Ježíš padá pod křížem poprvé
Kristus Ježíš, ačkoli má Božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži (Flp 2,6-8).
My lidé nechceme být slabí, chceme být silní a úspěšní. Slabost vnímáme jako něco, co nás diskredituje v očích druhých, co nám boří naše představy o sobě samých. Máme pocit, že nás každý projev slabosti a každý neúspěch vylučuje z okruhu šťastných lidí, že musíme být silní, kteří na všechno stačí a všechno zvládnou sami.
Stále usilujeme o to, abychom se vyrovnali silným kolem nás. Stydíme se, když selháváme, a přestože jsme všichni slabí, nechceme si to připustit. Slabost skrýváme a trpíme ji jen s pocitem viny. Pán nás ale zachránil skrze kříž i proto, abychom se nebáli svoji slabost a svoje selhání přiznat. My jsem slabí už svou přirozeností a nemáme jinou cestu než se naučit s tím počítat. Bůh není naší slabostí překvapen a zaskočen. On ví, že bez jeho pomoci nejenže budeme stále padat, ale nebudeme ani schopni zase povstat a jít dál.
Prosím tě, Pane, nauč mne počítat s tím, že jsem člověk slabý a hříšný. Dej mi pochopit, že přijetí vlastní slabosti se mi může stát cestou vpřed, že přijetím vlastních omezení se učím spoléhat více na tebe. Uznávám nyní svou reálnou závislost na tobě a tvé milosti a zříkám se své soběstačnosti a pýchy, která mne od tebe vzdaluje.
