Je sobota ráno 15. 5. 2010 a my se balíme, abychom mohli vyrazit na již třetí den pěší pouti z Prahy do Jeníkova. Otci Petrovi ještě jednou děkujeme za milé přijetí a na cestu si vyprošujeme požehnání.
Počasí je takové všelijaké, ale Bohu díky zatím neprší. Hned za Libochovicemi se začínáme modlit ranní chvály a hned potom růženec. Dnešní putování vede krásnou přírodou Českého středohoří, a tak je opět důvod nejen k žasnutí nad dílem našeho Stvořitele, ale i čas pro děkování.
Za zpěvu mariánských písní přicházíme pomalu do Třebenic, na místo, kde v roce 2004 byl zavražděn otec Ladislav Kubíček. Otec Tomáš nám otevřel kostel, a někteří z nás to využívají pro rozjímání, jiní sedí na schodech a svačí. Po krátké přestávce jdeme všichni do kostela, kde nám otec Tomáš povídá o otci Ladislavovi. Pak se přesunem do kaple, která je na faře a krátce se zde pomodlíme.
Pak se opět vydáváme na cestu, která je dlouhá necelé 2 km a končí ve vesnici Teplá, kde již tradičně míváme mši svatou v místní kapli. Na mši svatou, kterou slouží otec Nik, přicházejí i místní obyvatelé.
Po mši svaté jsme zváni na „malé“ pohoštění, kde jsme dostali výtečný guláš a spoustu buchet. Skoro si říkám, co je to za pouť, ale na druhou stranu i poutník se potřebuje posilnit, a je zde také příležitost k tomu, abychom navázali nové vztahy. Někteří z nás využívají volný čas i k rozjímání nad listem sv. apoštola Pavla Filipanům.
Při odchodu jsme udělali ještě jednu společnou fotku a pak už se opět vydáváme i s našimi hostiteli na další cestu.
Letos se zastavujeme v obci Vlastislav, abychom si zde lépe prohlédli místo, kde se narodil kardinál Schönborn, odtud se pak vydáváme po silnici pod nejvyšší horu Českého středohoří Milešovku, cestou se modlíme druhý růženec. Protože je venku stále chladno, někteří si dávají pod Milešovkou v místní hospůdce něco teplého. Zde se také část pěších poutníků odděluje a míří na vrchol Milešovky. Ostatní poutníci se vydávají po silnici k dnešnímu cíli, kterým jsou Kostomlaty.
Aby nám cesta do kopce lépe utíkala, začínáme se modlit třetí růženec. Někteří jedinci zvládají chůzi i modlitbu bez problému a jiní zaostávají vzadu, těsně před Kostomlaty potkáváme v lese na rozcestí jednoho muže, který se s námi dává do řeči a který také ví, že jsme pěší poutníci z Prahy do Jeníkova. Tento pán zná také paní Jičínskou z Vratěnína. A pak že je svět malý! Z naší poutnické skupiny se pak ještě někteří oddělují a jdou se podívat na hrad, zbytek výpravy pak směřuje do Kostomlat, do místní školy, kde budeme dnes spát.
Večer se k nám ještě připojuje místní mládež z Jeníkova, pro kterou jel otec Marek spolu se slečnou katechetkou Táňou. Po návratu pěších poutníků z Milešovky a hradu pak začíná společný večerní program. Vracíme se ke třetí kapitole listu Filipanům a každý z nás může říci heslo, které ho při rozjímání tohoto textu napadlo. Na závěr pak čte slečna katechetka Petra již poslední čtvrtou kapitolu, nad kterou se budeme zamýšlet v neděli.
Jste zvědaví jaká hesla někteří vymysleli na třetí kapitolu? Jestli ano tak pozorně čtěte
4. kapitola listu Filipanům
verš 1
Bratři moji, radujte se v Pánu, ať máte otevřenou bránu. (Mülerovi)
verš 1
Radujte se v Pánu stále, opakuji neustále.
verš 8
Poznat Pána, to se cení, nad to více nic už není.
Svatý Pavel píše dál, pro něj jsem vše odepsal.
verš 14
Filipané milí, stále běžím k cíli, dělejte to také tak, ale nikdy naopak.
verš 18-19
S pláčem píšu varování, pro ty, co se břichu klaní. Ke Kristu se točí zády, užívají si parády. Smýšlejí přízemně, půjdou pak do země. My, však máme v nebi vlast, jen tak se nedáme zmást.
Naše vlast je v nebesích, nesmí nás přemoci hřích.
Tam, kde je vlast Ježíše Krista, občanství máme – naděje jistá. (O. Nik)
Nedívám se dozadu, upírám zrak kupředu. Peláším, co mohu, do náruče k Pánu Bohu.
Vůbec ještě nejsem v cíli, vím však, že mne Kristus sílí.
Na minulém nechci lpět, abych mohla k Bohu zpět. (pí. Brožová a Voříšková)
Běžím k cíli, mám to za pár... První cena - Kristův pohár. (Pavla)
verš 12
O dokonalost usiluj, Ježíši ty nás posiluj.
Ježíši ty si vše svou mocí podmaníš a tělo naší poníženosti proměníš.(Josef)
Oproti Kristu je vše ztráta, to je pravda víc než svatá
Povolání v Kristu Ježíši, to je šance nejvyšší.
Žít jako nepřítel Kristova kříže, to znamená být peklu blíže.
My máme svou vlast v nebi, ostatní skřípají zuby.
Pro Krista jsem vše odložil, tak, že to pokládám za bezcenný brak.
Chvástají se, když by měli být ticho, a jejich Bohem je břicho.
Všechno co mi bylo ziskem, ztratil jsem se Ctiradem Piskem.
Všechno co jsem ztratil, Pán Ježíš mi 1000x vrátil.
Pavel učí mě i tebe, utrpením získáš nebe.
Ať to ví i malé děcko, že Ježíš je pro mě všecko. (O. Marek a soluňáci)
verš 1
Světa všelikého zisky, jsou pro Krista v oku třísky.
verš 2
Vše je ztráta dojista, co nekonám pro Krista.
verš 3
Stačí jenom Krista znát, vše další lze odepsat.
verš 4
Na ztráty už nehleďme, jen Krista se přidržme.
verš 5
Ten, kdo bude Krista milovat, může svody světa odepsat.
verš 6
Kdo se světu upíše, nemůže znát Ježíše.
verš 7
Vše co vede od Krista, na hovno je dojista.
verš 8
Zisky světa marné jsou, když ke Kristu nevedou.
verš 9
Marnou snahou všechno je, co ke Kristu nevede.
verš 10
Svatý Pavel příklad dal, když vše Kristu odevzdal.
verš 11
Poznávání Krista Pána, k pravé zbožnosti je brána.
verš 12
Zkusme Krista odepsat, ať můžeme Krista znát.
verš 13
Kdo chce Krista lépe znát, musí všechno odepsat.(p. Lukeš)
