Tato řeč obsahuje krátké shrnutí skutečností týkajících se kostela na Šumné a také poděkování některým dobrodincům i všem, kteří svým dílem přispěli ke zdaru celé stavby.
Dřív než se dostanu k poděkování, dovolte, abych trochu připomenul, co vše bylo spojeno se stavbou tohoto kostela.
¨
Šumná si v těchto dnech připomíná 210. výročí od svého založení – je druhou nejmladší obcí na Znojemsku. Už když se po druhé světové válce rozrostla, plánovali místní obyvatelé stavbu kostela. Po roce 1948 už to však nebylo možné.
Od roku 1996 jsme se s FATYMem začali starat o celou oblast okolo Vranovské přehrady. Zjistili jsme, že Šumná je zde co do počtu obyvatel po Vranovu druhou největší obcí a to se značným významem pro celé okolí. Díky vstřícnosti Obecního úřadu jsme začali každý čtvrtek dělat bohoslužby v zasedacím sále obecního úřadu. Byl o ně vždy pěkný zájem. Tímto bych rád poděkoval zastupitelům OÚ za 11 let, kdy jsme se tam mohli scházet.
Před návštěvou svatého otce Jana Pavla II. jsme mluvili s představiteli obce, zda by nebylo dobré nechat si od něj požehnat základní kámen pro budoucí možnou stavbu kostela. Pan starosta a místostarosta nechali pak sedmdesátikilový základní kámen požehnat Svatým otcem Janem Pavlem II. a to 26. dubna 1997 v Hradci Králové. Ten kámen byl pak dlouhé roky vystaven na obecním úřadě a dnes je zabudován v dlažbě hned u vstupních dveří kostela. Právě proto, že jej požehnal Jan Pavel II. jej můžeme považovat v duchovním slova smyslu za nejvzácnější kámen, který Šumná má.
Hned po požehnání základního kamene od šumenských dobrodinců nečekaně přišly dva dary, každý v hodnotě 100 tisíc Kč. Bylo jasné, že už je třeba brát stavbu kostela vážně. Pro tento účel byl založen účet. Začalo se mluvit o stavbě kostela. Bylo vybráno zasvěcení Duchu Svatému. Promýšleli jsme další postup. Ovzduší na Šumné bylo pro i proti. Někteří měli obavy, zda je možno se v této době pouštět do takovéhoto díla…
Dlouhá doba váhání skončila právě 20. června 2002, když náš pan biskup otec Vojtěch mi v Litoměřicích při rozloučení s konviktem na můj dotaz povzbudivě řekl, ať se nebojíme začít. To byl rozhodující zlom. Po delším zvažování různých možností se investorem stala Římskokatolická farnost Vranov nad Dyjí.
Po naší snaze předložit několik navrhovaných projektů nám biskupství doporučilo, abychom poprosili o spolupráci pana Ing.Arch. Marka Štěpána. Ten se celého úkolu zhostil velmi zdárně.
Následovala doba mnoha jednání. Také jsme intenzivněji začali shánět peníze. Velkým povzbuzení bylo, že se našlo několik těch, kteří se vypravili poprosit o peníze na stavbu kostela. Zde bych zmínil například obětavost pana Ing. Radka Cvingráfa.
Nejprve jsme mysleli, že kostel postavíme brigádnicky svépomocí. Tento plán jsme však už v době plánování opustili. Po výběrovém řízení byla stavba svěřena stavební firmě Atlanta ze Znojma. Zároveň bylo dohodnuto, že si můžeme udělat všechny práce, které zvládneme svépomocí. Tento neobvyklý způsob stavby byl sice pro firmu náročnější, ale pro nás to znamenalo významnou úsporu za což jsme velmi vděční a to jak sponzorům a pomocníkům tak i Atlantě.
Když jeden z našich dobrodinců, pan Marek Mucha, začal na svatého Antonína Marie Klareta 24. října 2005 bagrovat základy, měli jsme na stavbu nasbíráno zhruba jeden milion korun a několik příslibů od těch, kdo říkali, že pomohou, až začneme. Věděli jsem, že bychom se měli s celou stavbou bez vybavení vlézt do částky 6 milionů korun.
