.jpg "Příroda")
Podle starého zvyku bývá v období masopustu pochovávána basa, jako symbol přípravy na vstup do postní doby. Přinášíme zde řeč faráře při pohřbívání BASY v Zámeckém hotelu.
Vážené dámy a pánové, vážení pozůstalí, vážení smuteční hosté,
nečekejte řeči sprosté,
bude to však velmi prosté.
Mám tu opět promluvit
trochu snad i potěšit,
některé i poděsit...
Nemyslete přátelé,
že to bude veselé…
Zas semelu, však to znáte,
pěkně páté přes deváté.
Pohřbívání BASY,
to je chvíle pro trapasy…
Kdo tam hlučí?!
Kdo tam šumí?!
Ať hned zmlkne
A sem čumí!!!
Když teď basu pohřbíváme,
křesťanský zvyk vykonáme.
Je to chvíle k zamyšlení
a života napravení.
Teď je ještě Masopust,
od středy však pouze půst.
Masopust je čas k dovádění,
tancování, skotačení.
Když však basu pochováme,
rozvernost tím odkládáme.
Tento starý dobrý zvyk,
Nesmíme dnes pokazit.
Od popeleční středy teď,
Na pokání dát se hleď.
Čtyřicet dní netancuj,
Neplesej a nefetuj!
V pátek se vždy přísně posti,
Nezeslábnou ti tvé kosti.
Dělej denně pokání,
To tě z pekla zachrání.
Dost jste toho natropili,
Kéž byste se polepšili,
kostel častěj navštívili.
Doba postní přichází,
Náprava ji provází.
Pohřeb basy,
ten to hlásí,
Nastávají vážné časy.
Vyzývám teď přítomné:
poproste nepřítomné,
by se příště zpřítomnili,
pohřeb basy podpořili.
Přes globální oteplení,
Vranov v krizi ještě není.
Nemám slova medová,
je zde doba ledová.
Chovejme se jako lidi,
Boží oko všechno vidí,
jeho nikdo neošidí...
Vranovská Country taneční skupina,
si prý pěkně počíná.
Pamatuje nejvíce,
na lidové tradice,
což nás těší velice.
To, jak tančí českou besedu,
by jistě nadchlo i Petra Nezvedu.
Maminkám též zatančete,
něco za to dostanete…
Ve škole je vybíleno,
a pro žáky připraveno,
by vše bylo, jak má být,
třeba střechu opravit.
Musím říci bohužel,
že pan doktor ochořel.
Kéž by dlouho nechořel…
Za rok a půl volby budou,
znojemsko jde cestou rudou.
Třeba rozum zapojit,
a i paměť posílit.
A ti naši politici,
ať jsou dobra služebníci!
Vranovský kostel Panny Marie,
mimořádně vzácný je.
Norské fondy na něj miliony přispějí,
firmy už se ucházejí.
Lidé nám zde umírají,
nové děti přibývají.
Toť koloběh života,
nejhorší je samota.
Sejdeme se na věčnosti,
ne však všichni do radosti.
Rozhodne to závěr tvůj,
tak na Boha pamatuj!
Dům u Trochtů byl postižený,
nejdřív ohněm prohořený,
potom vodou protečený,
no řekněme vytopený.
Některých se zmocnil strach,
byl tu taky sebevrah.
Není všechno veselý,
někdo ukrad anděly.
A nejeden zase,
chová se jak (to) prase.
Nechci všechny jmenovat,
mohou se teď červenat.
U svatého Nepomuckého Jána,
zastávka je vyreferendována
- u Formosy po té bude klid,
u Jána se mohou čekající rozmodlit.
Zní to jako pohádka,
ve školce bude ekologická zahrádka
a před školkou slušná cesta,
mohou přijít hosté z města.
Policii máme též,
- na ty si hochu nepříjdeš.
Vždyť na místě zločinu,
jsou v zápětí po činu.
Vše pak řádně prošetřují,
zkoumají a zapisují,
své úspěchy archivují.
Nespoléhaj na náhodu,
stojí často u přechodu,
začali vše „nově“ brát,
chtěj Chránit a pomáhat.
Ta prosívka v Zátiší,
nejednoho potěší,
tam dětské hřiště chystá se,
„jen“ sto tisíc hledá se.
Něco už nám přispěl Kraj,
v Zátiší teď bude dětský ráj…
Mohu nejen pochválit,
též bych mohl zostudit.
Na lodích je lidí dost,
ožral se prý jistý host.
Kousek zídky u hřbitova,
asfaltka se dělá nová,
park zavírá svoje brány,
Ivoš hraje na varhany.
Košt vinařů má svůj zvuk,
o problémech už ani muk.
A co na závěr mám říci?
Pozůstalí, přísedící???
Svatou vodou pokropeni,
Mojí řečí občerstveni?
Vyložte si všechno v dobrém,
Nehledejte v ničem problém.
A až zase přijde jaro,
Pořádně si zkraťte háro!!!
A ty baso, spi v pokoji,
Jak slepice na hnoji.
Vy všichni ji přejte klid,
Postní dobu pojďme žít!!!
.jpg "Příroda")
.jpg "Příroda")
.jpg "Loď na jezeře")
