V roce 2002 se vydalo 5 poutníků pěšky z Prahy do Říma...
"Ani ve snu by mě nenapadlo, že bych mohl někdy uskutečnit pěší pouť do Říma," tak začíná svoje vypravování o pouti pan Jiří, jeden z účastníků pouti. "Při návratu vlakem z pouti do Santiaga de Compostela, padla otázka - ´Kam příště?´ - Odpověděl jsem: ´Jedině do Říma!´ Bylo to řečeno jen tak a dále se o tom nemluvilo. Myšlenka, jak se později ukázalo, nezapadla.
Určitě se najde spousta důvodů, proč myšlenku, jít pěšky tak daleko, zavrhnout hned na začátku. Hned mě jich napadá několik a vás určitě taky, ale pan Jiří se svými spolupoutníky odvahu a důvěru a ten pravý důvod k tomu potřebný našli a pouť uskutečnili.
"Původně nás mělo jít šest, ale protože se jedno děvče omluvilo, vydali jsme se na cestu v tomto složení:
- Ondřej, 25 let, organizátor celé akce - hovoří německy
- Veronika, 25 let, pomáhá při organizaci - hovoří italsky
- Pavel, 20 let, stará se o nákupy - hovoří španělsky
- Alena, 25 let, pomáhá při nákupech - hovoří anglicky
- Jiří, 62 let, hlavním úkolem je dojít a neztratit se."
Taková pouť vyžaduje odpovídající přípravu.
"Úvah, příprav a organizace se tentokrát chopil Ondřej. Dalo mu to hodně práce. Sháněli jsme mapy, průvodce, informace o zamýšlené cestě. Informace jsme získávali i z cizojazyčné literatury. Na cestu jsme byli vybaveni i průvodními listy pana kardinála M. Vlka, pana biskupa J. Škarvady, pana převora benediktýnů P. P. Siostrzonka z Prahy, a františkánského mnicha Michala. Ještě zbývalo řádně se vybavit penězi, materiálem a oblečením. Průběžně probíhala i duchovní příprava a zajištění potřebných informací v tomto směru.
Trasa pouti:
Praha - Příbram - Sušice - Passau - Burghausen - Traunstein - St.Johann - Krimml - Predoi - Brunic - Predazzo - Trento - Rovereto - Verona - Ferrara - Ravenna - Rimini - San Marino - Gubbio - Assisi - Spoleto - Civita Castellana - Roma - Vatikán
Z Prahy vyšli poutníci 8. 7. 2002, do Říma dorazili za 49 dní – 25. 8. 2002. Průměrně ušli za den asi 30 km.
Když jsem pročítala zápisky z této pouti, bylo zajímavé, kolik poutníci po cestě viděli kostelů, památek, výstav apod. Zajímavé však byly také nečekané poutnické „přídavky“. Např.:
„Navštěvujeme zámeček v němž žil a tvořil Antonín Dvořák. Dnes je zavřeno – filmuje se. Přesto nám prohlídku umožnili.“
„Po chvilce jednání jsme ubytováni a navíc dostáváme hrnec husté polévky, chleba a čaj. Můžeme použít sprchu a máme jeden maličký pokojík, vše zdarma.“
„Blížíme se k cíli dnešního pochodu – městečku Kirchberg. Jednání na faře je úspěšné a po chvilce už jsme ubytováni ve farním zázemí v dolním podlaží. Je zde sál a dvě místnosti. Vaříme si a farní hospodyně na nás pamatovala s kávou. Donesla i termosky, abychom měli teplou kávu i k snídani. K tomu ještě chléb, máslo, marmeládu a sušenky.“
„Paní, která večer navštívila hřbitov a kostel nám nabídla možnost přespání. nakonec je to i s večeří, praním a pěkným večerem pro nás i domácí.“ (Neukirchen)
„K našemu překvapení máme nocleh zajištěn a napůl zaplacen paní učitelkou. Druhou půlku nám odpouští ubytovatel.“ (horská bouda Krimmler)
„Jsme na hranicích Rakouska a Itálie. Vaříme si jídlo a kocháme se pohledem na okolní hory a ledovec. Trochu rekapituluji – za námi jsou Čechy, Německo i Rakousko a 515 km. I když cesta není lehká, očekávali jsme, že na nás bude mít těžší dopad. Zatím nám to vychází a lidé jsou k nám vstřícní a pomáhají. To je velmi důležité hlavně pro psychické zvládnutí obtíží putování.“
„Každý den je obětován za něco a dnešní den za oběti neštěstí v Teseru. Celá pouť pak za jednu rodinu v Čechách.“
„25. 8. vstáváme v 6:15 – snídaně, balení a vydáváme se na poslední poutní úsek. Dnes to každého táhne vpřed. Tempo je vysoké...
V 11:15 stojíme na okraji náměstí před chrámem sv. Petra. Jsme šťastni. Poutní cestu dlouhou 1435 km máme za sebou...
Děkujeme za všechny prožité krásné chvíle i za to, co se nám zdálo příliš obtížné, neúnosné, náročné nebo jinak nepříjemné. Myslím, že jsme si obojího za těch 49 dnů užili dost...
Bereme batohy a kráčíme napříč městem do Nepomucena, kde máme již z Prahy zajištěno ubytování. Na starost si nás vzaly sestry Boromejky. Postaraly se o ubytování, stravování i o prádelnu. Oblečení opět získalo svou původní barevnost i žehlička s ním udělala divy. v Římě jsme strávily šest dní. Byly bohaté na zážitky jak duchovní, tak kulturní.