Srdečně zveme na přednášku paní Suzanne Formanek,
koordinátorky aktivit kampaně Silent No More v ČR na téma „Uzdravení žen po potratu: role kněží“. Přednáška se uskuteční v dominikánském klášteře sv. Jiljí, Praha-Staré město, Husova ul., dne
22. 6. v 19:30.
Paní Susanne Formanek je Kanaďanka provdaná do ČR a spolupracuje se Silent No More. Ráda by se podělila o své zkušenosti s kněžími.
Struktura přednášky bude:
- Úvod: svědectví ženy, jež si nese břímě potratu
- Následky potratu – fyzické, psychologické, spirituální
- Role kněží v procesu uzdravení
- Diskuse, dotazy
Silent No More je organizace působící v USA, Kanadě a postupně dalších mnoha zemích. Jejím posláním je šířit povědomí o nesmírně bolestných dopadech potratů na ženy, které jej podstoupily, na jejich partnery, rodiny i celou společnost.
www.silentnomoreawareness.org
Snaží se čelit dezinformačním kampaním, jež se staví neutrálně či dokonce pozitivně k antikoncepci, potratům a dalším negativním jevům. Konkrétně usiluje o pomoc a poradenství ženám poznamenaným následky potratu.
Tlumočení je zajištěno. Těšíme se na Vaši účast.; prosím o laskavé potvrzení účasti.
Prosím o případné přeposlání dál. Pokud byste se nemohli zúčastnit tohoto termínu a přesto měli o svědectví paní Susanne zájem, je možné uspořádat další přednášku pro kněze či podobnou přednášku (i u pro jiné skupiny: jáhny, pastorační asistenty, laiky ve farnostech, rodinné experty, ženy..). Neváhejte mě kontaktovat. Děkuji.
Josef Mudra
josef.mudra@gmail.com
Potrat jako osobní bolestná zkušenost
Svědectví kanadské ženy má pomoci povědomí o kampani Silent No More v České republice
Bylo krátce před rozbřeskem. Vyhrabala jsem se z postele a přeskočila spícího muže, který nepochybně snil o intimních dobrodružstvích s nezkrotnými ženami. Opatrně, abych ho nerušila, jsem se v tichosti přesunula do vedlejší místnosti. Měsíční svit se linul dovnitř dveřmi terasy. Usadila jsem se v křesle natočeném k výjevu noční oblohy, když mě naplno zachvátila panika, která mě pronásledovala ve snu a přerušila můj spánek. Bylo načase vzepřít se strachu a učinit rozhodnutí, které, jak jsem doufala, s panikou skoncuje.
Jak pohotově jsem se vypořádala s možností nechat si své dítě! Na počátku, když jsem zjistila, že jsem těhotná, moje první reakce byla, že musím dítě přítomné v mém lůně přivítat tím, že budu opakovat jméno, které jsem mu už dala – Zachariáš.
Radost, kterou jsem v těchto prvních hodinách prožívala, rychle opadla. Když se začala vyjasňovat má skutečná situace, začaly mě sžírat pochybnosti a obavy, které jako nesmlouvaví soudci potvrdily mou vinu a spěšně vynesly rozsudek.
„Protože nejsi vdaná a ten chlápek, který spí ve vedlejším pokoji, nemá špetku odvahy se k té zprávě, kterou jsi mu řekla, postavit čelem, dáš to pryč. Půjdeš na potrat, čím dřív, tím líp!“
Před 34 lety můj syn Zachariáš zemřel, jeho křehké tělíčko roztrhali vakuumexhauscí – odsátím děložního obsahu. Poté, co jsem se rozhodla ukončit těhotenství, přestala jsem o něm mluvit jako o svém synovi a místo toho jsem ho označovala jako shluk buněk. Potrat byl koneckonců mým reprodukčním právem a mohla jsem se ten shluk sprovodit ze světa, kdykoli uznám za vhodné. Trvalo celé roky, než jsem byla schopna prohlédnout tento sebeklam a když jsem si konečně přiznala pravdu, že potrat zabíjí děti a zraňuje ženy, stala se má zkušenost katalyzátorem pro to, abych se zapojila do prolife, hnutí bojujících za právo na život. V posledních dvaceti letech protestuji, modlím se a účastním se petičních akcí, abych přinášela svědectví pravdě, že potrat nikdy není přiměřenou odpovědí na těhotenství, ať je jakkoliv problematické.
