Zvlášť v těchto dnech, kdy častěji přemýšlíme nad utrpením Pána Ježíše, nám může přijít vhod tento silný text. Nikdo netvrdí, že se to přesně takto stalo, ale na druhou stranu můžeme v této souvislosti připomenout slova Jana Pavla II., který prý po shlédnutí filmu Umučení Krista hluboce dojat pronesl: "Takhle nějak to asi bylo". Kéž by tento text přispěl k tomu, abychom víc pronikali do tajemství Kristovy lásky.
Průvod se dal opět do pohybu. Ježíš poháněn brutálními údery popravčích, shrbený pod svým břemenem byl nucen stoupat s námahou po křivolaké stezce vedoucí na Kalvárii...
Z vrcholu kalvárského návrší byl výhled na celé město. Místo ukřižování má kruhovitý tvar jako široké náměstí, kam vede pět chodníků. Patero cest a chodníků se nachází všude v Palestině v blízkosti vodních pramenů ke koupání nebo ke křtu, jako je rybník v Betsaidě. Mnoho měst má také pět bran. Ve Svaté zemi má tato tradice hluboký prorocký význam, který nachází své naplnění v pěti ranách našeho Pána: je to pět otevřených cest k našemu vykoupení.
Farizeové na koních přibyli na místo ukřižování od západu, ze strany, kde stoupání není tak strmé, zatímco odsouzenci přicházeli z protilehlé strany, která je příkřejší. Setnina římských vojáků se rozmístila kol dokola, aby zabránila případným nepořádkům. Někteří z nich hlídali zločince, kteří leželi na zemi na zádech s rukama připoutanýma k příčným břevnům kříže. Lůza, otroci a pohané se nebáli znečištění, a proto se shromáždili kolem křížů. Děti byly poslány pryč. Okolní vrcholy u hory Gihon se hemžily velikonočními poutníky. Bylo tři čtvrtě na deset, když Ježíš dorazil na vrchol Kalvárie. Jak žalostný byl pohled na Pána Ježíše na smrt bledého a zmučeného k nepoznání! Lůza po něm házela hlínou a volala: „Pojď, velký králi, vezmeme ti míru na tvůj trůn!“ Viděla jsem Ježíše, jak se sám položil na zem na kříž, aby umožnil katům vzít míru pro otvory na hřeby na rukou i nohou. Farizeové se mu přitom krutě vysmívali. Když s tím skončili, přinutili
ho vstát a zavedli ho k díře vydlabané ve skále, kam ho brutálně
strčili. … Pak ho zavřeli a dva ho
v tomto vězení hlídali. Na vrcholku Golgoty začaly
přípravy k popravě. Místo pro
ukřižování byla kulatá vyvýšenina, na kterou se vystupovalo
po schůdcích. Na této přirozené plošině byl připraven otvor
na zapuštění kříže, až bude pozdvižen. Na konci klád připravovali otvory pro zaražení hřebů.
Nahoru upevnili tabulku s nápisem a dole patku pro oporu nohou. Na vertikálním trámu vy
dlabali několik prohlubní, které
měly vytvořit prostor pro trnovou korunu a pro záda, aby tělo bylo podepřeno a celá váha nespočívala jen na rukou.
Pacholci strhli z Ježíše jeho plášť, kovový pás a sňali mu
plášť z bílé vlny, takže zůstal stát
ve svém šatu. Protože tuniku nešlo přetáhnout přes trnovou korunu, strhli mu ji hrubě z hlavy
a otevřeli rány na hlavě. Pán zůstal jen s rouškou kolem beder
a v bílém škapulíři, který pokrýval jeho ramena. Ten se přilepil
na jeho rány, a když mu ho strhávali, způsobili mu velké bolesti. Hluboká rána od nesmírné tíže
kříže vyvolávala nesmírné bolesti. Záda a ramena byly zraněny až
do kosti a nahé tělo hrůzně zdeformováno, oteklé a zanícené.
Ježíš, opravdový obraz bolesti, byl sražen katy na své smrtelné lůžko. Vzali jeho pravou
ruku a položili na otvor připravený v ramenu kříže a pevně ruku přivázali.
Pak jeden z biřiců
klekl kolenem na jeho nejsvětější
hruď. Držel otevřenou jeho ruku,
která se stahovala, a druhý vrazil
do dlaně této ruky tlustý a dlouhý hřeb s ostrým hrotem a bušil
do něho těžce kladivem. Spasitel vydal bolestný vzdech a krev
stříkala na ruce katanů. Počítala
jsem rány kladivem, ale na počet
jsem pak zapomněla.
Kladiva katanů byla železná
a měla tvar tesařských kladiv, ale
byla velká a tvořila s rukojetí jeden kus. Hřeby byly tak velké, že
se před nimi Ježíš třásl, a když by
ly zatlučeny do jeho rukou a nohou, přečnívaly na druhou stranu kříže. Když přibili jeho pravou
ruku, zjistili, že levá nedosahuje
k připravené díře. Proto přivázali na levou ruku provaz, opřeli
se nohama o kříž a táhli ze všech
sil, až ruka dosáhla k otvoru. Ježíš nevýslovně trpěl, protože mu
zcela vykloubili paže. Kati si opět
klekli na ruku a na hruď a přibili
levou ruku, ze které ihned vytryskl pramen krve. Bolestné vzdechy
Spasitele bylo slyšet i přes těžké
rány kladiva.
Kati pak natáhli Pánovy nohy, které se skrčily v důsledku násilného napínání paží, a přiváza
li je provazy. Opět se nepodařilo
dosáhnout až k připravenému
podstavci a zahrnuli Pána kletba
mi a nadávkami.
