Již téměř 13 roků se vždy 15. dne v měsíci koná ve Vranově nad Dyjí pouť k Panně Marii - Matce Naděje. Ani tentokrát tomu nebylo jinak.
Po modlitbě svátostného růžence jsme slavili mši svatou a následovala modlitba chval a pouť byla zakončena průvodem ke Sv. Janu Nepomuckému a litaniemi k tomuto světci.
Ve své promluvě P. Plíšek hovořil o tom, jak každému z nás při křtu bylo věnováno
"zrníčko" víry. Teď záleží jen na nás , co s ním bude. Necháme - li ho uvadnout jako čerstvě nařezané květiny, či si ho budeme vážit a opatrovat jako vzácný poklad.
Můžeme se také zamyslet nad tím, co pro nás skončilo a co ne.
Jak víru prožíváme a kým pro nás Pán Ježíš je. Zda spolupracujeme s jeho milostí a necháme-li se proměňovat k obrazu Božímu. Je-li naše srdce otevřené pro Pána a s jeho pomocí dovedeme vnímat potřeby druhých.
...
VÍRA nám byla dána do srdce a je nejen dar, ale i úkol.
Je potřeba modlit se, chodit ke svátostem, žít s církví, číst duch. literaturu.
Člověk se má tímto povzbuzovat ve víře a ne tvrdit, že nám víra nic nedává. Mnohohodinovým sledováním televize, čtením pochybných knih se z nás stává duch. lenoch tzn. že jsme proto nic neudělali?!
Zde také vytváříme podmínky pro víru.
Vzpomeňme na Ignáce z Lyoly, který říká:
"Dělej jako by to všechno záleželo jen na tobě a modli se, jakoby to záleželo jen a jen na Bohu."
Pán Bůh si na vše stačí sám, ale je-li člověk pozván ke spoluúčasti v konání dobra, má konat! A tak vtisknout kamínek do mozaiky stvořeného světa.
Když nic nedělám, co tam vtisknu?
Kolikrát se ptáme zda to, co děláme, má nějaký smysl, hodnotu?
Ale Boží milost "drží naši ruku" a to, co konáme, je sice kostrbaté, neumělecké, ale Pánu Bohu milé.
Protože jsme nesložili ruce v klín a svým životem na volání Boží odpovídali. Amen...
zástupce české země,
shlédni na nás, na svůj národ,
pamatuj na své plémě,
vypros nám u Boha milost,
bychom se mu líbili,
podle víry živi byli,
jak jsme při křtu slíbili.
