Od jedné blízké osoby jsem dostala knížku s velmi pěknými příběhy a ráda bych se s vámi podělila.
Tato knížka se jmenuje Vánoční příběhy pro potěchu duše jejím autorem je Bruno Ferrero.
Zamysleme, prosím, každý z nás nad příběhy...
Františkův dárek
„Mám ještě něco udělat?“ Zeptala se sekretářka. Velmi zaneprázdněný ředitel mrkl na hodinky a prohlédl si diář. „Už bychom měli být pryč. Teď už moc práce neuděláme.“
Sekretářka se usmála: „Ale ještě tu máte seznam dárků pro syna. Nezapomeňte, že za 3 dny jsou Vánoce..“
“Ještě že jsem mi to připomněla!“ Ředitel si povzdechl. „Bojím se, že se na mě bude trochu zlobit. Nejspíš právem, protože mám na rodinu tak málo času. Když večer příjdu domů, syn už spí. Skoro nikdy nemáme čas si popovídat. Ale aspoň o Vánocích chci, aby ode mne dostal pořádný dárek. Jenomže... kde na to vzít čas? Víte co? Kupte ho vy. Na penězích nezáleží. Přečtěte si ten seznam a kupte všechno, co si syn přeje.“
Sekretářka otevřela dopis od syna, potřásla hlavou a usmála se: „Víte, že vaše příkazy vždycky plním, ale tentokrát to vážně nejde.“
Proč ne? Copak si osmileté dítě může přát věc, kterou mu nemůžu koupit? Ukažte mi ten seznam!“
Sekretářka mu mlčky podala synův dopis. Ředitel si ho přečetl: „Milý tatínku, k Vánocům bych si přál, aby sis celý příští rok pro mne každý den (nebo skoro každý den) našel půlhodinku času. Nic jiného nechci. Tvůj František.“
Sice je něco podobného každou chvíli slyšet, ale nejspíš potřebujeme, aby se takové připomínky neustále opakovaly...
Určitě by pod takovým dopisem (ne zrovna tatínkovi) mohl být podepsaný každý z nás.
