Do Jeníkovské školky chodí pravidelně okolo 20 dětí. Díky vstřícnosti místního personálu máme možnost s dětmi trávit každý týden milou půlhodinku...
Většinou si s dětmi zazpíváme písničky, následuje tématická pohádka a na závěr si zahrajeme i nějakou hru. Máme zde možnost se s dětmi žijícími v Jeníkově a okolí seznámit už ve velmi ranném věku. Tím se dává správný základ dobrým vztahům do budoucna. Pohádka se většinou dotýká tématu morálky, etiky či vztahů mezi lidmi. Aktuálně se také věnujeme slavnostem, svátkům a obdobím probíhajícího roku. Dnes jsme si povídali o adventu a cvičili předvánoční písničku. S dětmi se nikdy nenudíme a do školky se vždycky těšíme. Pro ukázku uvádíme jednu z našich pohádek:
Skupina malých vrabčáků objevila otevřený vagón plný obilí. Všichni se slétli a začali zobat zrníčka, která z vagónu vypadla na zem. Akorát jeden si řekl, že přece on nebude zobat ze země, když je tolik zrní ve vagónu a smál se ostatním, že on se má nejlíp, protože on má zrní nejvíce. Najednou však přišel člověk a vagón zavřel a vrabčáka v něm. Nejprve si z toho vrabčák nic nedělal, protože on má přeci to zrní. Za chvíli se však přejedl a chtěl se proletět, ale prostor ve vagónu byl příliš malý. Vrabčák se však utišoval, že mu to vůbec nevadí, že má přeci to zrní. Poté dostal žízeň, ale namlouval si, že mu to vůbec nevadí, protože on má přeci to zrní. Když pak přišla tma a vrabčák osaměl, tak toužil po společnosti ostatních, ale všichni odlétli spát do křovin. Vrabčák si pak uvědomil, že zrní není tak důležité a už nikdy nebyl takový hamoun. (zjednodušená verze příběhu).
Další fotky z Jeníkova naleznete na adrese:
www.lukasjanda.wz.cz/fotojenikov