Předem jsme dohodli, že budeme stavět jen tehdy, pokud budou peníze – ne na dluh. Udělali jsme zvláštní zkušenost (a já ji vidím v souvislosti s pomoci Boží), že jsme kvůli nedostatku peněz stavbu nikdy nemuseli zastavit. Nikdy jsme sice neměli zásobu peněz tak velkou, abychom mohli být zcela klidní, ale vždy se podařilo potřebné faktury zaplatit. Nyní jsme ve stejné situaci. Ještě nějaké faktury zbývají zaplatit, ale věřím, že i v tomto případě se najdou dobrodinci.
Těch, kdo mají zásluhu na tom, že se celé dílo podařilo dovést do zdárného konce jsou tisíce. Nejsem schopen vyjmenovat všechny, kteří se za dílo modlili, všechny ty, kteří zde pracovali ani všechny ty, kteří na toto dílo přispěli. Byly chvíle, kdy jsem byl i dojat. Jednou například za mnou přišlo ve škole na Šumné několik malých dětí a předávali hrst drobných mincí – asi 30 korun. Řekli, že oni sami mezi sebou udělaly sbírku na kostel… Jindy jsem byl téměř zaskočen i dary od dobrých lidí, kteří z různých důvodů jsou vzdáleni od Církve a víry.
Přestože nelze vyjmenovat všechny dárce a dobrodince, a mnozí z nich chtějí zůstat v anonymitě, přesto chci s vděčností zmínit příspěvek ministerstva kultury ve výši 1,5 milionu korun a Jihomoravského kraje ve výši 1,6 milionu korun.
Někteří se ptají, kolik stojí postavení takovéhoto kostela. po sečtení všech položek, je možno konstatovat, že do dnešního dne jsme se vším všudy zaplatili částku 6 443 722 Kč 50 haléřů, k tomu je třeba přičíst ještě sponzorské práce a věnovaný materiál. Kostel má už i základní vybavení. To ostatní se pořídí, až na to bude…
Za celé dílo jsme vděční Pánu Bohu. K jeho oslavě bylo budováno a našim společným přáním je, aby k oslavě Boží i sloužilo a bylo k duchovnímu prospěchu všech obyvatel Šumné i okolí. Kostel totiž není cíl, ale prostředek k tomu, aby každý mohl mít blíž k Pánu Bohu.
Zvláštní dík za všestrannou pomoc patří biskupství brněnskému a zvláště otci biskupovi. Chci mu poděkovat nejen za povzbuzení ke stavbě, ale i za dnešní posvěcení kostela a za veškerou jeho podporu pro naší službu.
Podobně chci poděkovat i našemu panu děkanovi otci Jindřichovi Bartošovi. Možná, že si toho ani není vědom, ale jeho povzbuzení ve prospěch stavby při pěší pouti do Říma sehrálo klíčovou roli.
Dík patří i otci Oldřichu Mášovi, za to, že nám pomáhá objevovat krásu zdejšího kostela a za týdenní duchovní obnovu před dnešním dnem.
Když děkuji duchovním osobám, chci zmínit i jáhna Františka Řezníčka, který opakovaně pomohl, aby se věci hnuly kupředu.
Seznam těch, kterým zde chci dále jmenovitě poděkovat, je seřazen podle abecedy. Nelze podle něj posuzovat stupeň zásluh. Každý zde jmenovaný je vnímám jako zástupce skupiny mnoha dalších. Dovedl bych si představit ještě minimálně 100 osob, které by oprávněně mohly čekat, že zde budou zmíněny, ale doufám, že si to nikdo z nich nevysvětlí ve zlém… I když by zde byl snad někdo z dobrodinců opomenut, nic to nemění na naší vděčnosti. Navíc Pán Bůh, na rozdíl ode mě, jistě ve své dobrotě nezapomene na nikoho…
Děkuji tedy všem a jmenovitě
- panu Petrovi Cejpkovi – starostovi obce Šumná za všestrannou pomoc v průběhu celé stavby
- panu Josefovi Durákovi ze sklenářství PRYMA a to nejen za dar v podobě zasklení všech oken
- panu Ing. Josefovi Dvořákovi – řediteli Atalanty za skvělou spolupráci
- panu Ing. Petrovi Grundovi – předsedovi farní rady z Vranova za účinnou pomoc
- panu Josefovi Hochmanovi – z Atlanty, který se zřejmě na celé stavbě nejvíc podepsal svou precizní prací a dnes vše završil při ukládání ostatků sv. Klementa do oltáře.
