Letos už po 20. proběhlo Diecézní setkání mládeže s otcem biskupem na Petrově. Program dopoledních skupinek byl, jako už tradičně, velmi bohatý a pestrý. Každý si zde přišel na své. Jednou z těchto 14-ti skupinek bylo i povídání zaměřené na vztahy, ať už jakékoli.
Vztahy - k čemu jsou dobré, jsou nutné? Vždyť v dnešní době chce být každý sám sebou - být in - (individuální - samostatný, nezávislý...)
Zapomeňme na sobectví a vydejme se na cestu hledání dobra, které nás může přivést ke společnému vnímání života v lásce a být všichni spolu jedno před Bohem. Jak vést svůj život a rozpoznat, co vede k životu a co naopak?
Přesně těmito myšlenkami mě oslovila přednáška manželů Josefa a Heleny Múčkových na téma:“ Vztahy- co říct- je to alfa a omega života vůbec. Láska a nenávist - život nebo smrt. Vztah může rozvíjet, tvořit něco nového, krásného nebo také ničit a zabíjet!“
Celé povídání začalo pěkným přirovnáním Církve a fotbalu – všichni křesťané mají stejný dres, kopou za stejný tým. Je potřeba si uvědomit, že na hřišti (v životě) nejsem na nic sám, že jsou tu mí spoluhráči a že jim můžu nahrávat, abychom společně dovedli míč (duši) až do brány (nebe). Hrajme proto doslova jako o život. O život věčný.
Vztah je trojího druhu: k majetku, k lidem a k Bohu.
Peníze jsou nejzhoubnější droga. Čím více peněz máme, tím více jich chceme. Už ani nevíme, za co je utratit, ale vzdát se nechceme ani haléře. Zmocňuje se nás lakota. Samozřejmě, že neplatí pravidlo : bohatý = hříšník a naopak. S majetkem se dá udělat spousta dobrých věcí, jde jen o to, umět rozpoznat hranici mezi tím, kdy mi jsou peníze užitečné a kdy mě naopak zotročují.
Dalším bodem byly vztahy mezi lidmi všeobecně. Kamarádi, spolužáci, rodiče, manžel, všechno to dohromady tvoří skupinu lidí, se kterými se denně setkáváme a musíme se s nimi naučit vycházet a co především – komunikovat. Bavit se o věcech hezkých, ale i tíživých. Je dobré mít kolem sebe někoho, kdo nás vede. Miluj bližního svého, tak jako miluješ sebe. Na druhou stranu ale nesmíme být připoutáni k člověku až chronicky a zapomínat tím na Boha. Vždyť každý člověk je jen mostem k Bohu.
A jako poslední bod, i když ne na posledním místě, je i náš vztah k Bohu. Dokážeme si vymýšlet cokoli, abychom se vyhnuli modlitbě, a když už přece jen bezmyšlenkovitě odříkáváme naučený text, nemyslíme vážně to, co říkáme. Buď vůle Tvá je ve skutečnosti buď vůle má. Neustále Boha za něco prosíme, ale chybí nám vděčnost a dík.
Rozhodně bylo o čem přemýšlet a snad budete mít teď i vy!
1. Nepřeceňuji peníze a moc majetku?
2. Pozor na komunikaci, je to krásný nástroj řeči, když se umí používat!
3. Nezapomínejme na toho, který na nás myslí neustále.
Mnoho úspěchů s překonáváním sama sebe a ať ten neustálý boj s leností a pohodlností vyhráváme častěji a častěji…
