Zjevení Panny Marie v Garabandalu

Přišlo nám od jedné ze čtenářek časopisu Milujte se!

Tehdejší Garabandal
Píše se rok 1961. Jsme v malé vesničce ve španělské přímořské provincii zvané Kantabria se nachází malá vesnička San Sebastian de Garabandal. Na úpatí menší hory se nachází asi 80 skromných, kamenných domů, které obývá asi 300 lidí. Žije se zde skromně, do domů není zavedena voda a k topení slouží pouze prostá kuchyňská kamna. Elektřinu mají lidé k dispozici pouze několik hodin. Moderní věci - jako auta či televize - zde jednoduše neexistují. Vesnice je naprosto izolována od okolního světa. Lidé se živí chovem dobytka, vyhánějí ho na pastviny vysoko v horách vzdálené asi hodinu cesty od domova. Farmaří všichni členové rodiny.

Garabandal v této době patří mezi nejchudší vesnici v okolí, ale také vesnici nejzbožnější. Každý den prochází jedna z žen ulicemi a zvoněním připomíná lidem, že se mají pomodlit za zemřelé. Lidé se každý večer scházejí v malém kostelíku a společně se modlí růženec a litanie k Panně Marii. O víkendu pak přijíždí Otec Valentin Marichalar – farář z vesnice Cosio.

Začátky zjevení
Všechno začalo večer v neděli 18. června 1961 ještě za světla, když se čtyři dívky - Conchita [Končita] Gonzales, Maria Dolores (také Mari-Loli) Mazon, Jacinta [Chasinta] Gonzales a Mari-Cruz Gonzales - rozhodly, že si užijí trochu legrace.

Na kraji vesnice natrhali několik jablek ze stromu pana učitele a pak s chichotem utíkali po kamenné cestě pro dobytek nahoru k místu, kde stojí skupina borovic. Z tohoto místa je vidět celá vesnice. Ve chvíli, kdy si sedly a začaly jíst jablka, ozval se zvuk podobný zařmění. Dívky se polekaly a začaly se cítit provinile za krádež jablek. Náhle se Conchitina hlava zvrátila dozadu a její oči zíraly směrem vzhůru. Když to spatřily ostatní dívky, začaly křičet a chtěly běžet do vesnice pro její matku, ale najednou se to stalo i jim. Spatřily anděla; stál před nimi ve velmi jasném světle. Později se ukázalo, že to nebyl nikdo jiný, než sám sv. archanděl Michael. Vypadal jako devítiletý chlapec, ale vyzařovala z něj jakási nepřemožitelné síla. Během chvále opět zmizel a dívky se vrátily do normálního stavu. Rozechvělé svým zážitkem běžely dolů do vesnice, do kostela. Následující dny se vždy k večeru chodily na místo zjevení modlit růženec. Třetí den se anděl zjevil znovu a pak se déle než týden jeho příchod opakoval skoro denně.

Zjevení
1. července s nimi anděl poprvé promluvil a sdělil jim, že zítra se jim zjeví samotná blahoslavená Panna Maria jako Panna Maria Karmelská. V té době se už zprávy roznesly do celého regionu a na druhý den spolu s dívkami čekaly na Pannu Mariu velké zástupy lidí. Okolo šesté hodiny večerní šli dívky k obvyklému místu zjevení, když náhle na kamenité cestě padly na kolena. V jasném světle uviděli krásnou paní stojící mezi dvěma anděly. Jednoho už znaly. Byl to ten, který se jim zjevoval v předešlých dnech. Vpravo nad zjevením se vznášelo velké oko v trojúhelníku, které děvčata nazvala Božím okem. S paní, která se jim zjevila dívky rozmlouvali bez sebemenšího strachu. Po skončené extáze lidé přirozeně chtěli vědět, jak paní vypadala.
Panna Maria se dívkám zjevovala v letech 1961 – 1965. Za tuto dobu předpověděla světu několik důležitých poselstvích, varování i velký zázrak.

Poselství ze dne 18. října 1961
Je třeba přinášet mnoho obětí, činit pokání, často navštěvovat Nejsvětější Svátost, především je však třeba, abychom byli velmi dobří, nesplníme-li to, přijde potrestání, kalich se již naplňuje a nezměníme-li se, přijde na nás velký trest.

Poselství ze dne 19. června 1962
Tím, jak žijeme, ignorujeme její první poselství, svět se nejen nezměnil, ale je stále horší, je zapotřebí, aby se lidé změnili, je třeba se připravit, zpovídat se, pokud se svět nezmění, brzy přijde moc velký trest.

Poselství ze dne 23. června 1962
Svět se vůbec nemění, nebude mnoho těch, kdo spatří Boha, což Marii působí bolest, kalich se naplňuje a potrestání se blíží, je zapotřebí, aby se dobří modlili za zlé a prosili Boha za svět, za ty, kteří ho neznají, máme být všichni dobří, velmi dobří.

