Jaké bylo putování Českým středohořím a co všechno jsme společně zažili se dozvíte v následujícím článku.
V sobotu 16.5. jsme s požehnáním otceTomáše vyšli na další úsek naší cesty, který vedl již krásnou krajinou českého středohoří.
Cestou jsme se modlili ranní chvály a zpívali, aby se nám lépe putovalo. Nechyběla ani modlitba růžence. Asi po 10 km byla zastávka v Třebenicích, kde jsme se občerstvili a doplnili svoje zásoby.
Po velmi krátkém odpočinku, jsem se pomodlili u pamětní desky, která je na zdi fary, kde byl v roce 2004 zavražděn otec Ladislav Kubíček.
Naše pěší pouť pak pokračovala do nedaleké vesnice s názvem Teplá, kde nám naši duchovní otcové poskytli duchovní stravu, když nám sloužili mši svatou, které se k naší velké radosti zúčastnilo i několik místních obyvatel.
V Teplé, jsme již před dvěma roky byli pozváni na malé občerstvení do jedné místní rodiny. Ne jinak tomu bylo i letos. I zde moc děkujeme za velmi milé přijetí a všechna dobrodinní, která nám zde byla prokázána. Při odchodu pak ještě na místní zahradě bylo uděláno společné foto.
Potom jsme se vydali na další úsek naší cesty, který tentokrát končil pod Milešovkou. Někteří poutníci se po krátkem odpočinku vydali ještě i na vrchol Milešovky. Ostatní pak vyrazili směr Kostomlaty, kde pro nás bylo připravené ubytování v místní škole.
Večerní program byl trochu netradiční. Na úvod nám otec Marek přečetl několik zajímavých postřehů z časopisu Světlo. Potom se spolu s otcem Nikem, nad těmi kdo chtěli krátce modlili za uzdravení. Po skončení modlitby pak následoval další úryvek od sv.Pavla, nad kterým jsme opět diskutovali. Na závěr jako již tradičně byla modlitba před spaním.
V neděli 17.5. jsme se ráno vydali na poslední úsek naší cesty, který opět vedl krásnou středočeskou krajinou. Opět jsem se modlili, zpívali, rozjímali.......
Jedno z naších duchovních zastavení pak bylo v Křemýži, kde jsme se v kostele sv. Petra a Pavla pomodlili litanie ke svatému Pavlovi a také si poslechli krátký historický výklad k místnímu kostelu. Nakonec jsme si ještě vyslechli i dvě skladby, které nám byly zahrány na místních varhanách.
Po duchovním občerstvení jsme pak ještě nakrmili našeho „bratra“ osla (tělo) a za zpěvu písní jsme vyšli k našemu konečnému cíli.
Po několika málo ujitých metrech jsme v dáli zahlédli poutní kostel v Jeníkově, proto jak již bývá při pěší pouti tradicí, jsme všichni poklekli a pomodlili se. Od této chvíle pak někteří odvážní poutníci putovali bosí. Opět jsme zpívali, modlili se a byla ještě i příležitost ke svátosti smíření.
Po pár kilometrech jsme pak doputovali do první vesnice, která již spadá pod jeníkovskou farnost, a kde nás přivítal otec Nik.
Dál jsme pak šli do Hudcova, kde jsme se krátce pomodlili na místě, kde dříve stávala kaple a odtud již naše kroky směřovali do Lahoště, kde dnes stojí krásně opravená kaple, ve které se konají bohoslužby. Zde jsme se pomodlili bavorské litanie.
Na poslední asi 2 km se k nám připojili ještě i místní obyvatelé, takže nás už nyní putovalo téměř 50. Za zpěvu písní, které byli prokládány modlitbou jsme jako pěší poutníci dorazili po poledni do chrámu svatého Petra a Pavla v Jeníkově.
Nejprve jsme se pomodlili u obrazu Panny Marie modlitbu k Matce důvěry a potom se už připravovali na slavnou mši svatou, kterou spolu s našimi duchovními otci, kteří nás na pěší pouti provázeli přijeli slavit i otec salesián z Teplic a také pan děkan.
Po mši svaté pak bylo „královské“ pohoštění na místní faře, které nám připravili místní farníci. Velké Pán Bůh zaplať za vše. Po vydatném občerstvení „bratra“ osla, jsme se ještě šli pomodlit do místní kaple svaté Anny a potom se začali pomalu rozjíždět do svých domovů.
K závěru ještě nabízím jen tak několik fotek z našeho společného putování.
Na úplný závěr pak nabízím k shlédnutí ještě několik fotek, na kterých jsou výšivky,které dělaly místní ženy v Lahošti, a které jsou nejen nádhernou ozdobou místní kaple, ale též některé z nich slouží k Boží oslavě. Všechno je to ruční práce a ženy, které tyto výšivky dělali si zaslouží obdiv. Díky za tak krásné věci.
