Letos se už počtvrté konala duchovní civičení pro maminky marianek a soluňáků. Letošní téma bylo Bohu díky. Je potěšitelné, že zájem maminek vzrůstá - je větší šance vést děti v dnešní době k Pánu, pokud člověk vidí, že stejná myšlenka je důležitá i pro jiné matky.
Celé exercicie byly prokládány čteními z Písma svatého o Petrových různých životních situacích po boku Pána Ježíše. Při hlubším zamyšlení je každá z těchto situací v něčem podobná našim životním peripetiím.
Exercicie tradičně začaly ve čtvrtek - tentokrát 15.4.2010 - večeří, mší svatou a první promluvou. Exercitátor otec Marek Dunda připomenul, jak je třeba exercicie prožívat, jaké ovoce by měly v životě exercitanta přinést. A též zazněla myšlenka, že se sv.Petrem Pán někdy jednal jinak než si Petr představoval - ale Pán VŽDY jedná správně. To je pro naše životy nejpozitivnější skutečnost. Poté proběhla modlitba večerních chval a bylo zahájeno posvátné silentium.
Páteční den probíhal v klasickém schematu: ranní chvály, dvě dopolední promluvy a modlitba růžence, odpoledne jedna promluva, navečer mše svatá, modlitba večerních chval a možnost získání odpovědí na otázky, co se během dne objevily.
Páteční promluvy a následné rozjímání byly zaměřeny na vyřešení minulosti a postupnou přípravu na generální svatou zpověď, o niž exrcitantky projevily zájem.
Otec Marek přiblížil jednu z metod rozjímání (meditace) - protože čím se plní nitro, tím člověk přetéká. Úryvky z Písma svatého se týkaly povolání rybářů (Lk 5), jak Ježíš kráčel po moři (Mt 14), uzdravení slepého u Betsaidy a a Petrova vyznání u Cesareje Filipovy (Mk 8). V životě máme situace nezměnitelné - ty je třeba přijmout, změnitelné v delším časovém úseku (s Boží pomocí, je třeba trpělivost) a ty, které jdou změnit ihned - pokud je změna správná, Bůh nám dá, stojíme-li o to, sílu ke změně. Zvláště poslední páteční promluva vedla k zamyšlení, zda vše ve svém životě přijímám jako Boží vůli a jsem schopen za vše Bohu upřímně děkovat...
V sobotu na všechny čekalo krásné překvapení - po ranních chválách, snídani a promluvě se všichni vydali na odpustkovou cestu do Břežan. Protože příjezd byl v dostatečném časovém předstihu přede mší svatou, růženec se modlil v břežanské kapli. A proč se jelo do Břežan? Mons. Josef Fiala slavil 60 let od svého vysvěcení. Mši sv. celebroval Mons. Jiří Mikulášek, bylo přítomno asi 10 kněží, spousta hostů z bývalých farností o. Josefa a také někteří z chovanců z Břežan, o něž se starají spolu s personálem sestry sv. Hedviky. Při mši svaté též bylo možno získat odpustky, protože řádové sestry slaví 150 let od založení jejich kongregace. Mnohé exercitantky se shodly, že je velmi oslovila věta z úst otce Josefa: Hospodine, Tys mě znal, a přesto sis mě vybral...
Odpoledne po návratu do Prosiměřic proběhly další dvě promluvy (Umývání nohou - J 13 - snaha o nezištnou lásku vůči bližním a Petrovo zapření - Mt 14 - Petr si nebyl vědom svých slabin; je dobré je poznat, počítat s vlastní slabostí a raději se opírat o Krista). Po večeři otec Marek Dunda opět odpovídal na stále více otázek maminek a po večerních chválách byla pěkná adorace Nejs. svátosti. Ženy protáhly zpěvy před svatostánkem téměř do 23 hodin...
Neděle začala tradičními ranními chválami a po mši svaté v kapli na faře byla poslední promluva. Otec Marek připravil všem dva krásné dárky: při mši svaté přijímání podobojí a po promluvě individuální svátostné požehnání Nejsv. svátostí. Bohu díky! Poté nastal prostor pro sdělování postřehů žen z uplynulých dnů (po silentiu bylo mluvení víc než dost). Všechny se shodly, že exercicie byly velkým povzbuzením a mají zájem o exercicie v tomtéž duchu příští rok!
Po obědě a úklidu všichni přítomní s velkou radostí v srdci Pánu zazpívali Te Deum a ženy se pomalu se rozjely tam, kde je jejich místo - do svých rodin.
Bohu díky za tyto exercicie! Bohu díky za všechny zúčastněné exercitantky! Bohu díky za exercitanta otce Marka Dundu! Bohu díky za jeho rodiče, kteří se starali o zázemí exercicií! Bohu díky za vše, co od Tebe, Pane, tak nezaslouženě dostáváme....
Martina Křížová