Přes své veškeré aktivity v prolife hnutí mě stále ještě svazovaly bolestné vzpomínky a negativní emoce. Protože přiznat se k tomu, že žena podstoupila potrat, bylo tak dlouho tabu, nepřiznala jsem se ke své bolestné zkušenosti , dokud jsem se nepřipojila k informační kampani Silent No More Awareness Campaign (volně přeloženo Už nechci mlčet – šíření povědomí). Tehdy jsem zjistila, že prolomením mlčení, které zahalovalo mou zkušenost, jsem získala úlevu od bolesti, kterou ve mě působila. Tím, že jsem začala psát a mluvit o svém potratu a odmítla dál maskovat jeho důsledky pro život svůj i těch, které miluji, jsem konečně pocítila osvobození.
Silent No More Awareness Campaign je podpůrná skupina se sídlem ve Spojených státech pro ty, které měly potrat a/nebo jím byly poznamenané. Je zaštítěna dvěma jinými skupinami, Priests for Life (Kněží pro život) a Anglicans for Life (Anglikáni pro život). Byla založena roku 2002 a v současné době má regionální koordinátory napříč Spojenými státy a Kanadou a rovněž v některých evropských zemích. Poté, co jsem mohla vyslechnout osobní svědectví malé skupiny žen, dost odvážných na to, aby veřejně sdílely své zkušenosti s potraty, cítila jsem se povolána stát se jednou z nich a nyní jsem koordinátorkou pro Českou republiku.
Prostřednictvím svých webových stránek a komunikace s regionálními koordinátory nabízí Silent No More účinné cesty, jimiž mohou jak ženy, tak i muži, kteří byli poznamenáni traumatem potratu, vypovídat o své zkušenosti. To, že mluví o potratech s ostatními lidmi ze své osobní perspektivy, znamená, že potrat není jen abstraktní politickou otázkou. Vždyť nikdo nemůže popírat něčí zkušenost. Otevřené sdílení vlastní bolesti podněcuje vcítění posluchačů. Pro mnohé další, kdo měly potrat, je to zpráva, že nejsou samy a pokud se dosud cítí zraněné, mohou nalézt podporu a pomoc.
Přes debatu o potratech, která zuří už několik desítek let, je jen málo žen informováno o potenciálních rizicích spojených s potratem. Částí poslání Silent No More je vzdělávání žen o možných fyzických, psychologických a spirituálních důsledcích, které je mohou potkat, pokud zvažují toto řešení své situace.
Přála bych si, aby mi někdo řekl o souvisejících rizicích, předtím než jsem se rozhodla jít na potrat. Přestože jsem učinila toto rozhodnutí jako třicátnice a dnes je mi přes šedesát, nepřestává ovlivňovat můj život. Nesprávně jsem si myslela, že mým problémem bylo to dítě, když jím byly ve skutečnosti okolnosti, ve kterých jsem se tehdy ocitla. Podmínky života se mění, jak jsem si později uvědomila – naneštěstí příliš pozdě – ale důsledky potratu, bolest a lítost, mohou být trvalé.
Před třiceti letech neexistovala centra pro těhotné ženy v krizi a ani můj lékař, ani ten, který prováděl potrat, nemluvili o možných alternativách; jednoduše potvrdili mé tehdejší feministické přesvědčení, že jsem to jen já, kdo má právo rozhodovat o tom, co se bude dít s mým tělem. Takový přístup stále běžně přetrvává a jen malá část lékařů je připravena na osobní diskusi o tom, co se skutečně děje, když je dítě potraceno. Ženu většinou nechají, aby se s důsledky vyrovnala sama.