- panu Ing. Stanislavu Juránkovi – hejtmanovi Jihomoravského kraje, který se pro dnešní slavnost omluvil z důvodu mnoha povinností – je zastoupen paní radní – doktorkou Marií Cackovou. Děkuji za velkou pomoc ze strany našeho kraje
- panu Jiřímu Marešovi – stavbyvedoucímu Atlanty – za pohodovou a vzornou organizaci a koordinaci díla
- panu Ing. Karel Mucha – technickému administrátorovi – za výraznou pomoc při organizování stavby
- panu Ing. arch. Martinovi Navrkalovi – stavebnímu dozoru, za nezištnou, ale cennou pomoc.
- 96leté tetě Ludmile Pavlové – jako zřejmě nejstarší zástupkyni všech dobrodinců známých i neznámých, kteří svým přístupem velmi pomohli.
- panu Ladislavu Prchalovi – kostelníkovi a novopečenému pradědečkovi, který se kostela ujme, za nadšení a obětavost
- paní Marie Ruprechtové za velkou pomoc v začátcích, kdy poprosila o dar mnohé dobrodince
- panu Pavlovi Slabému – stolaři – za obětavost, a také v souvislosti s ním děkuji všem místním dobrodincům stavby
- otci Vincencovi Svákovi za vodoinstalaci a další nezištnou pomoc
- bratřím Bohušovi a Martinovi Šnajdrovým za ukázkové tesařské dílo, které zdarma pro kostel provedli
- panu doktorovi Milanu Špačkovi – senátorovi za pomoc a podporu především v začátcích
- architektovi kostela panu Ing. arch. Markovi Štěpánovi – za celé dílo a také za předměty, které pro kostel věnoval
- panu Janu Tobolkovi – jako tomu, na koho bylo možno kdykoliv se obrátit, a který má velký spolupodíl na základním kameni
- paní Ludmile Vasiľové – výtvarnici – za dlouholetou spolupráci a velkou pomoc ohledně tohoto kostela
- panu Ing. Aloisovi Vybíralovi – našemu krajskému zastupiteli, za to, že se nemalým dílem zasloužil o získání finančních prostředků nejen pro tento kostel, ale i pro jiné kostely v našem pohraničí.
Ve výčtu jmen bych mohl ještě dlouho pokračovat, vždyť tento kostel vznikl díky spolupráci, obětavosti a štědrosti mnoha stovek, snad i tisíců lidí. V neposlední řadě patří dík i všem, kteří dnešní slavnost a vše, co je s ní spojené připravili. Všem tedy patří upřímné Pán Bůh zaplať.
Některé samozřejmě zajímá, jak budou bývat bohoslužby na Šumné. Provoz v kostele začneme rozbíhat pozvolna. Každý čtvrtek zde bude mše svatá v 18 hodin. Každou druhou neděli v měsíci bude bývat mše svatá v 11,15. S bohoslužbami se počítá i o významných svátcích jako je posvícení, pouť nebo vánoce. I nadále budu samozřejmě rád, když lidé ze Šumné budou budovat svůj vztah i k farnímu kostelu svatého Jiří ve Štítarech. Počítá se s využitím kostela i pro další pobožnosti – například adorace a také občas pro koncerty duchovní hudby. Již máme nahlášený první křest a první svatbu…
Nyní po celý týden budeme v tomto kostele prožívat oktáv posvěcení. Od pondělí až do příští neděle (včetně) zde bude každý večer mše svatá v 19 hodin večer. Ve Štítarech budou bohoslužby jako normálně a příští neděli tam budeme mít v 7,30 posvícení a poděkování za úrodu.
Na závěr všichni dostanete obrázek kostela. Na jeho druhé straně je modlitba k Duchu Svatému, sestavená naším otcem biskupem. Tuto modlitbu se zde na Šumné už dlouhé roky modlíváme.
Po skončení bohoslužby jste úplně všichni zváni na malé pohoštění v kulturním domě – je to hned poblíž kostela. Prosím příjďte!
Moje řeč byla dost dlouhá, a tak vše ještě shrnu:
Bohu díky!
Bohu díky vám všem!
