Svaté přijímání

Ve svatém přijímání k nám přichází celé nebe.

Ve svatém přijímání se mi Ježíš daruje a stává se můj, celý můj s tělem a krví, duší a božstvím. „Jsem tvým pánem,“ říkala upřímně Gemma Galgani. Svatým přijímáním vniká Ježíš do mojí hrudi a zůstává v ní tělesně přítomen, dokud trvají způsoby chleba, tj. asi čtvrt hodiny. Svatí Otcové učí, že v této době mě obklopují andělé a ustavičně se Ježíši klanějí a milují ho. „Když je v nás Ježíš tělesně přítomen, stojí při nás stráž andělů lásky,“ napsal svatý Bernard. My asi moc málo myslíme na vznešenost každého svatého přijímání. A přece svatý Pius X. říkal, že „kdyby andělé mohli závidět, záviděli by nám svaté přijímání“.

Svatá Magdaléna Žofie Baratová definovala svaté přijímání jako „nebe na zemi“. Všichni světci pochopili božský zázrak setkání a spojení s Ježíšem Eucharistickým, takže byli přímo proniknuti touhou mít Ježíše. „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm“ (Jan 6,57). „Je noc,“ napsala jednou Gemma Galgani, „a já se blížím k zítřejšímu ránu. Ježíš bude vlastnit mne a já Ježíše!“ Není možné hlubší a úplnější spojení lásky: On ve mně a já v něm – jeden v druhém, co můžeme chtít více?

Svatý Jan Zlatoústý říkal: „Vy závidíte osud ženě, která se dotkla Ježíšova oděvu, osud hříšnice, která svými slzami umyla nohy, galilejských žen, které měly to štěstí, že ho následovaly při jeho putování, apoštolů a učedníků, s nimiž důvěrně rozmlouval; lidu oné doby, který naslouchal slovům milosti a spásy, která vycházela z jeho úst. Vy nazýváte šťastnými ty, kteří ho viděli... Ale přijďte k oltáři, a uvidíte ho, budete se ho dotýkat, dáte mu svaté polibky, obmyjete ho svými slzami, uvedete ho k sobě dovnitř jako nejsvětější Maria.“ Proto svatí dychtili a vroucně toužili po svatém přijímání se strhující láskou. Svatý František z Assisi nebo svatá Kateřina Sienská, svatý Pascal Baylon nebo svatá Veronika, svatý Gerhard nebo svatá Markéta Alacoque, svatý Dominik nebo svatá Gemma Galgani...; je zbytečné pokračovat, protože by bylo třeba uvést vlastně všechny.

Svatá Kateřina Janovská jednou měla sen, že další den nebude moci přijmout svaté přijímání. Zakusila takovou bolest a plakala tak silně a nezadržitelně, že ráno byl polštář celý promáčený slzami, které prolévala ve snu. Svatá Terezie od Ježíška napsala malou eucharistickou báseň „Touhy u svatostánku“, ve které mezi jinými rozkošnými verši říká: „Chtěla bych být kalichem, ve kterém se klaním božské krvi. Ve svaté oběti však ho mohu také já každé ráno přijímat. Proto je pro Ježíše dražší moje duše, která je vzácnější než zlatá nádoba.“ A jak byla tato andělská světice šťastná, když během epidemie bylo povoleno každodenní svaté přijímání!

Svatou Gemmu Galgani vystavil jednou zkoušce zpovědník, který jí zakázal svaté přijímání. „Ó otče,“ napsala svému duchovnímu vůdci, „byla jsem dnes u zpovědi a zpovědník mi řekl, abych se vzdala Ježíše. Můj otče, pero mi nechce psát, ruka se mi třese a já pláču.“ Drahá světice! Opravdový serafín plný ohně a lásky k eucharistickému Ježíši. Také svatý Gerhard Majella kvůli pomluvě, ze které se nechtěl ospravedlňovat, byl potrestán zákazem svatého přijímání. Světcovo utrpení bylo tak velké, že jednoho dne odmítl jít ministrovat knězi při mši svaté, protože, jak řekl, kdyby „uviděl Hostii v ruce kněze, nezdržel by se a vytrhl by mu ji z ruky!“ Jak horoucí touha stravovala tohoto světce!

