Ježíšovo mrtvé tělo snímají z kříže a kladou na klín Panny Marie
Josef z Arimatie, který byl Ježíšovým učedníkem, ale ze strachu před židy jen tejným, požádal potom Piláta, aby směl sejmout Ježíšovo mrtvé tělo, a Pilát mu to dovolil. Přišel tedy a sňal jeho tělo. Dostavil se tam i Nikodém, ten, který k němu přišel jednou v noci, a měl s sebou směs myrhy a aloe, asi sto liber. Vzali tedy Ježíšovo tělo a zavinuli ho s těmi vonnými věcmi do pruhů plátna, jak mají židé ve zvyku pohřbívat (Jan 19,38-40).
Většina apoštolů při snímání Ježíšova mrtvého těla z kříže nebyla, jen dva jeho tajní učedníci Josef a Nikodém, Panna Maria v doprovodu sv. Jana a několik žen. Možná jim v tom zabránil zmatek, který prožívali, možná strach, zklamání nebo bolest. Ale kdo mohl pociťovat větší bolest než ona. Po právu na ni tradice vztahuje prorocký biblický text: „Vy všichni, kteří jdete okolo cestou, pohleďte a vizte, zda-li je bolest jako bolest má“ (Pláč 1,12).
Avšak její bolest nebyla bolestí zoufalství a beznaděje. Naopak! Maria pod křížem stála, nehroutila se. Byla možná jediná z Ježíšova okruhu, která v té chvíli pevně věřila, že smrt nemá a nebude mít poslední slovo.
Každý, kdo někdy stál u smrtelného lůžka někoho ze svých drahých, rozumí této zkušenosti jaksi zevnitř. I když víme, že nás naši drazí ve smrti předcházejí a že se s nimi v Bohu znovu setkáme, bolest ze ztráty milovaného je lidská, je ji třeba i projevit. Nejspíš plakala i Matka Boží, a nebylo to nic proti víře a důvěře v Boha. Vždyť ten, který stál s pohnutím u hrobu svého přítele (srov. Jan 11,33-35), jistě přijímá jak slzy své matky, tak i slzy naše.
Bolest ze ztráty nejbližších nezhojí jen čas. Po našich drahých zůstává v našem životě prázdné místo. Jedině důvěra v setkání s nimi v Bohu a jistota, že jsou po smrti v jeho náručí, kde už není bolest a pláč (srov. Iz 25,8), nám dávají sílu pro další život.
Pane, pod tvým křížem otevírám všechnu bolest svého srdce ze ztráty svých milovaných. Otevírám ti to prázdné místo, které po nich zůstalo, a prosím tě, abys ty sám uzdravil bolest našeho dočasného rozloučení.
Prosím, abys setřel slzy z tváří všech, kteří právě trpí čerstvou ztrátou někoho blízkého; naplň jejich srdce svou přítomností. Dej jim, prosím, sílu a odvahu znovu žít, kráčet do budoucnosti. Dej nám všem pevnou naději, že naši zemřelí v tobě žijí a my se s nimi jednou opět setkáme.
