František kardinál Tomášek ve své knize „Pedagogika“ cituje jednu z výchovných zásad Dona Bosca: „Radost je neocenitelnou silou výchovnou. Radost je duševní potřebou, životní silou a životní hodnotou! Člověk lační a žízní po radosti.“
Katolický teolog 20.století Romano Guardini mluví k vychovatelům: „Rozumí se, že nikdy nemohu říci: Vychovávám, protože sám jsem vychován. Člověk,který by tohle řekl, zasloužil by si,aby byl znovu poslán do školy. Byl by jako člověk, který nepochopil, že nikdy nejsme „hotovi“, nýbrž že neustále rosteme a něčím se stáváme. Jiná odpověď by byla správnější: Vychovávám, protože sám o své vychování bojuji....co to vlastně znamená vychovávat?
Neznamená to, že má být ztvárněna mrtvá hmota jako kámen sochařem. Znamená to spíše, že můžeme tomuto člověku dodat odvahy, aby byl sám sebou. Abych mu ukázal jeho úlohy, abych mu naznačil jeho cestu. Abych mu pomáhal k jeho vlastní svobodě. ...Nejsilnější výchovnou praktikou je, když sám si žádám a usiluji dostat se vpřed.“
„Křesťanský vychovatel nestojí jako ten, kdo ví, před tím, kdo neví. Je spíše tím, kdo JDE SPOLU s mladým člověkem po nesnadné cestě prohlubování lidství a dokonalosti.“, píše v Teologických listech morální teolog Xavier Thévenot.
Vztah, který se vytvoří mezi učitelem či vychovatelem a žákem velmi závisí na tom, zda učitel v různých situacích reaguje přiměřeným způsobem, protože učitel je v tomto vztahu vždy určující,dominantní osobou. Navíc vztah učitele k žákovi se pochopitelně odráží i ve vztahu žáka k učiteli.
František Malý (pseudonym Františka kardinála Tomáška) ve své knize „Pedagogika“ uvádí: „Mnoho z toho, co se obvykle příčítá dědičnosti, je vlastně vliv výchovy a napodobování rodičů.“ Je-li vychovatel osobností dokonalou, pak i se slabší výchovnou metodou se může dopracovat dobrých výsledků. Pokud touto osobností není, selhává i nejlepší výchovná metoda, píše. „Jen charakter vychovává charaktery a nikdo nemůže dát jinému, co sám nemá.“
Náš přední psycholog Prof. PhDr. Jaro Křivohlavý, Csc., člen Českobratrské církve evangelické, se hodně zabývá mezilidskými vztahy a vzájemným porozuměním: „Psychology zajímá i poměr mezi množstvím a hodnotou odměn a trestů, případně výtek a pochval. Ukazuje se, že ze subjektivního hlediska není poměr 50:50 ideálem vyrovnanosti. Zdá se, že přijatelnější je poměr pochval k výtkám rovný 5:2. Kladných hodnocení a sdělení, které mají povahu pochval, by mělo být víc než dvojnásobek oproti záporným sdělením, nemá-li se člověk domnívat, že mu „pořád někdo jen něco vytýká“.“
Tento poznatek úzce souvisí s výchovnou metodou Dona Bosca, která je někdy nazývána jako „preventivní výchovný systém“: „V každém mladistvém, i v tom nejhorším, je bod, v němž přijímá dobro, a první povinností vychovatele je toto citlivé místo najít,“ cituje jeho životopisce Walter Nigg.
Novým základem pedagogiky sv.Jana Bosca byla „amorevolezza“ - atmosféra lásky, laskavosti. „ Dosáhneme víc laskavým pohledem, slovem povzbuzení, které vlévá důvěru, než mnohými výčitkami.“
Při výchově byly vždy používány dva systémy: preventivní a represivní. Při represivním způsobu výchovy je vychovatel v podstatě v roli dohližitele, případně napomíná a trestá. Systém preventivní násilné tresty vylučuje. Vychovatel, který si získá důvěru svých svěřenců, bude mít na ně vliv trvale a bude moci radit a pomáhat, i když už člověk bude samostatný. Jestliže si vychovatel chce získat respekt, má se snažit získat nejdřív jejich lásku. Potom je trestem i to, že se dotyčnému odepře laskavost. Je to trest, který je citelný, ale neponižuje. Kromě vyjímečných případů se nemá nikdy kárat ani trestat veřejně.
„Vidíte, důvěra budí lásku a láska důvěru. To otevírá srdce, a chlapci bez obav o všem hovoří s učiteli, asistenty a představenými. Rádi udělají všechno, co se jim přikáže, když vědí, že jim to přikazuje někdo, kdo je má rád. Hoši musí být nejen milováni, ale oni musí i cítit, že jsou milováni. Musí zde být účast na jejich chlapeckých zájmech, aby dovedli pochopit, že láska je pohnutkou i těch skutečností, které se jim přirozeně moc nelíbí, jako je kázeň, studium, sebezápor. Aby se naučili i toto přijímat s láskou a rádi.“ Takto cituje Dona Bosca jeho další životopisec Teresio Bosco.
Na základě svých zkušeností s mládeží sv.Jan Bosco stanovil pro vychovatele několik pravidel:
- Snaž se s každým často hovořit. Pokud zjistíš, že něco potřebuje, postarej se o to co nejdřív.
- Varuj se zvláštního přátelství a nadržování některým dětem.
- Co nejvíce se snaž podpořit schopnosti každého a podle toho rozděluj povinnosti, aby každý zastával to, k čemumá nejlepší předpoklady.
- Necítíš-li k mladým lidem lásku, nemáš-li pochopení a trpělivost pro jejich nezralé jednání, bylo by lepší, aby sis vybral jakékoliv jiné povolání.“