A jaká je to výtka pro nás, kteří můžeme pohodlně přistupovat k svatému přijímání, a neděláme to. To je znamení, že nám schází to podstatné: láska. A snad jsme tak zamilovaní do pozemských potěšení, že nemůžeme dostatečně vychutnat nebeskou rozkoš spojení s Ježíšem v Hostii. „Synáčku, jak můžeš cítit nebeské vůně, které se šíří ze svatostánku?“ řekl svatý Filip Neri jednomu mladému milovníkovi těla, bálů a zábav... Radost z Eucharistie a uspokojování smyslů jsou protikladné věci (Gal 5,17). Svatý Filip Neri byl takovým ctitelem Eucharistie, že i ve své těžké nemoci přijímal svaté přijímání každý den. Když mu nepřinesli Ježíše brzy ráno, byl velice nepokojný a nemohl najít uklidnění: „Mám tak velkou touhu přijmout Ježíše,“ volal, „že mi čekání nedopřává pokoje.“ Totéž se stávalo P. Piovi z Pietrelciny, kterého jen poslušnost mohla utišit v očekávání na slavení mše svaté ve čtyři nebo v pět hodin ráno. Láska k Bohu je opravdu „sžírající plamen“ (Dt 4,24).

Když je Ježíš můj, jásá celá Církev, jak v nebi, tak očistci i na zemi. Kdo by mohl vyjádřit radost andělů a svatých z každého svatého přijímání? Každá taková zpráva o lásce přichází do ráje a rozechvěje všechny blažené duchy pokaždé, když některý tvor se spojí s Ježíšem, aby vlastnil Ježíše a Ježíš jeho. Svaté přijímání je něco mnohem více než extáze, uchvácení nebo vidění. Svaté přijímání přináší do mého ubohého srdce celé nebe. Pro duše v očistci je svaté přijímání nejdražším osobním darem, který mohou od nás přijmout. Kdo může říct, jak přispívají svatá přijímání k jejich osvobození? Svaté Marii Magdaléně de Pazzi se jednou zjevil zesnulý bratr a řekl jí, že potřebuje sto sedm svatých přijímání, aby mohl opustit očistec. A opravdu, při posledním ze sta a sedmi viděla světice, jak její bratr stoupá k nebi.

Svatý Bonaventura byl apoštolem této pravdy a hovořil o ní plamennými slovy: „Ó duše křesťanské, chcete dát zesnulým opravdový důkaz o své lásce? Chcete jim poslat nejvzácnější pomoc a zlatý klíč k nebi? Choďte často k svatému přijímání za odpočinutí těchto duší.“ Konečně uvažme také, že ve svatém přijímání se spojujeme nejen s Ježíšem, ale také se všemi údy jeho mystického těla, zvláště s těmi dušemi, které jsou nejdražší našemu srdci. Ve svatém přijímání se plně uskutečňuje Ježíšovo slovo: „Já v nich... ať jsou v dokonalé jednotě“ (Jan 17,23). Eucharistie nás činí „jedno“ i mezi námi a jeho údy. „Jeden v Ježíši Kristu,“ jak říká svatý Pavel (Gal 3,28). Svaté přijímání je skutečně veškerá láska k Bohu i k bližnímu. Je to skutečný „svátek lásky“, jak říkala Gemma Galgani. V tomto „svátku lásky“ může zamilovaná duše jásat ve zpěvu svatého Jana z Kříže: „Moje je nebe, moje je země, moji jsou lidé, moji jsou spravedliví i hříšníci. Moji jsou andělé i Matka Boží, všechny věci jsou moje. Sám Bůh je můj pro mne, protože Kristus je můj a celý pro mne.“

Sdílet

| Zdroj: Světlo 26/2008

Nové filmy, videa a audia (mp3) pro vás:

www.TV-MIS.cz

::	Lidové misie Radostín nad Oslavou 2024-středa (kázání z 20.11.2024)
::	Lidové misie Radostín nad Oslavou 2024-uterý (kázání z 19.11.2024)
::	Lidové misie Radostín nad Oslavou 2024-pondělí (kázání z 18.11.2024)
::	Kázání z Vranova nad Dyjí 17.11.2024 (33. neděle mezidobí)
::	Lidové misie Radostín nad Oslavou 2024 I. (kázání z 10.11.2024)