Před časem jsem objevila, že na
TV-Mis.cz je nahraný životní příběh sestry Marie Vojtěchy Hasmandové z řádu svatého Karla Boromejského. Domnívám se, že tento strhující životní příběh stojí opravdu za poslechnutí a proto si Vám ho zde dovoluji nabídnout k poslechu, pro dlouhé zimní večery.
Kdo byla Marie Vojtěcha Hasmandová? Jen velmi zde představím několik jejich významných dat, abych Vás tím uvedla do krásného vyprávění. Jež naleznete na této internetové adrese:
Láska smrtí nekončí
Antonie Hasmandová se narodila 25. března 1914 v Huštěnovicích (okres Uherské Hradiště). V necelých 6 letech jí zemřela matka (Rosálie). K prvnímu příjímání šla 12. května 1923 v Huštěnovicích a 31. května 1926 přijala svátost biřmování a biřmovací jméno Ludmila. 6. července 1927 vstoupila jako školní čekatelka do kláštera boromejek ve Frýdlantě nad Ostravicí.
14. srpna 1933 oslavila obláčku a přijala řeholní jméno Marie Vojtěcha. Po absolvování noviciátu v mateřinci v Praze složila 15. srpna 1935 první sliby a poté 19. března 1940 věčné sliby.
Za druhé světové války působila nejdříve jako učitelka v Třeboni a ve Frýdlantě (1941-1942) a poté jako ošetřovatelka v nemocnici ve Slaném, po válce byla ředitelkou školy v Brně-Líšni (1945-1949) a poté působila asi rok v mateřinci v Praze.
V roce 1950 byla jmenována představenou Neumannea v Prachaticích. Zde ukryla kněze skrývajícího se před Státní bezpečností. V roce 1952 byla zatčena a ve vykonstruovaném procesu byla 19. září 1953 odsouzena krajským soudem v Českých Budějovicích k 8 letům vězení za údajnou špionáž a velezradu. V průběhu věznění onemocněla tuberkulózou a její zdraví se celkově velmi zhoršilo. 10. května 1960 byla propuštěna na všeobecnou amnestii.
V letech 1960-1970 působila v Charitním domě ve Vidnavě (od roku 1969 jako představená vidnavské komunity sester boromejek). 8. července 1970 byla zvolena generální představenou kongregace. V této funkce přepracovala konstituci kongregace, aby lépe odpovídala závěrům 2. vatikánského koncilu a požadavkům kladeným na kongregaci v moderním světě. V říjnu 1987 vážně onemocněla, posléze bylo onemocnění diagnostikováno jako zhoubný nádor na plicích. Zemřela 21. ledna 1988 ve Znojmě-Hradišti, pohřbena byla 28. ledna. 29. listopadu 1996 byl na popud brněnského biskupa Vojtěcha Cikrleho zahájen proces jejího svatořečení.
