Dne 30. 10. 2008 uplynulo již 20 let ode dne, co v Mašovicích u Znojma zemřel v pověsti svatosti vzácný kněz a lékař P. MUDr. Otto Opálka. Na tomto místě přinášíme několik střípků a myšlenek z jeho života, které mohou být i dnes pro mnohé velkým přínosem a inspirací na cestě k Bohu.
Základní životopisné události
Otto Opálka se narodil roku 1915 v Brně a zde také studoval lékařskou fakultu. Jako lékař působil v Brně v Nemocnici u svaté Anny na interním oddělení a v diabetologické poradně. Specializoval se na léčbu cukrovky. Kolegové si ho vážili pro jeho obětavou paráci a pro jeho schopnosti ho uznávali jako výborného diagnostika.
Kolem roku 1960 byl nespravedlivě odsouzen do vězení. Na Mírově a později v Brně – Bohunicích strávil asi 8 let. Když byl propuštěn, pracoval ještě jako lékař na několika místech, delší dobu v Novém Městě na Moravě. Ve vězení v něm dozrálo rozhodnutí stát se knězem. Roku 1968 byl přijat na Teologickou fakultu v Olomouci a 1972 byl vysvěcen na kněze v řádu lazaristů. Lékařské praxe zanechal, ale nadále pomáhal a radil svým kolegům a nemocným, poněvadž ho stále vyhledávali.
Jako kaplan působil jeden rok v Židlochovicích u Brna a v roce 1973 nastoupil jako kněz do Mašovic u Znojma, kde sloužil až do své smrti. Poslední roky jeho života byly bohaté na bolestné utrpení, které snášel s velikou trpělivostí a pokorou. Pohřben byl na hřbitově na Hradišti u Znojma mezi řádovými sestrami sv. Karla Boromejského.
Mnoho lidí, kteří otce Opálku osobně znali hovoří o neopakovatelné a nepopsatelné atmosféře každého setkání s ním. Svým dětsky čistým pohledem vyzařoval velikou vstřícnost a pokoru. Pro svoji františkánskou moudrost a dobrotu byl vyhledávaným duchovním vůdcem mnoha lidí i přes totalitní režim. Kdokoli přišel na faru s jakýmkoli problémem, byl s láskou přijat a otec pomáhal radou i modlitbami.
Změnit můžeme pouze to, co milujeme
V centru jeho pozornosti byla láska, a to ke všem bez rozdílu, jejímž základem mu bylo horské kázání. Jako svoje duchovní poslání chápal naučit lidi milovat své nepřátele. Říkával, že změnit můžeme pouze to, co opravdu milujeme. Jako příklad důležitosti a moci lásky uváděl pohádky. Sám napsal chválu pohádkám a pojmenoval ji Provazolezci lásky.
Provazolezci lásky
V pohádkách dívky svou láskou vysvobozují prince zakleté do všelijakých zvířat, obludných medvědů a tygrů aniž vědí, že z nich budou princi. A chlapeček přijme od dědečka kameny a neví, že z nich bude zlato, až později to pozná.
Tak podsílá Pán i do naší blízkosti medvědy a vlky, aby se skrze naši lásku proměnili v prince, dává nám do rukou těžké kamení, ostré jako škvára, podává nám trní. Ale my je odmítáme přijmout, nechytíme trny holou rukou a ono nerozkvete do krásné růže. A nevzhledný kámen se nepromění ve zlato, ani medvědi a vlci v prince, protože je nemilujeme.
A tak mysleme stále na lásku, že je všechno, že je první a poslední, že je na začátku, uprostřed a na konci naší cesty. Je tolik zapotřebí nechat se uchvátit Kristem – Láskou, stát se náměsíčníky Lásky, kteří s jistotou chodí po římsách tohoto světa, provazolezci lásky nad městy, bez sítí, lidmi, kteří s jasnozřivou jistotou dělají něco, co nikdo kolem nechápe (a ani oni sami), jen Ježíš a chválí je za to.
