Každou 1. sobotu bývá pravidelná měsíční pouť v Hlubokých Mašůvkách.
Kázání ze mše svaté si můžete poslechnout na
www.tv-mis.cz Jak tuto pouť prožívala slečna Míša Klímová si můžete přečíst.
„Ó, Matko Páně, Matko rajských krás, ty víš, co srdce tíží...“, a proto ti to jedeme o první sobotě v měsíci svěřit do Hlubokých Mašůvek a poděkovat za všechny milosti.
Cestě sice předcházelo mnoho dramatických změn, kdo s kým pojede kterým autem a zda to vůbec stihneme, ale s Boží pomocí jsme pět minut před 18. hodinou dorazili ke kostelu. Po přivítání P. Jindřichem Bartošem a brněnským děkanem od sv. Jakuba P. Václavem Sloukem, pro tuto pouť hlavním celebrantem, jsme vyšli průvodem na prostranství před lurdskou jeskyňkou, protože se nad námi klenula blankytná obloha a sluníčko hřálo. Jak krásná je také rozkvetlá „Getsemanská zahrada“ se sochou Ježíše při cestě, zdobené obrázky mnoha poutních míst, která vede do zelení se odívajícího lesa!
Po modlitbě růžence začala pod širým nebem mše svatá. Hudební doprovod k poutním písním zajišťovali muzikanti s dechovými nástroji. V kostele zůstali ti, kterým už nohy tak dobře neslouží, a ti, kteří chtěli očistit svá srdce ve svátosti smíření, ale mše se účastnili spolu s námi díky dobrému ozvučení.
Otec Václav při své promluvě zmínil krásnou myšlenku: Tak jako apoštol Jan pod Ježíšovým křížem přijal Pannu Marii k sobě, máme ji i my přijmout do svého života, aby nám byla oporou stejně jako apoštolům po Ježíšově nanebevstoupení.
Po kázání byl požehnán obraz Panny Marie z Foix, který bude viset v kostele nad vchodem do sakristie. Po mši svaté pouť vyvrcholila přímluvnými modlitbami a svátostným požehnáním. Se zmíněným obrazem Panny Marie jsme pak ještě průvodem obešli náměstí. Tím pouť oficiálně skončila. Pozdravili jsme se se svými přáteli a již za tmy se vraceli do Štítar. A ne s prázdnou – s radostí v srdci, novou nadějí a důvěrou v naši nebeskou Maminku.