Poselství ze dne 18. června 1965
Jelikož mé poselství z 18. října 1961 nebylo vyslyšeno a nevešlo ve všeobecnou známost, říkám vám, že toto poselství je již poslední. Dříve se kalich naplňoval, nyní přetéká. Mnozí kněží, biskupové a kardinálové jdou po cestě záhuby a strhávají za sebou mnoho duší. Stále menší význam se přikládá Eucharistii. Musíte se vynasnažit stát se lepšími, abyste se vyhnuli Božímu hněvu. Odpustí vám, poprosíte-li ho upřímně za odpuštění. Já, vaše Matka, vám chci prostřednictvím svatého Michaela říci, abyste se polepšili. ŽIJETE V DOBĚ POSLEDNÍCH VAROVÁNÍ. Velmi vás miluji a nepřeji si vaše zavržení. Proste nás upřímně, a my vás vyslyšíme. Měli byste se více obětovat. Myslete na Ježíšovo utrpení.

Předpověď varování
Panna Maria předpověděla a postupně sdělila děvčatům, že Bůh sešle lidstvu varování viditelné na celém světě. Toto sdělování zřejmě započalo 19. nebo 20. června 1962 Jacintě a Mari-Loli (ke které Panna Maria hovořila o varování několikrát). Nejpodrobnějšího sdělení se však dostalo Conchitě 1. ledna 1965, když byla sama u Borovic, jak dosvědčuje v dopise z 2. června téhož roku a mluví o tom vícekráte i později.
Conchita později postupně upřesnila: „Varování přijde přímo od Boha. Uvidí ho všichni lidé, kdekoliv se budou nacházet. Bude to jakoby vnitřní zjevení našich hříchů. Uvidí a pocítí to věřící i nevěřící, lidé všech vyznání. Varování bude jakoby očištění před zázrakem, něco jako katastrofa. Přiměje nás k tomu, abychom mysleli na smrt. To znamená, že bychom raději umřeli, než toto prožili. … Varování je něco velmi děsivého! Tisíckrát horšího než zemětřesení. … Odehraje se na nebi. … To bude jako oheň. Nespálí naše tělo, ale pocítíme ho fyzicky i duchovně … Dokonce když se schováš do svého pokoje a zavřeš okenice, neunikneš - pocítíš a uvidíš to. Ano je to tak. Nejsvětější Panna pojmenovala tento jev: Jeho název existuje ve španělštině a začíná písmenem 'A'. Neřekla mi však, abych o tom mluvila, ani abych mlčela. … POZNÁME, ŽE VAROVÁNÍ PŘIŠLO KVŮLI NAŠIM HŘÍCHŮM…“ Zázrak na sebe nenechá dlouho čekat. … Měli bychom být vždy připraveni, uchovávat si v duši pokoj a příliš se nepřipoutávat k tomuto světu. Místo toho musíme často myslet na to, že jsme tu proto, abychom dosáhli svatosti a přišli do nebe.“

Předpověď velkého zázraku
Podle záznamů faráře Dona Valentina prožívala v noci ze 4. na 5. září 1962 kolem 2.45 hod. Conchita sama extázi a uslyšela od Panny Marie o velkém zázraku. Kromě ní sdělila Panna Maria tuto skutečnost také Mari-Loli, a to včetně upřesnění, že k velkému zázraku dojde do jednoho roku po varování.

Předpověď podmíněného trestu
Poslední předpovědí Panny Marie v Garabandalu je předpověď podmíněného trestu, který Bůh sešle, pokud nebude lidstvo dbát poselství Panny Marie - a to ani po varování a velkém zázraku. Tato předpověď vyvolala u dívek hrůzu a slzy. Pokud se uskuteční, bude to mnohem strašnější, než cokoli si dovedeme představit. Nebude to mít nic společného s válkou, revolucí nebo tvrdostí lidských srdcí. Když Panna Maria mluvila k dívkám o potrestání, její tvář vyjadřovala velký smutek. Conchita napsala: „Nemohu prozradit o jaké potrestání jde, kromě toho, že to bude výsledek přímého zásahu Boha, a tím se toto potrestání stává hroznější a strašnější, než cokoli, co bychom si mohli představit. Pro nevinné děti bude méně bolestné, když zemřou přirozenou smrtí, než když zemřou následkem tohoto potrestání. Všichni by měli činit pokání za své hříchy a katolíci by se měli zpovídat. Když jsem to potrestání viděla, cítila jsem veliký strach, i když jsem přitom viděla Pannu Marii. Jestliže potrestání přijde, bude následovat po velkém zázraku.“

Sdílet

| Zdroj: Obrázky: Google.cz

Nové filmy, videa a audia (mp3) pro vás:

www.TV-MIS.cz

::	Prof. Dr. Jiří Skoblík - Promluvy 2016 část 12. ()
::	P. Josef Jahoda - Promluvy 6 (1996) (záznam promluv)
::	Kázání z Vranova nad Dyjí 15.12.2024 (3. neděle adventní)
::	Prof. Dr. Jiří Skoblík - Promluvy 2016 část 11. ()
::	P. Josef Jahoda - Promluvy 5 (1996) (záznam promluv)