(P. Otto Opálka)
Princ silou své lásky změní při políbení ošklivou žábu v krasavici, aniž tuší, že se z ní stane princezna. My se sice často dokážeme překonat a políbit ošklivou žábu, ale s tím , že již dopředu počítáme s její okamžitou nebo brzkou proměnou. Běda, když se tak nestane a žába zůstane žábou! Jsme z toho zklamáni a stěžujeme si, nemáme chuť pokračovat. Ale chyba je v tom, že nejsme ochotni žít v sebeobětující lásce bez hranic pro Boha a bližní.
Když někoho posuzuji, už ho nemiluji
Otec Opálka často poukazoval na dnes velmi rozšířený hřích pomluvy a posuzování bližních. Nejdůležitější v životě je láska a pokud někoho odsuzujeme, pomlouváme, kritizujeme, jednáme v rozporu s přikázáním lásky i kdybychom mluvili pravdu. Mnoho lidí už posuzování a kritizování ani nepovažuje za hřích. Někdy se to může jevit nemožné ubránit se tomuto hříchu, ale i to je třeba si vyprosit a naučit se s tím bojovat. Vždyť na to někoho soudit nemáme právo.
Tři kroky dobrého odpuštění
Všichni věříme a doufáme v odpuštění a lásku našeho Otce v nebi. A máme to i přislíbeno, ale pokud i my odpustíme „našim viníkům“, což často neděláme dobře, a to se může stát překážkou pro náš další duchovní růst. Dobré odpuštění by mělo projít třemi kroky:
1.Odpustit.
2.Zapomenout.
3.Milovat toho, komu jsem odpustil.
Pokud odpuštění neprojde všemi třemi kroky, ale zastaví se už u prvního nebo u druhého, nemá patřičnou účinnost a nepřinese hojné a bohaté plody usmíření, které jsou nám nabízeny.
Všechno může vypadat jinak (z dopisu P. Otty Opálky)
Jednou na Štědrý den jsme ve vězení dostali brambory se zelím. Myslím, že jsem to hodil do záchodu, ale klidně jsem tehdy přijal Tělo Páně. Myslel jsem, jak jsem dobrý a hlavně lepší, že mám právo mít zlost (tehdy bych asi řekl „hněv“, to zní líp, a nakonec bych z toho asi udělal „svatý hněv“). Ale teď vidím, co všechno Pán svou láskou mohl udělat skrze mou lásku, jak třeba mohlo vše vypadat jinak, kdybych vzal ten šálek, poděkoval Pánu Bohu, poděkoval veliteli věznice, tomu, kdo mi to dal, prosil za ně a žehnal jim. Ale neměl jsem lásku, neprosil jsem o ni, a tak ani neděkoval...
„De optimo“
V semináři došlo při probírání scholastické filozofie také na traktát „De nihilo“, česky „O ničem“. Bohoslovce Ottu Opálku to rozveselilo a napsal traktát „De optimo“, česky „O nejlepším“, který je dnes už znám mezi mnoha lidmi jako „Ottova optimologie“.
Premisy:
1.„Bůh je láska.“ Nemůže být výbornější zprávy! Platí to vždy a za všech okolností.
2.„Těm, kdo milují Boha, všechno napomáhá k dobrému.“ Není tedy těžké z toho vyvodit, že vlastně všechno je výborné.
3.„Omne ens est bonum.“ Každé bytí je dobré – protože, co stvořil Bůh, nemůže být než dobré, ba výborné.
Velmi často odpovídal a komentoval různé skutečnosti právě větou: „Je to výborné!“ Vyslovoval ji s vnitřní radostí a opravdovostí, dokonce i při bolestném závěru svého života.
Hledejme také to výborné v našem životě!
kostel v Mašovicích
Prosba
Podle možností se snažíme shromáždit dostupné vzpomínky na tohoto vzácného kněze a lékaře, aby přínos jeho života mohl být užitečný i pro dnešní a budoucí generace. Prosíme toho, kdo by mohl v tomto našem úsilí nějak pomoci, poskytnout svědectví, podělit se o zkušenost, zážitek s otcem Opálkou, aby se nám ozval. Kontakt: tel.:721 278 974, email: hubackova.bo@seznam.cz
