Ježíšovo mrtvé tělo kladou do hrobu
Josef vzal tělo, zavinul ho do čistého lněného plátna a uložil ho do své nové hrobky, kterou si dal vytesat ve skále. Před vchodem do hrobky přivalil velký kámen a odešel. Marie Magdalská a druhá Marie přitom seděly naproti hrobu (Mt 27,59-61).
Ježíš se za svého pozemského života nedočkal výrazného viditelného úspěchu, počet jeho učedníku a následovníků se rozrostl až po jeho smrti. Z pohledu světa zakončil svůj pozemský život jako neúspěšný náboženský reformátor. Jen několik nejvěrnějších se postaralo o uložení mrtvého těla do hrobu. Zdálo se, že tím všechno navždy skončilo.
Denně bojujeme s pokušením vidět okamžitě plody své práce. Jsme rádi, když se dočkáme lidského uznání a ocenění už zde na zemi. Jsme však povoláni, abychom zasévali pro budoucnost. Vždyť na Boží vinici často jiný zasévá, a jiný sklízí. Nehledě na to, že každé dobré dílo musí projít nejprve zkouškou, aby přineslo plody pro věčnost, a semeno musí zemřít, aby dalo život, jak řekl Ježíš svým učedníkům na závěr svého života: „Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a neodumře, zůstane samo; odumře-li však, přinese hojný užitek“ (Jan 12, 24).
Věřím a vyznávám, Pane můj, že tvoje smrt z lásky k nám a z poslušnosti vůči Otci byla cestou k novému životu. Tímto způsobem jsi nás zachránil z našeho strachu z prázdnoty, z nesmyslnosti života a z beznaděje; vykoupil jsi nás z věčné smrti.
Děkuji ti, že jsi mě skrze svůj kříž a smrt osvobodil od hříchu a zachránil z moci zla. Dej mi, prosím, svou milost, abych i já dokázal jít tímto životem ve tvém duchu. Dej, abych dokázal trpělivě zasévat ve víře, že všechno přinese plody, až to bude proměněno tvým křížem a povoláno k životu mocí tvého zmrtvýchvstání. Vždyť „co oko nevidělo, co ucho neslyšelo a nač člověk nikdy nepomyslil, to všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují“ (1 Kor 2,9).
