Před časem zde vyšel článek, kde bylo napsané, že v Kostelním Vydří je letos vyhlášen jubilejní rok. V tomto článku bych Vám chtěla nabídnout ohlédnutí do historie, co se týká vzniku tohoto poutního místa.
Vznik poutního místa na kopci nad obcí je spojen s osobou Karla Felixe z rodu Slavatů (+1712). Ten v mládi padl při lovu nešťastně do vlčí jámy a v ohrožení života slíbil vstoupit do řehole, výrazně uctívající Pannu Marii. Zachráněn, stal se bosým karmelitánem a žil nakonec v Římě. Při jeho návštěvě v rodné Telči se mu vyderský baron Gerhard Jindřich Butz z Rolsbergu svěřil, že obrázek Panny Marie na stromě na kopci u Kostelního Vydří obklopuje každou sobotu – v den věnovaný úctě Panny Marie – zvláštní záře. P. Felix doporučil baronu postavit na tom místě mariánskou kapli. Byla zbudována v roce 1709, baron se svou manželkou do ní věnovali milostný obraz Panny Marie Karmelské a P. Felix kapli vysvětil. Paprsky na rámu obrazu legendu o původní záři připomínají dodnes. Tím byl položen základ mariánského putování na toto místo.
Roku 1737 byla kaple rozšířena. Při jejím posvěcení v ní sloužil svou první mši mladší syn majitele panství Josef Ignác Butz, pozdější kanovník brněnský a olomoucký. Ten dal pak v letech 1746 -1752 na jižní straně návrší vystavět rezidenci, určenou pro karmelitány. Od roku 1752 tu byl ubytován kaplan. Poutníku i bohoslužeb přibývalo.
K mariánské kapli pak byla přistavěna kostelní loď, nejdříve dřevěná, později nynější zděná. Původní kaple se stala presbytářem kostela. Dalším významným dobrodincem byl přitom bratr Josefa Ignáce, také kanovník v Olomouci, Jan Matěj Butz z Rosbergu. Zemřel roku 1803 a je pochován v ně kostela při vchodu za hlavním oltářem.
Poutní a stavební rozmach se ovšem zastavil, záměr uvést na poutní místo řeholníky se již neuskutečnil. Společností pronikal duch osvícenství. Hrozícímu záboru kostela a kláštera pro nenáboženské využití se podařilo zabránit jen díky úsilí vyderských obyvatel, kteří se raději zřekli kostela ve vsi a žádali, aby farní správa byla přemístěna od „dolního“ kostela na poutní místo 1787. Od té doby se rezidence stala farou.
Karmelitáni přišli do Vydří teprve 1.7. 1908, a to z Rakouska. Přičinili se o to brněnský biskup Pavel hrabě Huyn a patron farnosti – rodina Dalbergů z dačického zámku. Nepřišli sem ovšem karmelitáni bosí – tedy z řádu, k němuž patřil Felix Slavata – ale karmelitání původní řádové větve. Nejvýraznější osobností byl představený P. Telesfor Hardt. Uměl velmi dobře česky, což bylo v této české farnosti důležité. Několika zdejším chudým chlapcům umožnil středoškolská studia, aby se mohli – pokud by se proto po maturitě rozhodli – stát karmelitány a kněžími. Povolání karmelitána si zvolil a do budoucna velmi důležitou osobou se stal Antonín Valena, řádovým jménem Prokop, rodák z Prostředního Vydří. V roce 1931 byl ve Vydří ustanoven převorem a zároveň farářem. Kromě něj tu byl ještě jeden německý karmelitán. Mladá naděje – student teologie bratr Albert Kavka – onemocněl tuberkulózou a byl předčasně vysvěcen na kněze a na jaře roku 1934 zemřel. Ale přišli nový uchazeči: František Minařík (později P. Metoděj) a vyderský rodák Leopold Karásek (později P. Melichar). Přípravu pro řeholní život a studia vykonali v německých klášteřích.
Tři čeští karmelitáni se sešli ve vyderském klášteře ke komunitnímu životu a klidné práci teprve po skončení druhé světové války. Ale po násilném zásahu proti řeholím v roce 1950 mohl ve Vydří zůstat pouze jediný kněz. P. Melichar, P. Prokop a P. Metoděj byli internováni v Želivě. Potom nějakou dobu nesměli vykonávat kněžskou službu, než jim bylo režimem dovoleno vypomáhat u řeholních sester a ve farnostech v pohraničí. P. Prokop Valena v roce 1971 zemřel. Páter Melichar Karásek působil v Kostelním Vydří až do své smrti v roce 1985. Na P. Metoděje se koncem 70 let obrátili tajně se žádosti o vstup do řádu nový uchazeči. Setkával se s nimi po taji jednotlivě i na společných setkáních. V létě roku 1985 navštívil Československo karmelitán z Říma P. Redemptus Maria Valabek a tlumočil P. Metodějovi, že generál řádu P. John Malley s vývoj u nás souhlasí. Bratří pomalu přibývalo a při převratu v roce 1989 bylo v Čechách a na Moravě jedenáct bratří se sliby a tři novicové. Ti všichni ovšem žili mimo Kostelní Vydří.
Něco z této historie nám připomíná také lesní hřbitůvek, založený na nedalekém návrší v roce 1913. Jako první tu byl pochován patron kostela Bedřich svobodný z Dalbergu, později i ostatní členové jeho rodiny: syn Josef, manželka Karolína a její matka a na konec druhý syn Johann Dalberg, jímž rod vymřel. Z karmelitánu tu odpočívají dva členové oné první německé komunity a zmíněná P. Albert Kavka. Hroby P. Prokopa Valeny a P. Melichara Karáska můžeme najít na hřbitově dole u vsi, kde odpočívají obklopeni okruhem svých příbuzných a rodáků.
Co se týká interiéru kostela, je dnes ze značné části určen působením karmelitánů na počátku našeho století. K dvoustému výročí poutního místa nechali bratři celý kostel vymalovat obrazy s mariánskou a karmelitánskou tematikou.
O něco málo později byly pořízeny lavice a zpovědnice. Ze staršího vybavení zůstaly křtitelnice a kazatelna a dva boční oltáře: sv. Kříže a sv. Jana Nepomuckého.Po liturgické reformě druhého vatikánského koncilu byly doplněny ambon a oltář čelem k lidu.
Jak již bylo zmíněno na začátku, je tomu letos právě 300 let, co toto poutní místo Panny Marie vzniklo. Brněnský biskup Vojtěch proto tomuto poutnímu místu udělil milost plnomocných odpustků.
Myslím, že stojí za to, toto krásné poutní místo navštívit a načerpat zde duchovní sílu pro každý den.
