Do redakce časopisu Milujte se! nám zaslala čtenářka J. Vachatová následující příspěvek.
Kdo věří v Boha, je šťasten
Věřit v Boha znamená, že je, že existuje. Že nás má rád, že o nás ví, a my se mu můžeme svěřit, že jej můžeme o všechno prosit. Že věříme, že nás vede, že se o nás postará.
Tím, že nám všechno nedá, tak jak by jsme chtěli , neznamená, že nás nemá rád. Zkouší nás i těmi nesnázemi, nemocemi, útrapami, chce si nás tím přitáhnout. My se tomu bráníme, klesáme na mysli, bojíme se všeho.
Je třeba Bohu důvěřovat, toužit po spojení s ním, často se modlit, protože modlitba je rozhovor s Bohem. Přijímat často Boha v eucharistii, protože tam se nám dává, je v nás a působí v nás. Uzdravuje nás.
Je třeba, abychom to spojení s ním nepřerušili svým hříchem, abychom stále žili v milosti posvěcující. Abychom si našli chvíli na rozjímání., přečtení Bible. Také na setkání s věřícími lidmi ve farnosti nebo při různých poutích na místa zasvěcená Bohu a Panně Marii. Prohlubovat víru v Boha na duchovních cvičeních a účastech na charismatické obnově.
Bůh je všude, jen je třeba toužit po spojení s Ním. Naši předkové jezdili na poutní místa, brali sebou svoje děti. Bůh jim žehnal, děti od malička byly vedeni k Bohu, společně se všichni modlili. Měli potom úctu ke svým rodičům, znali Desatero Božích přikázání s tím věděli, co je hřích.
Výchova dětí spočívá v rodině, když nevedou děti k uctívání Boha od malička, nejdou jim příkladem, často potom děti strhnou špatní kamarádi. Neznají úctu k rodičům i sami k sobě. Stále něco jim chybí, později začnou třeba kouřit, brát drogy. Střídají partnery, neumí si nic odříkat apod.
Na charismatické obnově se nás ptal p. J. Bill - „Jste šťastni?“ Ze začátku duchovních cvičení bylo slyšet nejisté „Ano“. Ke konci duchovních cvičení bylo vidět při této otázce rozjasněné tváře, naplněné Duchem Svatým, znělo jisté „ANO“.
Kdo věří v Boha je šťasten, ještě šťastnější je, když prožívá spojení s ním, kdo se mu svěří pod jeho ochranu, kdo věří, že mu pomůže.
