Nejsem příznivcem masových akcí a ze setkání se sv. otcem v Brně jsem měla obavu.
Říkala jsem si, bude tam hodně lidí, nic pořádně neuvidím a ještě se budu muset plahočit několik kilometrů na tuřanské letiště, kde setkání mělo proběhnout. Prožiji mši svatou správně? Nebylo by lepší zapnout si televizi a zůstat doma? NEBYLO!!!
Když jsme autobusem přijížděli na dálnici bylo vidět veliké množství lidí mířící odhodlaně na letiště. Pohled na ty, kteří se rozhodli být se sv. otcem v Brně mě velmi povzbudil a od té chvíle jsem věděla, že svého rozhodnutí nebudu litovat. Příjemná byla ranní procházka po dálnici, kde člověk mohl sledovat východ slunce a navzdory velkého množství lidí, mohl být v tichu s Bohem.
Tuřanské letiště bylo rozděleno do sektorů od A0 - B16. Každý měl místenku s napsaným sektorem do kterého se pak zařadil. Když kolem našeho sektoru projížděl sv. otec hluboce se mě to dotklo.
Uvědomila jsem si, že je v něm mimořádným způsobem přítomen Pán Ježíš. Jemu svěřil starost o církev a on Benedikt XVI. to vůbec nemá lehké.
Při mši svaté jsem poznávala jak krásné různorodé společenství jsme vytvořili.
Schola, která zpívala při mši svaté.
Základní kameny, kříže, sošky, zvon atd., které měl požehnat sv. otec. Mezi nimi byl i základní kámen do kaple v Hudcově patřící do naší adoptivní farnosti Jeníkov.
Takto vypadalo podium, kde byla sloužena mše svatá.
Židle na kterých seděli kněží.
Kříž s pěti kapkami znázorňující pět ran Kristových.
Z celého setkání se sv. otcem na mě zapůsobil jeho zájem a snaha o nás a být s námi. Vnímala jsem milosti a radost.
Tohle bych určitě neprožila, kdybych zůstala doma.
DEO GRATIA za návštěvu sv. otce v naší zemi.