Emociální zátěž, bolest spojená s mým potratem, byla tak hluboce zakořeněná, doslova pohřbená ve mě, že trvalo téměř deset let, než jsem se dokázala postavit ke svému skutku v jeho veškeré hrůze. Poté, co jsem se stala křesťankou, začala mě znepokojovat skutečnost toho, co jsem udělala. Sledovala jsem pořad v televizi, ve kterém jsem se poprvé dozvěděla o lidství svého dítěte, jeho jedinečnosti jako dítěte Božího a Božím záměru, aby bylo darem pro svět. Když toto uvědomění konečně prolomilo bariéru mého popírání skutečnosti, začala jsem trpět výčitkami svědomí a pocity viny. Třicet let výzkumu potvrzuje, že tato reakce je běžná a ženy ve věku babiček jako jsem já stále pociťují následky toho, co se stalo před mnoha desetiletími.
Díky pomoci organizace Rachel's Vineyard (Ráchelina vinice), mezinárodní podpůrné skupiny pro ženy, které podstoupily potrat, jsem mohla nalézt uzdravení a odpuštění a tím, že jsem se zapojila do hnutí za právo na život, jsem za své předchozí činy převzala odpovědnost.
Nyní tím, že pomáhám kampani Silent No More, doufám, že mohu pomoci jiným ženám zbavit se utrpení, které je součástí jejich zkušenosti s potratem. Sdílením své vlastní neblahé zkušenosti mohu oslovit ty, které jsou dosud zraněné, a pomoci jim vyhledat programy následné péče. V konečném důsledku bych ráda věřila, že se nám společným úsilím podaří informovat a poučit o škodlivosti a hrůzných následcích potratu i českou společnost. Tato země nutně potřebuje vědět, že potrat si vyžádá ohromnou cenu v podobě následků na fyzické i duševní zdraví a duchovní vyrovnanost člověka i lidí v jeho okolí. To znamená, že lidé jako já nemohou dále mlčet!
„Zvláštní úvahu věnujeme vám, ženy, které jste prodělaly potrat. Církev dobře ví, jak rozdílné okolnosti vás přiměly k takovému rozhodnutí, a rovněž ví, že v mnoha případech to bylo pro vás nelehké a bolestné. Rána ve vašich srdcích se snad ještě nezacelila. Ve skutečnosti to, co se tehdy stalo, zůstává a trvá dále jako něco zcela nesprávného. Přesto však nezoufejte a neztrácejte naději. Spíše se snažte to, co se stalo, přijmout a pravdivě to interpretovat. A jestli jste to dosud neudělaly, otevřte v pokoře a důvěře své srdce lítosti: Otec milosrdenství na vás čeká, aby vám nabídl odpuštění a pokoj ve svátosti smíření. Tehdy pochopíte, že nic není ztraceno a že můžete žádat odpuštění i od vašeho dítěte, které nyní žije u Boha. S pomocí přátel a zkušených lidí se budete moci právě svým bolestným svědectvím stát jedním z nejvýmluvnějších zastánců práva všech lidí na život. Rozhodněte se sloužit životu, ať už tím, že přijmete nově počatý lidský život nebo že budete pečovat o ty lidi, kteří potřebují vaši blízkost, a tak přispějete k utváření nového způsobu pohledu na lidský život.“
(Evangelium vitae, Encyklika Jana Pavla II. o životě, který je nedotknutelné dobro. z 25. března 1995, čl. 99)
Webová stránka Silent No More (anglicky)
silentnomoreawareness.org
Webová stránka Rachel's Vineyard (anglicky)
www.rachelsvineyard.org
Text: Susanne Formanek
Těhotným ženám v nouzi v ČR pomáhá nejvíce poradna AQUA VITAE, jež nabízí poradenství ženám bez rozdílu věku a stavu či sociálního statutu, které se ocitly v tíživé životní situaci spojené zejména s těhotenstvím, porodem a péčí o právě narozené dítě.
Zprostředkovává kontakt s odborníky z řady oblastí, zejména s lékaři (např. gynekology, genetiky), sociálními pracovníky, psychology, rodinnými a výchovnými poradci, právníky, krizovými pracovníky azylových domů, vyučujícími metodám plánovaného rodičovství, duchovními.
Tel. 800 108 000
www.linkapomoci.cz
poradna@linkapomoci.cz
