Ježíš se potkává se svou matkou
To je moje matka a to jsou moji příbuzní! Každý totiž, kdo plní vůli mého nebeského Otce, to je můj bratr i sestra i matka (Mt 12,49-50).
O Panně Marii víme, že byla na Golgotě pod křížem (srov. Jan 19,25). Je tudíž dost pravděpodobné, že byla také v zástupu, kolem kterého zmučený Ježíš procházel s křížem na ramenou. Ona vždy vnitřně stála při něm i při všem, co dělal. Plnění Otcovy vůle bylo jejich společným tajemstvím. Společně také nesli ponížení a bolest, která byla spojena s Ježíšovým odsouzením. Představitelé národa společně s mnoha jinými lidmi ho zavrhli jako kacíře a náboženského podvodníka. Ježíš i Panna Maria museli velmi intenzivně vnímat bolest jeden druhého. Kdyby to bylo možné, aby Pán rád svou matku této vnitřní bolesti uchránil. Ona by zase byla ráda, kdyby nemusel trpět On. Ale i to byla součást jejich cesty víry a poslušnosti vůči Otci. Vzájemně si tak byly posilou v odevzdanosti do Otcovy vůle.
Každému z nás se těžko dívá na bolest našich drahých. Kolikrát bychom jim tak rádi pomohli a zmírnili jejich trápení a nemůžeme. V takových chvílích můžeme mít pocit, že se děje něco špatně, že děláme něco špatně, že nás Bůh neslyší, že na nás zapomněl.
Jindy máme pocit, že těm, kteří nás mají rádi, trápení způsobujeme tím, že jim dáme nahlédnout do své vlastní bolesti. Tehdy býváme ještě bezradnější a bezmocnější. Sdílet radost je snadné, ale sdílet bolest s odevzdaností do vůle Boží vyžaduje velkou víru a vzájemnou důvěru. Jen pomalu se učíme moudrosti Boží, ve které prosíme o naplnění Boží vůle v jejich životě, o to, aby vším nutným utrpením zdárně prošli a aby ho ve spojení s Kristem dokázali využít ke svému prospěchu.
Prosím Tě, Pane, nauč nás vzájemně si pomáhat přijmout to, co je těžké, vzájemně si nést svá břemena (srov.Gal6,2) a tak růst v oddanosti a lásce. Dej, abychom neutíkali z Golgoty jako většina tvých učedníků, ale abychom i ve zkouškách byli schopni stát vzájemně při sobě s pohledem víry upřeným na tebe, jak nás zve Písmo: „Mějme oči upřeny na Ježíše. Od něho naše víra pochází a On ji vede k dokonalosti. Místo radosti, která se mu nabízela, vzal na sebe kříž a nic nedbal na urážky; nyní sedí po pravé straně Božího trůnu“ (Žid 12,2).
