Ježíšovo mrtvé tělo snímají z kříže a kladou na klín Panny Marie
Josef z Arimatie, který byl Ježíšovým učedníkem, ale ze strachu před židy jen tejným, požádal potom Piláta, aby směl sejmout Ježíšovo mrtvé tělo, a Pilát mu to dovolil. Přišel tedy a sňal jeho tělo. Dostavil se tam i Nikodém, ten, který k němu přišel jednou v noci, a měl s sebou směs myrhy a aloe, asi sto liber. Vzali tedy Ježíšovo tělo a zavinuli ho s těmi vonnými věcmi do pruhů plátna, jak mají židé ve zvyku pohřbívat (Jan 19,38-40).
Většina apoštolů při snímání Ježíšova mrtvého těla z kříže nebyla, jen dva jeho tajní učedníci Josef a Nikodém, Panna Maria v doprovodu sv. Jana a několik žen. Možná jim v tom zabránil zmatek, který prožívali, možná strach, zklamání nebo bolest. Ale kdo mohl pociťovat větší bolest než ona. Po právu na ni tradice vztahuje prorocký biblický text: „Vy všichni, kteří jdete okolo cestou, pohleďte a vizte, zda-li je bolest jako bolest má“ (Pláč 1,12).
Avšak její bolest nebyla bolestí zoufalství a beznaděje. Naopak! Maria pod křížem stála, nehroutila se. Byla možná jediná z Ježíšova okruhu, která v té chvíli pevně věřila, že smrt nemá a nebude mít poslední slovo.
Každý, kdo někdy stál u smrtelného lůžka někoho ze svých drahých, rozumí této zkušenosti jaksi zevnitř. I když víme, že nás naši drazí ve smrti předcházejí a že se s nimi v Bohu znovu setkáme, bolest ze ztráty milovaného je lidská, je ji třeba i projevit. Nejspíš plakala i Matka Boží, a nebylo to nic proti víře a důvěře v Boha. Vždyť ten, který stál s pohnutím u hrobu svého přítele (srov. Jan 11,33-35), jistě přijímá jak slzy své matky, tak i slzy naše.
Bolest ze ztráty nejbližších nezhojí jen čas. Po našich drahých zůstává v našem životě prázdné místo. Jedině důvěra v setkání s nimi v Bohu a jistota, že jsou po smrti v jeho náručí, kde už není bolest a pláč (srov. Iz 25,8), nám dávají sílu pro další život.
![](storage/200810052015_10.jpg)
Pane, pod tvým křížem otevírám všechnu bolest svého srdce ze ztráty svých milovaných. Otevírám ti to prázdné místo, které po nich zůstalo, a prosím tě, abys ty sám uzdravil bolest našeho dočasného rozloučení.
Prosím, abys setřel slzy z tváří všech, kteří právě trpí čerstvou ztrátou někoho blízkého; naplň jejich srdce svou přítomností. Dej jim, prosím, sílu a odvahu znovu žít, kráčet do budoucnosti. Dej nám všem pevnou naději, že naši zemřelí v tobě žijí a my se s nimi jednou opět setkáme.