Ježíš padá pod křížem podruhé
"Abych se pro vznešenost zjevení nepyšnil, byl mi dán do těla osten, posel satanův, aby mě bil do tváře. To proto, aby se mě nezmocňovala pýcha. Kvůli tomu jsem třikrát prosil Pána, aby mě toho zbavil. Ale on mi řekl: „Stačí ti moje milost, protože síla se tím zřejměji projeví ve slabosti“ (2Kor 12,7-9).
Pane, tvůj druhý pád na křížové cestě je pro nás symbolem našich opakovaných pádů a selhání. Když jsme upadli nebo selhali poprvé, dalo se to ještě nějak pochopit a omluvit. Ale nejvíce nás pokořují opakované projevy naší slabosti. Nabudou-li pak podoby nějaké závislosti, která ničí nás i druhé, je to o to horší. Jsou věci, se kterými zápasíme dlouhodobě a nevíme si s nimi rady. Mnohokrát se vzepneme k novému začátku, ale pak znovu padáme. Čím více máme za sebou těchto neúčinných pokusů o nový začátek, tím více se o nás pokouší rezignace.
Je pochopitelné, že každý se těžko smiřuje se svými závislostmi a nesvobodami, ať se to týká čehokoli. Teoreticky víme, že naše pokoření, slabosti a neúspěchy se mohou stát cestou dopředu, cestou k tobě. Ale smířit se s tím, že se jich hned nezbavíme, to nám většinou moc nejde.
