Ohlédnutí za exerciciemi pro soluňáky...
Již po čtvrté se konala v Prosiměřicích duchovní obnova exercičního typu pro soluňáky. Téma bylo Svatý Pavel a Soluňané.
Duchovní obnova začala 22. 1. a skončila 25. 1. 2009. Během exercicií jsme probírali 1. list Soluňanům. Většinou, když meditujeme nad textem (nebo alespoň já), tak si vezmeme nějaký úsek (odstavec, kapitolu, příběh) a nad tím přemýšlíme. Tentokrát jsme ovšem nemeditovali nad stránkou, odstavcem... , ale nad pár verši. A divili byste se, co se dá jen v prvním verši najít.
Začali jsme asi v 18:00 modlitbou svatého růžence. 1. přednáška byla z 1.listu sv. apoštola Pavla Soluňanům (přesněji 1Sol 1;1-3). Za každou přednáškou budu psát několik myšlenek: Jsme ve spojení s Bohem? Do Boží rodiny jsme byli přijati při křtu. Tehdy jsme byli spojeni s Bohem. A žijeme ze křtu? Denně musíme bojovat proti sklonu ke zlému, odříkat se zla v jakékoliv podobě. A to hned, jinak hrozí nebezpečí, že hříchu podlehneme. Sv.František Saleský říkal příběh o soudku medu a kapce jedu: Když je v soudku medu jen kapka jedu, tak ten med přece jíst nebudeme. Stejně tak i když je dobrý nápad, dobrá věc, ale je tam jen trochu něco špatného, už to nemáme příjmout. Doufám, že nikoho neurazím, když uvedu příklad z české historie:
Jan Hus viděl, jak je velká část církve zkažená. A tak jednou dostal výborný nápad: Někdo musí církev napravit. Tak začal vystupovat jako reformátor. V mnoha ohledech měl pravdu (soudek medu). Ale zmínil se i o neposlušnosti vůči papežům, když nejsou úplně správní (kapka jedu). A tak po něm v českých zemích 20 let zuřila válka.
Musíme vždy věřit v Boha Otce, Syna i Ducha Svatého. Důvěru v Boha musíme uvést do všech rozměrů našeho života. Milost je nezasloužený dar. Bůh nám dáva mnoho milostí každý den. Tak proč mu za ně občas nepoděkovat? Máme v srdci pokoj? Musíme mít takový pokoj, aby se v něm utopil nepokoj ostatních.
Mezi přednáškami byla vždy pauza - hodina, půl hodiny... Druhá přednáška byla podle 1Sol 1;2-4. Musíme děkovat, být vděční vůči lidem, ale hlavně vůči Bohu. Pán Bůh nebude o naši chválu větší, ale jednou si jí určitě povšimne. Máme se modlit za nevěřícící, vždy se vracet k modlitbě, mít činorodou víru a obětavou lásku.
Třetí přednáška byla podle 1Sol 1;3-5. Musíme mít naději vytrvalou. Nic nemáme vzdávat, ale máme věřit Božím slibům.
Svatých je plné nebe,
je tam místo i pro tebe!
Jsme Bohem milovaní. Měli bychom být věrohodní a nechovat se proti tomu. Kdo se chová vždy dobře, nemůže být zaskočen. VBZ=všechno bude zveřejněno. Modleme se Anděl Páně - už jednou to zachránilo Evropu.
Čtvrtá přednáška byla podle 1Sol 1;5-8. Nemějme falešné ohledy. Mějme dobré vzory. Hodně setrvávejme s Pánem (modlitbou před svatostánkem, přijímáním svátostí). Modleme se za nová kněžská a duchovní povolání (je to potřeba). Přijímejme svátosti s užitkem. Uvědom si, že ve svatém přijímání je opravdu Pán Ježíš. Tak ať to není, že si stoupneš na konec fronty, pomodlíš se Otče náš a tím to končí. Právě naopak, ještě po mši si vzpomeň, co se před závěrečnou modlitbou stalo za obrovskou věc. Připravujme se na sv. přijímání předem. Už hodinu přede mší nejméně mysli na přijímání, protože svaté přijímání je jedna z věcí, které tě dokážou zapálit. Zapálit jiné můžeš jen tehdy, pokud ty sám hoříš.
Pátá přednáška byla podle 1Sol 1;8 Celý náš život ať je prodchnutý vírou. Za všech okolností jednejme tak, jak se to líbí Bohu. Vždyť víra se pozná podle skutků. Nebojme se smrti. Smrt je jen součást života a čas setkání s Pánem. Tím ale nemyslím, abychom spáchali sebevraždu nebo něco takového.
Šestá přednáška byla podle 1 Sol 1;8-10. Nenechávejme si víru pro sebe.
Musíme si upevnit víru tak, abychom ji dokázali obhájit. K upevnění víry přidám jeden příběh, který se opravdu stal:
Mám jednoho příbuzného. Je to starší pán. Jednoho dne dostal infarkt. Doktor v nemocnici, když ho viděl, prohlásil, že jestli se z toho dostane, bude to zázrak. Tak jsme se modlili, modlili, poprosili jsme o modlitbu všechny známé, kněze i laiky... Asi po třech týdnech se jeho stav začal zlepšovat. Doktor tentokrát řekl, že to, že to přežil, je zázrak a zásah z vyšší moci. Za tento příběh bych skočil do ohně a podobných příběhů je nepočítaně.
Nebuďme jen těmi, kdo o víře mluví, ale buďme dobrými lidmi. Vytvářejme ovzduší, aby nás lidé měli rádi. Modleme se za víru. A musíme dorůst k obrácení.
Během exercicií jsme se jeli podívat na místo, kde se narodil jeden z nejvýznamějších světců Polska a Rakouska: Klement Maria Hofbauer - do Tasovic.
Děkuji o.Marku Dundovi za myšlenky, které nás určitě ,,pokopnou" na naší cestě dopředu. Dále děkujeme manželům Dundovým, že nám tak dobře vařili a v neposlední řadě všem soluňákům, co tam přijeli, neboť bez nich by se exercicie také nekonaly.