Někteří z katů
chtěli vyvrtat nové díry pro ruce,
protože se jim zdálo obtížné přemístit podstavec, o který se mají
opírat nohy. Ale pak uvázali provazy a táhli pravou nohu, až do
sáhli na podstavec, a působili tím
Ježíši těžká bolestivá vykloubení.
Přivázali mu hruď a ruce, aby
se nevytrhly z hřebů. Pak přivázali levou nohu přes pravou a přibili je hřebem delším, než jaké byly použity na ruce, a zatloukli ho
až do dřeva kříže. Viděla jsem,
že hřeb prošel oběma nohama
a podstavcem. Přibíjení nohou
bylo mnohem krutější v důsled
ku napětí v celém těle.
Když byl kříž vztyčen, bylo asi
15 minut po poledni.
Když byl
kříž postaven a dopadl na dno díry, celý se zatřásl. Ježíš vydal bolestný výkřik, jeho rány se zvětšily a řinula se z nich krev. Hlava
sevřená v trnové koruně silně
krvácela. Vrazi přistavili žebřík
a odvázali provazy, kterými přivázali tělo během křižování. Krev
začala silněji proudit a vyrazila
ze všech jeho ran. To mu působilo nesmírné bolesti.
Patřila jsem na Pána s něžným soucitem, jak pní na kříži
s korunou na hlavě, krev mu zalévala oči, pootevřená ústa, vlasy a vousy, hlava padala na hruď.
Když se probral z mrákot v důsledku tíže trnové koruny, pozvedl hlavu s velkou námahou. Jeho
hruď se zvedla a pod ní se vytvořila hluboká prohlubeň, břicho
bylo propadlé. Ramena, lokty,
zápěstí, stehna, nohy, všechno
vykloubené. Jeho údy byly napjaté a svaly zpřetrhané, takže
bylo možno spočítat jeho kosti. Tělo bylo pokryté strašnými
ranami, černými, modrými, žlutavými. Krev mu tekla v podpaží a stékala po nohou a zavlažovala spodní část stromu kříže.
Krev nejdříve živě červená bledla a stávala se mokvavou. Zohavené svaté tělo Pána se podobalo bezkrevné mrtvole.
V poledne pokryly nebe těžké
mraky. V půl jedné, v tzv. židov
ských šest, se slunce zázračně za
tmělo. Krátce nato se celé nebe
zatáhlo a zrudlo. Lidi i zvířata za
chvátil strach. Samotní farizeové
se dívali na nebe se strachem. Byli zrudlým nebem tak zděšeni, že
přestali proklínat Ježíše.
Když se vrátilo denní světlo, viděla jsem Pána viset na kříži, bledého a bělejšího než dříve pro ztrátu krve. Setník vytrhl
vojákovi z ruky houbu, vykroutil ji, naplnil octem a podal ji
na kopí Ježíši k ústům. Poslední
hodina Pánova byla blízko. Bojoval se smrtí jako obyčejný člověk. Studený pot pokrýval celé
jeho tělo a jeho hruď se dmula stále silněji.
Jan pod křížem
utíral jeho nohy rouškou. Marie
Magdaléna zničená bolestí byla
opřena za křížem. Svatá Panna
stála na nohou mezi křížem Ježíše a kajícího lotra a podpírala
ji Maria Salome a Maria Kleofášova. Když nastal konec, Ježíš řekl: „Dokonáno jest!“
Pozvedl hlavu, vydal velký výkřik, silný a líbezný, který pronikal nebe i zemi: „Otče, do tvých
rukou poroučím svého ducha.“
Když sklonil hlavu a vydechl
naposled, bylo asi 15 hodin. Viděla jsem jeho duši, jak sestupu
je do podsvětí jako bílá postava.
Jan a zbožné ženy padli před ním
do prachu.
Všechno bylo dokonáno, Pánova duše opustila jeho tělo. Poslední výkřik Svatého svatých
otřásl zemí a těmi, kteří ho slyšeli. Kalvárská skála pukla a mnoho
domů se zhroutilo. Těch několik
málo, kteří ještě zůstali na Kalvárii, se bilo v prsa a spěchali domů. Viděla jsem je hluboce dojaté, jak trhali své šaty a sypali si
popel na hlavu.
Jan a svaté ženy
se zvedli a věnovali se s láskou
Panně Marii.
Abenadar, který podával Ježíši ocet, byl neobyčejně dojat. Zůstal na koni a nemohl odtrhnout
zrak od Ježíšovy tváře korunované trním. Kůň sklonil hlavu a setník povolil uzdu. V tom okamžiku ho osvítilo světlo milosti a cítil
se proměněn. Pyšné a železné
srdce setníka se zlomilo jako kalvárská skála. Zahodil daleko kopí, bil se v prsa a vydal výkřik jako nový člověk: „Požehnán buď
Hospodin všemohoucí, Bůh Abrahámův, Bůh Izákův a Bůh Jakubův! Toto byl jistě spravedlivý,
pravý Boží Syn!“
V poslední křeči se Ježíšovo
tělo stalo bezkrevným a zbledlo
neobyčejným způsobem. Jeho rány, ze kterých v hojnosti vytekla
krev, vypadaly jako temné skvrny… Když se Ježíš odevzdal smrti, pozvedl svou hlavu korunovanou trním a nechal ji klesnout
pod tíhou bolesti. Jeho rty bledé a stažené zůstaly pootevřené
bez všeho napětí. Jeho ruce držené hřeby se uvolnily a celá tíha těla spočinula na nohou, které se roztáhly do stran a natočily
poněkud kolem hřebu.