Nabízím článek o tom, jaká byla letošní cyklopouť z Vranova nad Dyjí do Jeníkova. Článek je psán pohledem řidičky doprovodného vozidla. Pro velké množství fotek je článek rozdělen na jednotlivé dny.
Letošní, již IV. cyklopouť z Vranova nad Dyjí do Jeníkova začala v neděli 21.6. v 15.00 hodin na dvoře fary ve Vranově nad Dyjí, kde dostali cyklopoutníci, kterých bylo letos 8, z toho jedna žena, požehnání na cestu. Byl zde také krátký rozhovor s vedoucím cyklopouti -Zdeňkem. Také bylo fotograficky zdokumentováno, na jakých kolech někteří poutníci vyjíždí a s jakou výbavou.
Spolu s cyklopoutníky jelo také doprovodné vozidlo, které mělo sloužit jako jistá záchrana pro ty, kteří by už nemohli. Po požehnání se cyklopoutníci vydali na první etapu své pouti, která byla dlouhá asi 50 km. Vzhledem k poměrně dobrému počasí jeli cyklopoutníci jako blesk. Cestou také doplňovali svoje fyzické síly, které jim jízdou na kole mizely.Ostatně podívejte se sami.
Cesta do Nové Říše, kde jsme měli první noclech, vedla pěknou krajinou. Po příjezdu do Nové Říše šli poutníci poděkovat nejprve do kostela, který byl ještě otevřený. Po krátké modlitbě pak někteří šli prosit o ubytování, které zde bylo již předem domluvené. Večerní program byl společný a byl zakončen modlitbou.
V pondělí 22.6. dostali ráno cyklopoutníci od otce opata Kosíka požehnání na další cestu a po krátké modlitbě pak poutníci vyrazili na další část cesty, která byla dlouhá téměř 120 km. Cesta vedla přes Vysočinu a projíždělo se i historickou částí Telče.
Protože počasí nevypadalo moc dobře, snažili se cyklopoutníci ujet co nejvíce cesty do doby, než začne pršet. Vysočina není zrovna rovný terén a tak někteří poutníci jeli na kole tak jak to pro ně bylo nejjednodušší. Důležité však bylo, že to nikdo nevzdával. První větší zastávka byla asi po 30 km v Horní Cerekvi, kde se poutníci posilnili nejen na těle, ale také na duchu, protože jsme zde měli modlitbu ranních chval.
Po nabrání sil se vydali cyklopoutníci na další úsek cesty, který směřoval k Pelhřimovu. Avšak počasí se začalo kazit, až nakonec začlo hustě pršet. Naštěstí jsme našli dobrý a prostorný přístřešek, kde nepršelo a rozhodli jsme se, že zde bude mše svatá a že snad mezi tím přestane pršet.
Mše savtá byla odsloužena,ale počasí se nezpravilo. Pršelo pořád a navíc bylo docela chladno. Rozhodli jsme se proto, že se ještě pomodlíme modlitbu během dne a také jsme zazpívali několik písní s kytarou. Po necelých dvou hodinách čekání, jestli přestane pršet nebo ne, jsme šli poprosit o trochu teplého čaje do jednoho místního domu. Nejprve nás pani nechtěla pustit ani dovnitř domu,ale nakonec nás přeci jen pozvala dál a ještě jsme dostali plný hrnec teplého čaje pro ostatní. Někteří si ho vylepšili ještě medem nebo slivovicí.
Protože ani potom pršet nepřestávalo, rozhodl se otec Pavel, že dobře využije čas. Vytáhl si spacák a šel spát.
Ani po třech hodinách, kdy jsme se modlili a čekali, jestli bude lepší počasí, nepřestalo pršet a proto se cyklopoutníci rozhodli, že naloží kola na vozík a do cíle dnešního dne dojedeme autem. Před sebou jsme měli ještě asi 80 km, tudiž poměrně dlouhou cestu. Pro mě, jako řidičku doprovodného vozidla byl toto jeden z pěkných zážitků cyklopouti, když jsem mohla vézt auto plné mužů a ještě k tomu řídit. Mnozí muži to určitě i ocenili, neboť po třetím desátku růžence nastalo v autě naprosté ticho, protože všichni usli. Ve Vlašimi jsme pak ještě doplnili zásoby jídla. Než někteří z nás nakoupili, využili někteří z nás správně čas a začetli se do časopisu "Milujte se".
Na Sázavu, kde byl náš další nocleh jsme dorazili večer. Již dopředu jsme věděli, že toto krásné místo, kde žil svatý Prokop bude bez elektriky. Ale, jak uvidíte na fotodokumentaci, vůbec nás to nezaskočilo. Dokonce jsme měli i vynikající věčeři, kterou vařili pánové. Tento další den společného cykloputování a částečně i "mikrobusové" pouti jsme zakončili modlitbou před spaním při svíčkách.
A jak se jelo cyklopoutníkům další den a co všechno zažili se můžete dočíst v následujícím článku.
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
