Srdečně zveme všechny, kdo se nemohli účastnit naší pouti do Říma alespoň na krátké přiblížení toho, co jsme tu zatím mohli vidět.
Kolem sedmé hodiny ranní jsme přijeli do Assisi.
Naše cesta vedla nejprve ke kostelu San Damiano, který opravil sv. Fratišek se svými spolubratry, když tak porozuměl Boží vůli, že má opravit Boží chrám. Později poznal, že tím chrámem je celá církev, která byla ve Františkově době vzdálená od Krista. Tedy někteří její členové. Tady nám hodní bratři františkáni umožnili sloužit mši svatou, i když jsme přijeli brzy.
Tak jako v ČR vidíme hrušky, jabloně, meruňky, tady rostou samé olivovníky, občas pomerančovníky a citroníky. U kostela San Damiano mají celou plantáž.
Jezdící schody nás vyvezly až k městu Assisi a dále jsme směřovali k bazilice sv. Kláry, kde jsou uchovány její tělesné pozůstatky a také např. oblečení, které nosila.
Bazilika sv. Kláry.
Od sv. Kláry, se kterou se někteří velmi těžce loučili, vedla naše cesta ke sv. Františkovi, jejímu velkému bratrovi.
Sv. František.
Po prohlídce, modlitbě a občerstvení následoval asi tříkilometrová pouť do Porciunkule, místa, kde žila sv. Klára po přijetí sv. Františkem do jeho společenství a sv. František zemřel
Překvapil nás pěkný zvyk. Lidé si připomínají výročí úmrtí svých blízkých "plakátovým" oznámením na plakátových deskách.
Přestože se jeden z nás trochu ztratil, šikovný řidič celkem dohnal zpoždění. Sotva se někteří domodlili modlitbu s úmyslem, aby se ztracený člověk našel, někteří ho v dálce uviděli...
A pak už nás od Říma vzdaloval stále méně a méně kilometrů. Cestou O. Jindřich pustil dokument o našem cílovém městě - abychom se s ním trochu seznámili... a najednou jsme byli tam. Čekala nás výborná večeře. Pak senámení se s poutním domem Velehrad a honem spát. Mnozí toho totiž cestou moc nenaspali.
Úterý - první den v Římě
Ráno nám o. Jiří rozdal přístroje se sluchátky, díky kterým jsme mohli poslouchat výklad v bazilikách, aniž bychom nějak víc rušili posvátnou atmosféru. Ne jako např. v chrámu sv. Víta v Praze, kde jedna skupina překřikuje s druhou.
A už jedeme autobusem k místu stětí sv. Pavla. Je to celý komplex. Kostel, kde byl sv. apoštol sťat se jmenuje ve volném překladu "kostel tří fontán", protože podle legendy, když byl apoštol Pavel sťat, jeho hlava třikrát poskočila a na místech, kam dopadla, vytraskly prameny. V celém komplexu jsou další 2 kostely, jeden z nich patří bratrům Trapistům, kteří nás pohostili svým výborným eukalyptovým likérem.
Ochůdek u Trapistů.
A pak už honem nástup do autobusu směrem k bazilice sv. Pavla za hradbami, kde je jeho hrob.
Socha sv. Pavla s mečem. Nejprve byl velkým pronásledovatelem křesťanů, ale po poznání Krista se stal horlivým křesťanem.
V této bailice je tzv. svatá brána, která se otevírá pouze v jubilejním roce.
A to už se modlíme u hrobu sv. apoštola Pavla.
Po dobrém obědě a velmi krátkém zažití míříme směrem ke katakombám sv. Priscily, zámožné křesťanky, která zvláště pro chudé křesťany nabídla svůj pozemek pro jejich pohřbívání. V době pronásledování i poté zde bylo pohřbeno mnoho křesťanů. I několik papežů, z nichž prvním byl sv. Petr. Ostatky významných křesťanů byly časem přeneseny do kostelů, které byly uvnitř města. Nad katakombami O. Jindřich sloužil mši svatou. Podle velmi rozšířeného mýtu se křesťané v době pronásledování v katakombách schovávali. Toto místo ale sloužilo jako pohřebiště a byli zdde pohřbíváni i mučedníci.
Kaple v poutním domě Velehrad.
Příště se můžete těšit na další zpravodajství z naší pouti. Např. z večerní pouti Římem, audiencí u sv. Otce Benedikta, kam jdeme zítra, tedy ve středu. Děkujem všem, kteří nám tuto pouť umožnili a pamatujeme v modlitbách.
