Jistá Italka postižená roztroušenou sklerózou se uzdravila na známém mariánském poutním místě v Lurdech. „Je to dar Páně udělený prostřednictvím jeho svaté Matky,“ komentoval tuto událost její diecézní biskup mons. Francesco Antonio Nolé.
Paní Antoinetta Raco, která se léčila v nemocnice Le Molinette v Turíně, byla upoutána na lůžko od roku 2005 a letos při návštěvě Lurd nevysvětlitelně začala znovu chodit. Pouť do Lurd vedl právě biskup Nolé, který Vatikánskému rozhlasu řekl:
„Po návštěvě, kterou paní Antonietta vykonala na klinice v Turíně a po prohlášení profesora Chió, který řekl, že lékařská literatura nezná jediný případ samovolného ústupu této nemoci, můžeme říci, že se jedná o událost mimořádnou.“
Jaký je další postup při zjišťování, zda se jedná opravdu o zázrak?
„Nyní nám prof. Chió poskytne celou lékařskou dokumentaci a my ji pošleme do Lurd. Potom tamější lékařské konsorcium provede analýzu celého případu nejen z hlediska lékařského, ale také teologického. Pravděpodobně bude třeba také položit pár otázek paní Antoinettě popřípadě dalším svědkům.“
Jaký je Váš osobní dojem z celé události?
„Především mám velký respekt k této ženě, která se vydala do Lourd a nežádala nic než zemřít v pokoji. Říkala: „Nechci dojít stejného konce jako Welby (stejně postižený muž, kterého jeho blízcí odpojili od dýchacího přístroje), chci aby o mém životě rozhodl Pán, který je vládcem života“. Sama tedy žádala jen klid a pokoj pro sebe a celou rodinu. A potom prosila za milost pro jednu čtyřletou holčičku, postiženou toutéž nemocí jako ona. A navíc tato žena, poté co se jí dostalo tohoto velkého daru, nikomu nic neřekla. Nechávala si všecko pro sebe. Až když se vrátila domů, uslyšela vnitřní hlas, který jí žádal: „Řekni to, vyprávěj o tom!“ Ona na to odpověděla „A co mám říkat? Já si to nezasloužím, jsem nehodná…“ Pak jsem jí řekl a ujistil ji, že Pán jí dal tento dar nejenom pro ni, ale pro celé společenství, pro všechny, kdo se to mohou dozvědět, a skutečně od té doby prožíváme pozitivní důsledky této události.“
Je to fakt, který lidi zaráží, vzbuzuje u nich pochybnosti, naděje, jistoty…
„Zapálil toho, kdo měl víru, a otřásl svědomím těch, kteří byli vlažní a neteční. Mnozí přijali úmysl vydat se do Lurd a dát se tam do služeb nemocných. Potom se také vyrovnávají s nějakou nemocí a říkají si: tato žena obdržela zázračné uzdravení, ale nic nežádala. A objevují dobročinnost modlitby, modlitby za druhé…“
Co vlastně znamená jít do Lurd, odmyslíme-li si fyzická uzdravení, ke kterým tam občas dochází?
„Znamená to zakusit velké bratrství, které je objevováno ve službě druhým, dobročinnost darování a přijetí darováním se druhým bez očekávání jakékoli materiální či duchovní odměny. Právě tato služba se totiž stane odměnou.“
Říká biskup Francesco Antonio Nolé na okraj jednoho nedávného nevysvětlitelného uzdravení v Lurdech.
