V neděli o pololetních prázdninách jsme se vydali s dětmi na výlet. Bylo slíbeno, že půjdeme do „kina“ a na přihlášce stálo: „Přezůvky s sebou“. Dětem to celý týden vrtalo v hlavě a zjišťovaly, proč si mají brát do kina papuče…
Brzy po nedělním obědě jsme se sešli s dětmi na Šumné, a pak už jsme pokračovali společně vlakem do Znojma. Cestou jsme hráli slovní fotbal, dávali si hádanky, sledovali zasněženou zimní krajinu a těšili se, co nás čeká. Nikdo totiž ani netušil, že se budeme mít spolu tak dobře.
Na nádraží jsme se všichni seznámili a vydali jsme se na předem naplánovanou poznávací trasu k různým kostelům ve Znojmě, kde jsme měli zastávky a sbírali jsme body. Vždy jsme si o kostelích něco řekli, prohlédli jsme si je, pomodlili se nebo zazpívali.
Naším hlavním cílem však bylo děkanství, kde na nás už čekal otec Jindřich a jáhen Josef, který se nám celé odpoledne věnoval. Nejprve nám v děkanském sále (ve kterém to opravdu vypadá jako v kině) promítl slíbený napínavý film Letopisy Narnie: Lev, čarodějnice a skříň. Chvílemi jsme se trochu báli, jestli malá Lucie dokáže sourozence přesvědčit o své pravdě a zda se jim podaří zemi Narnii zachránit před zlou královnou, ale nakonec díky Aslanově oběti dobro opravdu zvítězilo. Na závěr otec Josef ještě přidal veselou pohádku o ovečce Shaun. Neodmítli jsme pozvání na čaj, při kterém jsme si hezky popovídali a bylo veselo. Proto že čas rychle utíkal a ještě jsme chtěli navštívit naši milou farnici, která je v nemocnici, museli jsme se s otcem Josefem rozloučit. Ve Znojmě už byla tma, když jsme směřovali ze staré nemocnice na nádraží. V nádražní hale jsme ještě využili chvíli času do odjezdu vlaku k soutěžním otázkám a zhodnotili celé odpoledne. Nikdo nelitoval, že se s námi vypravil a už se všichni těšíme, že po vysvědčení na konci roku se vydáme na další společný výlet.
Na děkanském dvoře.
Jako v opravdovém kině…
V sále.
Společné posezení s jáhnem Josefem.
Při čaji bylo opravdu veselo.
Šikovné hospodyňky daly kuchyň opět do pořádku.
Na poděkování jsme otci Josefovi zazpívali oblíbenou písničku „Turínskými ulicemi“ – o Donu Boskovi, jehož svátek jsme si tento den připomínali.
Cesta zpět.
