj, na který jsme pak s dětmi malovaly rybičky.
Došlo také na matračky na spaní, které jsme vyklepávaly.
Salesiáni nám dovezli i plný vozík dřeva. Bohu díky!
Také jsme likvidovaly starou kuchyňskou linku.
Snažily jsme se uklízet i na půdě, ale tam na nás ještě hodně práce čeká.
Fara by potřebovala trochu upravit i zvenku.
