Na začátku měsíce května, jež patří na prvním místě Panně Marii, vám chci nabídnout krátký příběh k zamyšlení, jež mě samotnou už před léty velmi oslovil.
Stalo se to roku 1941 v Rusku, když tam dorazila německá divize. Jeden voják, který měl funkci průzkumníka, byl svým útvarem poslán, aby vyhledal jistou vojenskou jednotku a přivedl ji na základnu.
Voják se časně ráno vydal na cestu. Měl angínu a chtěl si během hledání trohu odpočinout a pojíst dva kousky perníku a dva citróny, z nichž jeden byl už napůl zkažený. Tyto cenosti mu poslala manželka. Kde jinak by uprostřed války narazil na citróny! Obvykle se o svůj balíček dělil s kamarádem, ale tentokrát byl nemocný, a tak chtěl citróny snít sám.
Když ušel nějaký kus cesty, uviděl na okraji lesa podezřelý pohyb. Vrhl se k zemi a už nad ním letěla střela. Když vše utichlo, běžel skrčený přes dlouhé pole s obilím, až konečně dorazil do vesnice, která byla obsazena německými vojáky. Potkal vojenského lékaře a požádal ho o lék na angínu. "Žádné léky nemáme," řekl lékař. Vám ještě není tak zle, ale tadyv té vesnici leží s hroznou angínou dítě jednoho polského profesora. Řekl jsem těm lidem, že dítě mohou zachránit jen tehdy, když si seženou citrón. Dvě ženy poklekly u lůžka a modlily se, aby jim Panna Maria poslala citrón. Ale takovu Marii bych rád viděl, co by tady uprostřed Ruska obstarala citrón!" Tu sáhl průzkumník do tašky a předal lékaři jeden ze svých citrónů, ten nezkažený.
Doktor zůstal celý zkoprnělý. "Bůh ať mi odpustí, co jsem před chvíli řekl," pravil hluboce dojat. Společně pak šli k domu, v němž bylo nemocné dítě. Obě modlící se ženy nebyly tím citrónem až tak překvapeny. Věřily totiž, že Matka Boží jim pomůže.
Rodina nabídla vojákovi na pár hodin postel. Než ulehl, snědl s chutí polozkažený citrón a upadl do hlubokého spánku. Když se probudil, angína byla skoro pryč. Lékař mezi tím zařídil, že řidič informoval hledanou jednotku a přivezl ji na základn. Dítě mohlo být zachráněno.
Co by se stalo, kdyby voják neměl bolení v krku? Pochutnal by si den předtím na balíčku se svým kamarádem. Co by se stalo, kdyby na něj cestou neztříleli partyzáni? Někde by se pohodlně usadil a citróny by snědl. Dalo by se říct, že to všechno byla náhoda. Avšak můžeme v tom spatřit i ruku Prozřetelnosti a žasnout, jak bylo vše dobře řízeno. "Náš" voják měl každopádně od tohoto dne velkou úctu k Panně Marii, a když se vrátil z války, patřil tento příběh k tomu nejpůsobivějšímu, co v Rusku zažil.
A na závěr vám i sobě přeji, abychom měli důvěru v Boží pomoc a v pomoc Panny Marie, která se za nás stále u svého Syna přimlouvá a která nás chrání.
