Pokračování článku o cyklopouti z Vranova nad Dyjí do Jeníkova. Tentokrát se přesouváme již z Vysočiny přímo do centra Čech a směřujeme na sever.
Je úterý ráno a mi se probouzíme do chladného, avšak ne již promoklého počasí na Sázavě. Pani kostelnice nám otevírá i místní kostel, kde jsem se společně pomodlili ranní modlitbu. Pak už se cyklopoutníci odebírají ke svým "vozidlům", aby vyrazili na další část cyklopouti.
Za deštivého počasí se cyklopoutníci blíží čím dál víc našemu hlavnímu městu - Praze. Protože však začíná hustě pršet a nedaří se nám sehnat klíče od kostela, abychom mohli mít mši svatou, modlime alespoň společně ranní chvály. Pak se poutníci i v dešti vydávají na další část cesty.
Přes zdárný přejezd okrajovou částí města Prahy přijíždějí cyklopoutníci do Vinoře, kde jsme chtěli mít mši svatou, ale protože se opět nepodařilo sehnat klíče od kostela, přišel si na své jen náš "bratr osel". Po přestávce se pak cyklopoutníci opět za deště vydávají na další cestu. Zastavujeme se v Líbeznici a na faře prosíme o otevření kostela,abychom mohli slavit mši svatou. Tentokrát máme štěstí. Hodná pani kostelnice nám otvírá kostel a posléze s námi zůstává i na mši svaté. Po mši svaté se ještě modlíme modlitbu uprostřed dne. Pani kostelnice nám také něco povídá o významných místech tohoto kraje v době komunismu. Chvílemi to vypadá, že ji cyklopoutníci budou muset vzít s sebou, aby vůbec mohli odjet.
Nasyceni na duchu se vydávají cyklopoutníci na další část cesty. Je před nimi ještě téměř 45 km. Konečně jim také na cestu začíná svítit trochu sluníčko. Cyklopoutníci tohoto krásného počasí využívají a jedou, seč jim síly stačí. Ubytování na dnešní noc je až v Brozanech nad Ohří, kde jsme měli spát ve sportovní hale na vlastních karimatkách. Jaké překvapení však poutníky čekalo, když zjistili, že budou spát na postelích. Zprvu se někteří bránili, ale nakonec si myslím, že byli moc rádi. Společný večer byl v jedné místní hospodě, kde jsme si dali večeři, a kde také někteří z nás měli příležitost k evangelizaci. Večer jsme pak zakončili společnou modlitbou již ve sportovní hale.
Na středu ráno ohlásil "vedoucí výpravy" Zdeněk, že je třeba vyjet v 7.00 hodin, protože pokud nevyjedeme, bude pršet. Mnozí cyklopoutníci však toto"prorocké" slovo podcenili a odjezd byl tudiž posunut. Když už byli cyklopoutníci nachystáni vyjet, proběhla ještě krátká ranní modlitba a v tom začalo pršet. Vrátili jsme se proto na modlitbu ranních chval do tělocvičny. Potom si cyklopoutníci nasadili pláštěnku a vyjeli na poslední úsek společné pouti. Před sebou měli asi 40 km, avšak cesta byla velmi kopcovitá, neboť jsme se ocitli v Českém středohoří.
Počasí nám na letošní cyklopouti skutečně nepřálo. I dnes to vypadá, že bude pršet celý den. Poutníci jsou však rozhodnuti dojet do cíle na kole. Proto jsou zastávky dnes jen vyjímečně. Projíždí se také Třebenicemi, kde se modlíme u fary, kde byl zavražděn otec Ladislav Kubíček v roce 2004. Dále už čeká cyklopoutníky stoupání pod Milešovku a pro mnohé z nich pak i téměř 10 km úsek cesty, který vede z kopce. Do Jeníkova pak příjíždí cyklopoutníci něco málo po 11.00 hodině a při vjezdu do Jeníkova jsou vítáni místními zvony v kostele. Po krátké přestávce je sloužena mše svatá v místním kostele, které se účástní i několik zdejších obyvatel. Někteří teké využíváji příležitosti, aby se pomodlili u obrazu Panny Marie, Matky důvěry.
Na závěr pak čekalo na cyklopoutníky královské pohoštění o třech chodech a kávě s vynikající bábovkou. Toto vše pro nás připravila pani Horvátová z Lahoště, která patří pod jeníkovksou farnost a také pani Salačová, farnice z Jeníkova. Po výdatném obědě jsme pak ještě s místními ženami chvíli poseděli, popovídali a zahráli něco na kytaru. Odjezd byl naplánovaný zhruba tak na 15. hodinu, ale v Jeníkově nám bylo tak dobře, že se nám nechtělo ani odjíždět. Po naložení kol na vozík za auto, jsme se ještě šli krátce pomodlit do místní kaple sv. Anny, potom jsme udělali poslední společné foto v cíli a vyrazili zpět na Moravu. V Praze jsme měli ještě krátkou zastávku, abychom vyložili dva cyklopoutníky, kteří pokračovali vlakem do Olomouce.
Do svých domovů jsme dorazili pozdě večer, ale troufnu si říct, že šťastní, že jsme tuto cyklopouť mohli společně uskutečnit. A jaká byla cesta zpátky? Na to se podívejte na fotky. Závěrem bych, jako řidička doprovodného vozidla, ještě moc ráda poděkovala všem cyklopoutníkům, kteří jeli letošní pouť. Počasí bylo totiž opravdu velmi nedobré, většinu cety se jelo v dešti, ale nikdo z nich to nevzdal. Díky za vaši oběť!!! Taky díky za modlitby těch, kteří nás na naši cestě do Jeníkova provázeli.
