JEŽÍŠ PŘIJÍMÁ KŘÍŽ
On sám si nesl kříž a šel na místo zvané Lebka, hebrejsky Golgota (Jan 19,17).
Svému odsouzení šel Pán vstříc dobrovolně. Dobrovolně se vydal do rukou lidí. Nemusel. Vidíme ho, jak si přijetí kříže musel osobně vybojovat ve vnitřním zápase v Getsemanské zahradě, kde se ve své úzkosti dokonce potil krví (srov. Lk 22,44). Evangelista Jan uvádí, že vyšel vstříc těm, kteří ho měli zatknout., a oni padli na zem přemoženi Boží mocí, která z něj vycházela (srov. Jan 18,4n). Kdyby tedy byl chtěl, mohl jim uniknout, nemusel trpět. Ježíšova dobrovolná volba kříže jako cesty k naší záchraně je a zůstane velikým tajemstvím.Bylo by však divné, kdybychom ve světle Ježíšovi volby sami utrpení vyhledávali. Vždyť Bůh lidské utrpení nechce. Představa Boha, který si libuje v lidském utrpení, je karikaturou Boha; jde o jeden ze základních omylů v pohledu na Boha a na Boží záměry s člověkem. Vždyť Ježíš přišel, abychom měli plnost života a radosti (srov. Jan 10,10;15,11).
A přesto je utrpení tajemně přítomno v životě každého z nás, tak jako bylo ve velké míře přítomno i v Ježíšově životě. Mezi jeho a naším utrpením je však veliký rozdíl. Nejlépe to snad vystihl lotr po pravici, když řekl: „My ovšem trpíme spravedlivě: dostáváme přece jen, jak si zasloužíme za to, co jsme spáchali, ale on neudělal nic zlého“ (Lk 23,41). Utrpení je skutečně tajemným následkem hříchu, ať už našeho, nebo těch před námi. Ježíš na rozdíl od nás však nezhřešil, ale přijal náš úděl i s utrpením a smrtí, aby zlomil osten smrti a beznaděje.
Proto, když nás zve, abychom se zřekli sami sebe a vzali na sebe svůj kříž, nezve nás na prvním místě k utrpení. Svou výzvou ke každodennímu nesení kříže a k ochotě dát život pro Krista a pro evangelium nás Ježíš zve především k tomu, abychom se nebáli těžkostí spojených s útrapami a námahou, s nimiž se setkáme, budeme-li chtít být věrni evangeliu. Křížem pro nás však může být i vše těžké a náročné, co nás v životě potká a co mi nemůžeme změnit. To mohou být jak naše nemoci, tak i naše slabosti. Jediným správným postojem pak je trpělivě je přijmout. V tomto smyslu píše apoštol Pavel: „Proto s radostí přijímám slabosti, příkoří, nouzi, pronásledování a úzkosti pro Krista“ (2Kor 12,10).
Pánu se určitě nepřiblížíme odstraněním všeho, co je v životě náročné. Kdo se nenaučí denně přijímat svůj kříž, tj. vše nelehké a nepříjemné, co k našemu životu patří, nezraje lidsky ani duchovně a jistě neroste v lásce. V tomto smyslu se snáze žije každému, kdo se naučí nést jařmo již od svého mládí (srov. Pláč 3,27).
(srov. Mt 11,30).
